Domů Nezařazené

V sídle Královéhradeckého kraje se již podruhé sešla komise, jejíž úkolem je rozvíjet myšlenku digitálního vzdělávání. Během jednání se diskutovalo o konkrétních možnostech využitelných pro koncepci, která by cílila na všechny generace a která by mohla iniciovat digitální vzdělávání v celé České republice.

  Zatímco na prvním setkání v červnu komise řešila spíše obecnou myšlenku digitálního vzdělávání, co taková forma vzdělávání obnáší a jak ji uchopit, smyslem druhého setkání byla diskuze nad konkrétním řešením. Zazněly zde podnětné myšlenky, jejichž koncepci budeme nyní rozvíjet a soustředit se na jejich realizaci,“ zhodnotila jednání náměstkyně hejtmana Martina Berdychová. „Všichni vnímáme digitální vzdělávání jako něco, co potřebujeme, co musíme nějakým způsobem uchopit a realizovat. A toho lze na regionální úrovni dosáhnout snáze než na úrovni celostátní, kde je často nutné upravit legislativu,“ doplnila náměstkyně Berdychová.

Jednání se kromě zástupců Královéhradeckého kraje, Univerzity Hradec Králové a středních škol zaměřujících se na výuku informačních technologií zúčastnili i zástupci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva financí včele s ministrem financí Ivanem Pilným.

Zúčastnění představili své nápady na vytvoření koncepce a diskutovali o dalších možných krocích, mezi něž spadá vytvoření pracovních skupin, které se budou specializovat na konkrétní oblasti. Své výstupy poté jednotlivé skupiny představí na dalším setkání, které proběhne ještě v tomto roce.

Letošní topná sezóna začala už na začátku září, a to způsobilo řadě tuzemských domácností nečekané starosti. Mnoho lidí nestihlo objednat servis spalinové cesty během léta a nyní marně shání kominíka. To otevřelo diskuzi o tom, které období je vlastně na čištění a kontroly spalinové cesty v průběhu celého roku nejvhodnější.

Platná vyhláška o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty jasně specifikuje povinnou frekvenci těchto služeb dle typu používaného paliva. Majitelé a provozovatelé spotřebičů paliv jsou ve většině případů povinni objednat jednou za rok kominíka na kontrolu spalinové cesty. Výjimku tvoří kondenzační plynové spotřebiče, u nichž vyhláška připouští jednu kontrolu spalinové cesty za 2 roky.

Pokud jde o čištění, nejpřísnější pravidla platí pro spalinové cesty od spotřebičů na pevná paliva. V případě sezónního využívání těchto spotřebičů je třeba čistit komíny 2x a v případě celoročního 3x ročně. Protože řada domácností stále topí právě pevnými palivy, vznáší to otázku, jak jednotlivé procesy rozložit v průběhu roku. Vyhláška v této souvislosti hovoří pouze o přiměřených časových odstupech, přičemž mezi jednotlivými čištěními a kontrolami by měly uplynout alespoň 3 měsíce. „Je dobře, že vyhláška není přesnější, protože jde o typickou situaci, při níž je třeba použít zdravý selský rozum a důvěřovat odborníkovi. V praxi by měl četnost a rozestupy jednotlivých čištění určit kominík podle toho, jak často se daný spotřebič používá a jak moc je spalinová cesta zanesená. V Rakousku tuto povinnost přenáší přímo na kominíka dokonce zákon. Mám zákazníky, kteří využívají k ústřednímu vytápění kotel na dřevo. Zní to neuvěřitelně, ale k zajištění bezpečného provozu je nezbytné komín během topné sezóny čistit až šestkrát, tj. každý měsíc!“ říká Jaroslav Schön, prezident Společenstva kominíků České republiky.

„V principu jde o to, abychom minimalizovali nebezpečí tím, že budeme spalinovou cestu čistit tak často, aby v ní nemělo co hořet. Někteří výrobci komínových systémů uvádějí, že nános suchých prašných sazí by neměl překročit 4 mm. Má to svou logiku, protože nános větší než 5 mm se už považuje za zvýšené požární nebezpečí,“ říká Pavel Dědič, člen rady Společenstva kominíků ČR.

„Málokdo dnes ví, že v minulosti byla pravidla daleko přísnější. Čištění komínů na pevná paliva se provádělo 12x ročně, tedy v cca 30denních lhůtách. Po roce 1981 se povinná roční frekvence snížila na 6 čištění, ovšem s tím, že v případě nutnosti se služba provádí častěji. V návaznosti na nové spalovací zdroje a vyšší bezpečnost nových systémových komínů se zákonné lhůty dále prodlužovaly a frekvence snižovaly až do dnešního, poměrně benevolentního stavu. Nicméně odpověď na otázku, kdy čistit, je podle mě stále stejná: Až zjistíte, že komín netáhne, je pozdě,“ říká Zbigniew Adamus, člen rady Společenstva kominíků ČR.

Zima bez mrazu

Minulá topná sezóna se vyznačovala dvěma staronovými problémy. Po delším období bez poctivého mrazu v zimě celé Česko dlouhé týdny svíral smog, který běžně trápí pouze velká města a Ostravsko. Podle odborníků byly na vině kromě osobních automobilů právě lokální topeniště, která jsou zdrojem poloviny celkového objemu jemného polétavého prachu na území České republiky. Loňská topná sezóna tak i tímto způsobem připomněla nutnost správně topit a starat se o spalinovou cestu. „K zajištění čistších spalin nestačí jen kvalitní palivo a kvalitní kotel. Je potřeba také správně topit a v neposlední řadě i udržovat v perfektním stavu spalinovou cestu. Pokud je jediný z těchto parametrů nedostatečný, je špatný celý výsledek,“ říká Jaroslav Schön.

Druhým problémem byly zadehtované komíny od kotlů na dřevní hmotu. „Na vině byla částečně špatná obsluha, ale také obecný požadavek zvyšovat energetickou účinnost spotřebičů spalin, což v důsledku vede ke snižování teploty spalin, kdy spaliny kondenzují (dehtují) už v kouřovodu a následně v komínu. Komín je tak zničen a v některých případech je jediná cestou k nápravě komín zbourat a postavit nový. Poctivý kominík ví, že u pevných paliv teplota spalin v průběhu komína nesmí poklesnout pod rosný bod, jinak je zle. Odstranit dehet z komína a kotle je finančně náročné a ne vždy to jde uskutečnit,“ říká Pavel Dědič.

Funkční spalinová cesta je základním předpokladem pro bezpečné vytápění. Stát proto vyžaduje, aby majitel či provozovatel domu minimálně jednou ročně zavolal kominíka a objednal čištění a kontrolu spalinové cesty. Nezáleží přitom na druhu používaného paliva. Platná právní úprava z dobrých důvodů požaduje kominický servis i u spalinových cest sloužících pro spotřebiče na plyn. U nich je sice nižší riziko požáru, o to vyšší je však riziko otravy oxidem uhelnatým.

Bezpečné a chytré město. Tak se jmenovala konference na téma bezpečnosti budov, měkkých cílů i digitálních informací, a to především osobních údajů. Pátý ročník této konference se poprvé odehrával v Olomouci v úterý 19. září. Již tradičně ho pořádala společnost Magnus Regio, a to za finanční podpory z rozpočtu Olomouckého kraje.

Konferenci zahájil primátor Olomouce Antonín Staněk s tím, že vnímá Olomouc jako chytré město s budoucností. „Chytré město musí být také bezpečné. A právě bezpečnost měkkých cílů, jako jsou školky nebo kulturní instituce, jsou pro nás prioritou, kterou si uvědomujeme především při pořádání městských akcí,“ prohlásil Staněk. Zároveň ale upozornil i na důležitost ochrany osobních údajů. „Pokud chceme, aby občané při komunikaci s městem využívali moderní technologie, musíme je přesvědčit o jejich bezpečnosti,“ zdůraznil. V ohledu bezpečnosti se s ním shodnul také náměstek hejtmana olomouckého kraje František Jura. „Jsem rád, že se konference koná právě v Olomouci a doufám, že některé závěry uplatníme v praxi,“ uvedl. BCHM Nejen on, ale i starostové a zastupitelé měst a obcí si díky odborným přednáškám rozčleněným do třech bloků mohli udělat o problematice bezpečnosti lepší přehled. Velkým tématem totiž byla GDPR – nová směrnice EU o ochraně osobních údajů, která začne platit už v příštím roce a řada samospráv si není jistá, jak se na ni připravit.

Co všechno vyhláška obnáší a co bude znamenat pro obce ve své přednášce představil Miloš Šnytr, bezpečnostní ředitel Úřadu pro ochranu osobních údajů. „Významná je především změna sankcí, které se za porušení pravidel mohou zdvihnout z původních 10 milionů až na 20 milionů eur nebo čtyři procenta celosvětového obratu celého podniku,“ upozornil Šnytr.

Komplikace pro obce

Nová bude také povinnost upozornit Úřad pro ochranu osobních údajů na případné porušení zabezpečení osobních údajů nejpozději do 72 hodin od okamžiku, kdy se správce dat o porušení dozvěděl nebo zavedení pracovní pozice pověřence pro ochranu osobních údajů pro státní správu a firmy zpracovávající osobní údaje. Vznikne také funkce zmocněnce pro ochranu dat, který bude mít zacházení s osobními údaji pod kontrolou.

BCHM

Jak právě taková nařízení budou vypadat v praxi, to si starostové nedovedou úplně představit. „Na obci máme jen jednoho úředníka. Takže teď budeme muset mít dalšího úředníka, který bude kontrolovat toho prvního?“ divila se starostka Domašova u Šternberka Michaela Procházková. Šnytr starosty uklidnil, že tak náročné to zase nebude. Nejvíc práce bude s GDPR na začátku, kdy budou instituce dávat informace o osobních údajích dohromady. „Potom bude práce zmocněnce jen rutinní a on bude zvládat více subjektů najednou. O menší obce se může starat třeba i zmocněnec z krajského města,“ ubezpečil Šnytr.

Starosta Újezdu u Brna Jan Hradil upozornil na problém se zabezpečením dat z foliantů například s historickými záznamy obce. „Ani město, ani církev nemůžou takové záznamy uchránit. Staré psané záznamy mají asi dvě stě kilo, můžeme je maximálně zavřít do trezoru, ale ne zlikvidovat. Lidé se chodí dívat do archivů na stará data narození a podobně,“ vysvětlil starosta.

Milan Berka, IT Security Manager ve společnosti T-mobile upozornil na výjimku v rámci GDPR. „Informace, na které se vztahuje historický zájem, jsou z nařízení vyňaty, takže není potřeba je řešit,“ vysvětlil.

BCHM

Technické řešení

V dalších přednáškách představovali odborníci účastníkům konference technická řešení, která můžou s ochranou a zálohováním dat pomoci. Bývalý hacker a současný Security Solutin Architect Miroslav Knapkovský promluvil o důvodech pro centralizovanou správu událostí a strojových dat pomocí LOGmanageru. Robert Hejtmánek ze společnosti HP zase upozornil na nebezpečí úniku dat z nezabezpečených tiskáren.

Přestože na nové technologie obce často nemají peníze, můžou je zkusit získat s pomocí dotací. Na možnost financování kybernetické bezpečnosti obcí z IROP upozornil Aleš Pekárek z Ministerstva pro místní rozvoj. „Do výzvy se nám zatím přihlásilo jen devět projektů, takže další projekty které obdržíme a budou správně podané, mají velkou šanci na úspěch,“ řekl.

IMG_1027

Chytré město

Kromě bezpečnosti dat se v rámci tématu Chytré město probíraly novinky v krajské integrované dopravě nebo moderní technologie pro lepší komunikaci s občany. „Více než šest set měst a obcí využívá službu SMS InfoKanál, která upozorňuje občany například na výpadky vodovodní vody,“ informovala Jana Mertová ze společnosti Konzulta, která v současné době představuje InfoKanál plus, zabývající se krizovými scénáři.

BCHM Ředitel Integrovaného dopravního systému Olomouckého kraje Jaroslav Tomík představil změny v dopravě od příštího roku, kdy společnost mimo jiné vyšle na silnici nové autobusy a zavede jednodušší způsob placení.

Fotogalerii z akce najdete na našem facebooku.

IMG_1011 IMG_0875

Od loňského jara město ve spolupráci s Hradeckými službami vybavilo téměř pět tisíc rodinných domů nádobami na papír a plasty. Díky tomu se v těchto lokalitách podařilo snížit podíl nevytříděného komunálního odpadu téměř na polovinu. V rámci projektu Třídíme v Hradci se nyní město chce zaměřit na byty a bytové domy, jejich obyvatelé by mohly dostat speciální tašky na tři základní komodity recyklovatelného odpadu z domácností.

