Domů Nezařazené

Od loňského jara město ve spolupráci s Hradeckými službami vybavilo téměř pět tisíc rodinných domů nádobami na papír a plasty. Díky tomu se v těchto lokalitách podařilo snížit podíl nevytříděného komunálního odpadu téměř na polovinu. V rámci projektu Třídíme v Hradci se nyní město chce zaměřit na byty a bytové domy, jejich obyvatelé by mohly dostat speciální tašky na tři základní komodity recyklovatelného odpadu z domácností.

„Do projektu na podporu třídění odpadu se zapojilo celkem 4.860 domácností, což představuje více než polovinu rodinných domů a zároveň zhruba čtvrtinu obyvatel města. Od loňského jara jsme rozdali 3.265 nádob na papír a 4.383 nádob na plast. Vyhodnocení projektu potvrdilo, že tento způsob je správnou cestou ke snižování množství směsného odpadu. To je zároveň jedna z podmínek pro zachování příznivé ceny za svoz odpadu ve městě,“ řekl Jindřich Vedlich, náměstek primátora odpovědný za rozvoj města.

„Jen za rok 2016 se snížil objem netříděného odpadu o více než 1.200 tun, v oblastech zapojených do projektu se podařilo snížit množství tohoto odpadu na polovinu,“ dodal Vedlich, do jehož gesce náleží i odpadové hospodářství. Ve srovnání s průměrným množstvím tříděného odpadu před startem projektu došlo během roku 2016 u dotčených rodinných domů k nárůstu vytříděného papíru o 21 %, o 62 % u plastů a o 15 % u biologicky rozložitelného odpadu.

V následujících letech chce město zvýšit počet obyvatel, které se na třídění odpadu budou více podílet. „Největší rezervy jsou především na větších sídlištích a v zástavbách s bytovými domy. Chceme přijít s řešením, které obyvatelům těchto částí města pomůže změnit návyky a přístup k třídění odpadů,“ řekl Radek Sokol, ředitel Hradeckých služeb, které ve městě zajišťují svoz odpadu.

Jednou z uvažovaných možností je pořízení speciálních tašek na plasty, papír a sklo, které obyvatelům usnadní třídit odpady přímo v domácnostech. „Jde o praktické omyvatelné tašky, které jsou pevné, lehké a po vyprázdnění se jednoduše složí. Připravujeme varianty, v jakém počtu a na kterých na sídlištích bychom domácnosti taškami vybavili,“ přiblížil Sokol.

V Hradci Králové je k 30. červnu 2017 celkem 19.620 nádob separovaný odpad. Na takzvaných sběrných hnízdech s kontejnery na 1.100 litrů je ve městě 615 kontejnerů na papír, 702 na plasty a 287 kontejnerů na sklo. Dalších 4.875 rodinných domů má 4.671 nádob na sběr plastu a 3.401 nádob na papír. Ve městě jsou také nádoby na sběr textilu, kovových obalů, nápojových kartonů, vyřazeného elektro, kuchyňských odpadů a rostlinných olejů, kterých je celkem 204 kusů. Dalších 9.740 nádob ve městě je určeno na vytříděný bioodpad.

V roce 2016 každý obyvatel města vytřídil průměrně 17,4 kilogramu papíru, 13,9 kg plastu, 12,1 kg skla a 83,7 kg bioodpadu. Naproti tomu vyprodukoval 163,1 kg směsného odpadu a 23,5 kg objemných odpadů.

Evropská unie už nebude regulovat produkci cukru. K 30. září 2017 přestane platit systém produkčních kvót, minimální ceny cukrové řepy a výrobní dávky. Pro české cukrovary je to příležitost dalšího rozvoje.

V loňské sezóně vyrobily české cukrovary nejvíce cukru za posledních třicet let. „Po 49 letech se bude v Evropské unii znovu volně obchodovat s cukrem. Vnímám to jako velkou příležitost k rozvoji výroby cukru v České republice. Věřím, že i neregulované tržní prostředí dosavadní výsledky v pěstování cukrové řepy a ve výrobě cukru potvrdí, a že příznivou bilanci výroby cukru se i nadále podaří udržet,“ řekl ministr zemědělství Marian Jurečka. Přestože dnes v České republice funguje jen 7 cukrovarů, vyrábějí stejné množství cukru, jako cukrovary v roce 1989, kdy jich bylo 53. Loňskou výrobou přes 620 tisíc tun byly překonány všechny rekordy za posledních 30 let. Klesla i celková výměra cukrové řepy. Zatímco v roce 1989 se pěstovala na ploše 130 tisíc hektarů, dnes je to 65 tisíc hektarů.

Dvojnásobné výnosy

Výnos řepy se však více než zