Agrovoltaika je šance pro budoucnost

Současná energetická krize rozvířila kolem elektřiny řadu otázek a ke slovu se jasně hlásí zejména využití solárních zdrojů. Z tohoto důvodu se zřejmě budeme stále častěji setkávat s konceptem tzv. agrovoltaiky (či také agrivoltaiky). Jak už slovo samotné napovídá, jedná se o spojení slunečních elektráren se zemědělskou výrobou. Díky tomu by mohly přestat ležet ladem hektary úrodné půdy, sloužící dosud jen jako pozemek pro instalaci solárních panelů. Myšlenka agrovoltaiky je jednoduchá – solární panely by byly místo osazení u země na vyvýšené konstrukci, aby pod nimi mohly růst rostliny, případně se mohlo pást stádo.

Výhoda tohoto řešení je hned dvojí. Příliš mnoho slunečního světla může rostliny stresovat a s rostoucím oteplováním nabývá tento faktor stále na významu. Mimo to zastínění plodin znamená, že spotřebují méně vody, která se jinak na otevřené ploše rychle odpařuje. Přínosná je agrovoltaika i pro samotnou techniku. Odpařováním vody z rostlin se solární panely ochlazují, čímž se zvyšuje jejich účinnost. Za ideálních podmínek je tak výsledkem agrovoltaiky stav, kdy se maximalizuje jak zemědělská produkce, tak i výroba solární energie.

Pro masové uvedení konceptu agrovoltaiky do běžného života, je však třeba ještě vyřešit mnoho úkolů. Například symbiózu obou procesů. Aby nedocházelo k poškozování solární techniky a naopak, aby byly vytipovány zemědělské plodiny, ideální pro pěstování v zastíněných podmínkách. Ve světě se tyto otázky řeší už dlouho, v sousedním Německu se výzvy na spojení zemědělství a energetiky chopili už v roce 1981 ve Fraunhoferově institutu. Nejdál jsou s praktickým testováním agrovoltaiky v Japonsku, Číně, Jižní Korei a ve Spojených státech. Problematice se věnuje i Evropa, zejména Itálie, Francie, Německo, Dánsko, Chorvatsko a v posledních letech také Španělsko.

V Německu a Francii podpora agrovoltaiky dokonce probíhá přímo na vládní úrovni, třebaže tím vzniká kolize s unijní legislativou. Ta totiž nedovoluje využívat zemědělskou půdu pro dva různé účely – zde konkrétně pro zemědělství a výrobu elektrické energie. Ani v Česku nemá agrovoltaika legislativní ukotvení, natož státní podporu. Jan Krčmář, předseda Solární asociace, k tomu uvádí: „O změně legislativy, která by umožnila výstavbu a provoz agrivoltaických projektů, se mluví již delší dobu. Nikoli tedy teprve v kontextu současné situace na trhu s energiemi. Ve zkratce, je nutné zajistit, aby bylo možné stavět solární instalace na zemědělské půdě anebo pro zemědělce hospodařit na půdě, na které je instalována agrivoltaika. Blýská se ale na lepší časy, například Modernizační fond již od loňského roku počítá s podporou agrivoltaických systémů.“

– O kolik je výstavba a provoz agrovoltaické elektrárny dražší než běžné solární elektrárny?

„Záleží na typu agrivoltaické elektrárny. U svislých konstrukcí je projekt podle nedávné studie německého institutu TFZ o 20 procent vyšší. U konstrukcích, které se instalují v několika metrech nad pozemkem, může být instalace dvakrát dražší než u standardní elektrárny. Nicméně je důležité připomenout, že fotovoltaika umožňuje dvojité využití pozemku, a tedy vyšší tržby na m2.“

– Existuje v Česku konkrétní realizace agrovolatické elektrárny?

„Zatím bohužel ne. V Česku se již několik let nepostavila žádná pozemní solární elektrárna. Nicméně evidujeme velké množství firem a zemědělců, kteří se o téma zajímají. Proto jsme ve spolupráci s Aliancí pro energetickou soběstačnost založili pracovní skupinu právě na agrivoltaiku.“

– Jaká instituce se primárně věnuje prosazování agrovoltaiky do praxe?

„Jde o Klub Agrivoltaiky, který je společnou iniciativou Solární asociace a Aliance pro energetickou soběstačnost. Za cíl má spojovat investory, zemědělce, instalační firmy a akademickou sféru. Zde také mohou případní zájemci čerpat informace k problematice agrivoltaiky.“

Jak uvedl pan Krčmář, agrovoltaickou elektrárnu byste na českých polích zatím hledali marně. Přesto u nás jedna stojí, a to u elektrárny v Ledvicích. Zde ČEZ provádí nejrůznější experimenty a zkoušky nových technologií, v jejichž rámci letos vybudoval i první agrovoltaické zařízení v České republice. Technologii zde testuje a ověřuje přidružené faktory, jako jsou účinnost, osvit a vedlejších vlivy. Je to však osamělá vlaštovka, které ve větším rozšíření brání zejména přesvědčení mnoha státních úředníků, že solární elektrárny patří pouze na střechy. Výhody agrovoltaiky jsou však natolik do očí bijící, že je nepůjde přehlížet do nekonečna a agrovoltaika/agrivoltaika najde uplatnění i u nás.

Autor: Alena Georgiadisová