„Do projektu na podporu třídění odpadu se zapojilo celkem 4.860 domácností, což představuje více než polovinu rodinných domů a zároveň zhruba čtvrtinu obyvatel města. Od loňského jara jsme rozdali 3.265 nádob na papír a 4.383 nádob na plast. Vyhodnocení projektu potvrdilo, že tento způsob je správnou cestou ke snižování množství směsného odpadu. To je zároveň jedna z podmínek pro zachování příznivé ceny za svoz odpadu ve městě,“ řekl Jindřich Vedlich, náměstek primátora odpovědný za rozvoj města.

„Jen za rok 2016 se snížil objem netříděného odpadu o více než 1.200 tun, v oblastech zapojených do projektu se podařilo snížit množství tohoto odpadu na polovinu,“ dodal Vedlich, do jehož gesce náleží i odpadové hospodářství. Ve srovnání s průměrným množstvím tříděného odpadu před startem projektu došlo během roku 2016 u dotčených rodinných domů k nárůstu vytříděného papíru o 21 %, o 62 % u plastů a o 15 % u biologicky rozložitelného odpadu.

V následujících letech chce město zvýšit počet obyvatel, které se na třídění odpadu budou více podílet. „Největší rezervy jsou především na větších sídlištích a v zástavbách s bytovými domy. Chceme přijít s řešením, které obyvatelům těchto částí města pomůže změnit návyky a přístup k třídění odpadů,“ řekl Radek Sokol, ředitel Hradeckých služeb, které ve městě zajišťují svoz odpadu.

Jednou z uvažovaných možností je pořízení speciálních tašek na plasty, papír a sklo, které obyvatelům usnadní třídit odpady přímo v domácnostech. „Jde o praktické omyvatelné tašky, které jsou pevné, lehké a po vyprázdnění se jednoduše složí. Připravujeme varianty, v jakém počtu a na kterých na sídlištích bychom domácnosti taškami vybavili,“ přiblížil Sokol.

V Hradci Králové je k 30. červnu 2017 celkem 19.620 nádob separovaný odpad. Na takzvaných sběrných hnízdech s kontejnery na 1.100 litrů je ve městě 615 kontejnerů na papír, 702 na plasty a 287 kontejnerů na sklo. Dalších 4.875 rodinných domů má 4.671 nádob na sběr plastu a 3.401 nádob na papír. Ve městě jsou také nádoby na sběr textilu, kovových obalů, nápojových kartonů, vyřazeného elektro, kuchyňských odpadů a rostlinných olejů, kterých je celkem 204 kusů. Dalších 9.740 nádob ve městě je určeno na vytříděný bioodpad.

V roce 2016 každý obyvatel města vytřídil průměrně 17,4 kilogramu papíru, 13,9 kg plastu, 12,1 kg skla a 83,7 kg bioodpadu. Naproti tomu vyprodukoval 163,1 kg směsného odpadu a 23,5 kg objemných odpadů.

Evropská unie už nebude regulovat produkci cukru. K 30. září 2017 přestane platit systém produkčních kvót, minimální ceny cukrové řepy a výrobní dávky. Pro české cukrovary je to příležitost dalšího rozvoje.

V loňské sezóně vyrobily české cukrovary nejvíce cukru za posledních třicet let. „Po 49 letech se bude v Evropské unii znovu volně obchodovat s cukrem. Vnímám to jako velkou příležitost k rozvoji výroby cukru v České republice. Věřím, že i neregulované tržní prostředí dosavadní výsledky v pěstování cukrové řepy a ve výrobě cukru potvrdí, a že příznivou bilanci výroby cukru se i nadále podaří udržet,“ řekl ministr zemědělství Marian Jurečka. Přestože dnes v České republice funguje jen 7 cukrovarů, vyrábějí stejné množství cukru, jako cukrovary v roce 1989, kdy jich bylo 53. Loňskou výrobou přes 620 tisíc tun byly překonány všechny rekordy za posledních 30 let. Klesla i celková výměra cukrové řepy. Zatímco v roce 1989 se pěstovala na ploše 130 tisíc hektarů, dnes je to 65 tisíc hektarů.

Dvojnásobné výnosy

Výnos řepy se však více než zdvojnásobil (z 35 t/ha v roce 1989 na současných 75 t/ha), obsah cukru v řepě se za stejné období zvýšil o čtvrtinu (ze 14 na 17 až 18 %). I po ukončení režimu cukerných kvót bude Evropská komise průběžně monitorovat situaci na trhu s cukrem na základě údajů od cukrovarnických podniků, aby mohla v případě potřeby zasáhnout. Ukončení režimu kvót výrazně sníží administrativní zátěže jak pro cukrovarnické podniky, tak pro státní správu. V současnosti cukrovarnické podniky poskytují zhruba 25 informací na 21 formulářích. Nově se Evropské komisi budou odesílat informace o průměrné ceně cukrové řepy, odhadu a konečné ploše cukrové řepy k výrobě bioethanolu a množství vyrobeného bioethanolu. Cukr se na našem území začal vyrábět před 230 lety v Praze na Zbraslavi. Zhruba od 60. let 19. století je Česká republika v odvětví cukru trvale přebytkovým regionem, vyrábí více cukru (zhruba 550 tisíc tun ručně), než spotřebovává (zhruba 350 tisíc tun ročně). Český cukr se vyváží nejen do Evropy, ale i na Blízký a Střední východ.

Začátkem tohoto týdne nabylo právní moci obecné stavební povolení k výstavbě nového fotbalového stadionu v Hradci Králové, v platnosti je také souhlas vodoprávního úřadu. Poslední dokument povolující stavbu arény v Malšovicích bude vydávat silniční správní úřad hradeckého magistrátu. Během podzimu by tak město mělo mít veškerá potřebná povolení a souhlasy úřadů pro stavbu nového fotbalového stadionu kompletní.

„Stavební povolení se skládá ze třech částí. Nyní máme vydané stavební povolení od vodoprávního úřadu, které se týká vodovodních a kanalizačních přípojek, a stavební povolení obecného stavebního úřadu, které bych označil za nejdůležitější, protože povoluje stavbu samotného stadionu. K úplnosti nám chybí stavební povolení z hlediska napojení arény na okolní dopravní infrastrukturu. Na tomto posledním povolení k zahájení výstavby se intenzivně pracuje,“ řekl náměstek primátora Jindřich Vedlich, odpovědný za oblast městských investic.

Současně se zpracovává i prováděcí dokumentace, která bude výchozím podkladem pro výběr dodavatele a pro samotnou stavbu nové arény. „Na podzim chci městské zastupitelstvo požádat o zařazení této investice do rozpočtu města na rok 2018 a zároveň o uvolnění těchto financí na stavbu západní tribuny, abychom mohli co nejdříve vypsat výběrové řízení a v příštím roce stavbu zahájit,“ řekl Vedlich. První etapa vzniku nového fotbalového stadionu má předpokládaný rozpočet 270 milionů korun a zahrnuje demolici valu západní tribuny a části boků a stavbu nové tribuny, včetně zázemí pro fanoušky a novináře.

Minulý týden také město vypsalo soutěž na dodavatele demolice vrchních částí západní tribuny všesportovního stadionu, které by mohly začít už v říjnu letošního roku. V této fázi se odstraní střecha, kiosky, komentátorské stanoviště a ovládání světelné tabule. Sedačky se demontují a osadí na protilehlou tribunu. Odstraní se beton a zůstane pouze pískový val, který musí být zůstat zachovaný z důvodu statiky. Kapacita stadionu po odstranění jedné z tribun bude 4,5 tisíce diváků. „V září odehrajeme dva domácí duely. Osmého přijede Vlašim a třiadvacátého Příbram. Na oba zápasy budou k dispozici ještě obě tribuny. Až po zápasu s Příbramí dojde k definitivnímu ukončení provozu západní tribuny. Prostor se stane staveništěm, bude oplocený bez přístupu veřejnosti,“ řekl místopředseda představenstva FC Hradec Králové Richard Jukl.

Do soutěže na provozovatele mýtného systému na českých dálnicích a silnicích I. tříd se přihlásili čtyři zájemci. Potvrdilo se tak, že o zakázku je na trhu zájem a výběr nového provozovatele mýta může úspěšně pokračovat. Ministerstvo dopravy nyní posoudí, zda všichni uchazeči splnili požadovanou kvalifikaci a následně je vyzve k předložení předběžné nabídky.

„Splnili jsme usnesení vlády a soutěž na mýto jsme vypsali ještě před plánovaným termínem. Nyní máme čtyři přihlášky od renomovaných firem a pokračujeme tak v plnění harmonogramu soutěže. Nejpozději do měsíce vyhodnotíme, zda všichni uchazeči splnili požadavky a vyzveme je k předložení předběžné nabídky,“ řekl ministr dopravy Dan Ťok.

První kolo mýtné soutěže bylo určeno k tomu, aby se uchazeči seznámili se zadávací dokumentací. Do 24. srpna měli možnost přihlásit se do soutěže a doložit potřebnou kvalifikaci. Po té, co se ověří, zda požadavky splnili, bude následovat další fáze. V té už budou uchazeči nabízet technické řešení mýta a cenu. Ministerstvo posoudí, zda technické řešení odpovídá požadavkům soutěže a vybere nejlepší nabídku. Hlavním kritériem při tom bude cena.

Vysoké požadavky na bezpečnost

„Mýtný systém je technicky velmi náročnou zakázkou. Mimo jiné jde o kritickou infrastrukturu státu s vysokými požadavky na bezpečnost. Navíc provozovatel musí být připraven mýto zcela spolehlivě vybírat od prvního dne a nemůže si dovolit žádný výpadek. Čtyři přihlášky do soutěže proto považuji za dobré číslo. Je dobře, že nyní trh ukáže, jaká je správná cena za provoz mýta. V soutěži budeme pokračovat, aby se nezopakovala situace, kdy stát přípravu tendru úplně zaspal a musel jsem tento problém hasit,“ řekl Ťok.

Ministerstvo dopravy vypsalo zadávací řízení na provozovatele mýtného systému 15. června. Předpokládaná cena zakázky je necelých 29 mld. Kč na 10 let bez DPH. Rozsah mýtného se podle rozhodnutí vlády rozšíří od roku 2020 o dalších 900,3 kilometrů silnic I. třídy. Celkem by tedy nový provozovatel mýtného systému měl vybírat poplatky na 1347 kilometrech dálnic a 1141 kilometrech silnic I. třídy. Soutěž může cenu zakázky snížit.

Kilometry silnic ve špatném stavu. Mosty na hranici životnosti. Nutnost najít v rozpočtu stovky milionů korun, které by měly vyřešit havarijní stav mnoha komunikací, po kterých denně jezdí Přerované. To všechno ukázal nově vzniklý pasport komunikací, který je vlastně přehledným soupisem vázaným na mapové podklady. Vytvořili ho úředníci z odboru majetku s kolegy, kteří mají na starosti geografický informační systém. Katalog místních komunikací s důrazem na každý metr čtvereční ukazuje na každý defekt v komunikaci, která patří městu. „Situace není dobrá a dluhy z minulosti budeme muset nutně řešit. Ještě letos se rada města bude problémem zodpovědně zabývat,“ reagoval na zprávu přerovský primátor Vladimír Puchalský.

Na území Přerova je 97 kilometrů silnic, jejichž vlastníkem je město – z tohoto počtu je 36 kilometrů v havarijním stavu. „Rozčlenili jsme silnice podle kvality do pěti tříd. Jednička byla bez závad, dvojka značila uspokojivou kvalitu, trojka dobrou kvalitu, čtverka špatnou kvalitu a pětka ukazovala na havarijní stav. A právě do pětky spadla více než třetina komunikací,“ řekl Alexandr Salaba z přerovského magistrátu. Podle něj trápí přerovské silnice výtluky, poklesy vozovky, mozaikové trhliny a další závady. Z jeho výpočtů vyplývá, že do havarijního stavu se dostalo 202 tisíc metrů čtverečních silnic – a pokud by počítal na opravu minimální částku 1200 korun za metr čtvereční, muselo by z kasy města na řešení toho nejhoršího jít 240 milionů korun. „Čtvrt miliardy korun je podle mého názoru ještě střízlivý odhad, ale budeme muset peníze postupně uvolnit a pokračovat v nastaveném trendu zvýšeného financování oprav komunikací,“ konstatoval radní Jan Horký.

Plno defektů i problémy s mosty

Jenže nejen přerovské silnice jsou plné defektů. Problém je také s mosty. Na území Přerova a místních částí je 19 mostů, 17 propustků a 14 lávek – z toho deset konstrukcí je už v kategorii „havarijní stav“. „Aktuálně jsou asi největším problémem mosty v Žeravicích. Jeden je už havarijní, druhý bude za chvilku rovněž. Řešit musíme i mosty v Popovicích, Vinarech, Lověšicích a samozřejmě také v Přerově – například v ulicích Na Hrázi, U Strhance či na Osmeku,“ uvedl primátor Vladimír Puchalský. Problém nastal také u Tyršova mostu, který byl postaven teprve před pěti lety, ale jeho pilíře už po tak krátké době vykazují defekty.  Ve výčtu havarijních mostů přitom nefigurují Dluhonské mosty nad železnicí, jejichž oprava je už v řešení – rekonstrukce přijde na 104 milionů korun a městu se na tuto akci podařilo získat státní dotace ve výši 88 milionů korun. Na opravy dalších mostů bude ale muset s největší pravděpodobností ušetřit městská kasa.

Ovšem problém není jen se silnicemi a mosty, ale také s chodníky. „Stejně, jako máme pasport komunikací, chceme v příštím roce zpracovat i pasport chodníků. I ten by nám měl dát odpověď na otázku, které zóny pro pěší musíme urgentně opravit,“ podotkl Alexandr Salaba. Analýzu nákladů ještě úředníci nemají, ale odhadují, že opravy chodníků v Přerově a jeho místních částech mohou přijít asi na 80 milionů korun. Na tyto rekonstrukce by ale mohl přispět dotacemi stát – a na to jsou už v Přerově připravení. V letošním roce se postupně zadává 14 projektových dokumentací na chodníky ve městě a 11 v místních částech. Právě dobře nachystané projekty jsou totiž jakousi vstupní branou do světa dotací.

Ministerstvo práce a sociálních věcí se naplno věnuje přípravě elektronické neschopenky (tzv. e-Neschopenky). Dnes se opět sešla meziresortní pracovní skupina pro její přípravu a projednala aktuální stav projektu. Rozhodnutím ministryně Marksové byl ustaven projektový tým a práce na samotném technickém zajištění e-Neschopenky se již rozběhly. Ustanovení týkající se zavedení e-Neschopenky v rámci novely zákona o nemocenském pojištění budou účinné od 1. ledna 2019.

 Aktuálně se v rámci projektu intenzivně rozpracovává architektura řešení, definice funkčních požadavků a IT infrastruktura. K tomuto účelu byly zřízeny pracovní skupiny složené z odborníků na oblast nemocenského pojištění a IT infrastrukturu MPSV, ČSSZ a externích dodavatelů.

„Legislativní proces proběhl podle našeho očekávání a nyní se již můžeme plně koncentrovat na to, abychom připravili elektronickou neschopenku v podobě, která splní očekávání nejen resortu MPSV, ale zejména ošetřujících lékařů, zaměstnavatelů a pojištěnců,“ řekl první náměstek ministryně pro řízení sekce ICT Robert Baxa.

Meziresortní pracovní skupina složená ze zástupců MPSV, ČSSZ, MZd, MV, Úřadu vlády, KZPS, SP ČR a zástupců praktických lékařů projednává proces elektronizace neschopenky od dubna 2016, byla zapojena i ve fázi přípravy legislativního návrhu a jako jeho hlavní cíle stanovila:

  1. elektronizovat proces evidence pracovní neschopnosti
  2. zrychlit procesy a tím urychlit výplatu nemocenského;
  3. snížit administrativní zátěž zaměstnavatelů, ošetřujících lékařů a ČSSZ;
  4. poskytovat elektronickou formou zaměstnavatelům informace o pracovních neschopnostech jejich zaměstnanců.

Přínosy e-Neschopenky:

Pro lékaře

  • zjednodušení práce při vyplňování neschopenky – automatizovaně se vyplní údaje o pojištěnci a zaměstnavateli po zadání čísla pojištěnce,
  • odpadá povinnost posílat neschopenky poštou,
  • možnost kdykoliv prostřednictvím portálu nahlížet do neschopenek svých pacientů.

Pro zaměstnavatele

  • odpadne povinnost zasílat žádost zaměstnance o nemocenské, potvrzení o trvání a rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, budou zasílat pouze údaje potřebné pro výpočet nemocenského,
  • získají on-line přístup k potřebným údajům svých zaměstnanců o pracovní neschopnosti (i k údajům z papírových neschopenek).

Pro zaměstnance

  • rychlejší výplata nemocenského, výplata nebude záviset na administrativním postupu zaměstnavatele,
  • možnost ověření stavu zpracování dávky, možnost vygenerování validního potvrzení o pracovní neschopnosti a dávce.

Léto je obdobím, kdy narůstá počet pojistných událostí spojených s vybavením domácnosti. Lidé si užívají dovolenou a doma je mezitím navštíví zloděj nebo praskne jedna z vodovodních trubek a způsobí potopu. Obyčejná bouřka zas může mít za následek přepětí, které nenávratně poškodí spotřebiče.  Při podobných událostech pak značně litují ti, kteří si vybavení svého domova dobře nepojistili. Jen slabou útěchou jim může být skutečnost, že v tom nejsou sami. Ze statistik tuzemských pojišťoven totiž opakovaně vyplývá, že v Česku není pojištěna až každá druhá domácnost!

Skutečnost, že Češi podceňují význam pojištění domácnosti (a obecně pojištění majetku), potvrzuje Radka Klímková, regionální ředitelka společnosti M&M finance. „Klienti se na nás často obracejí až ve chvíli, kdy se v jejich blízkém okolí nebo přímo jim nějaká pojistná událost stane. Dokonce se stává, že se ptají, zda není nějaká možnost udělat pojištění zpětně, což samozřejmě nelze. Důvody, proč si neuzavřeli pojistku dříve, bývají různé. Nejčastěji se ale jedná o neznalost možností v pojištění a také snahu šetřit, v tomto případě šetřit na špatném místě,“ konstatuje Klímková.

Kalamity v domácnostech mívá nejčastěji na svědomí voda. „Především jde o vodovodní škody. Dalšími nejčastějšími pojistnými událostmi jsou krádeže a odcizení a škody z odpovědnosti,“ popisuje Klímková s tím, že pokud není domácnost pojištěna, mohou se podobné události značně prodražit. „Vodovodní škoda se v domácnosti snadno vyšplhá ke statisícům korun. Ve stejných řádech se může pohybovat úlovek zlodějů. Ale stačí obyčejný zkrat či přepětí, aby byly během chvíle zničeny spotřebiče v řádu desítek tisíc korun,“ upozorňuje Klímková.

Žádné velké náklady

Kvalitní pojištění domácnosti přitom není ničím extra nákladným. „Záleží samozřejmě na výši pojistné částky. Vybavení bytu bývá obvykle pojištěno na částku 300 až 500 tisíc korun a cena tohoto pojištění se pak pohybuje okolo 800 až 1 500 korun ročně. U rodinných domů může být pojistná částka vyšší, ale ani zde platby za pojištění domácnosti zpravidla nepřekročí částku 2 000 korun ročně,“ říká Klímková.

Češi si podle Klímkové často sami uškodí tím, že špatně odhadnou hodnotu svého majetku a dochází k takzvanému podpojištění, jehož důsledkem je krácení pojistného plnění. A další rizika představuje neaktuální pojistná smlouva, která nezohledňuje zhodnocení domácnosti, ke kterému od jejího uzavření došlo. „Stává se, že lidé pojištění ruší z toho důvodu, že nebylo správně nastaveno, bylo zastaralé a v případě pojistné události nedošlo k plnění. Klient tak na pojistku zanevře. Nutno říci, že to nebývá vina pojištění ani pojišťovny, ale špatného nastavení smlouvy, případně práce neodborného poradce,“ konstatuje Klímková.

A dodává, že pro kvalitní pojištění je nutné dodržovat tři základní pravidla. Zaprvé adekvátně zvolit pojistnou částku, zadruhé správně nastavit pojistná rizika dle individuálních potřeb klienta a za třetí správnost nastavení pravidelně kontrolovat a smlouvu aktualizovat. „K domácnosti je samozřejmě zapotřebí pojistit i nemovitost jako takovou a vyplatí se nezapomínat na odpovědnost z běžného občanského života,“ říká Klímková.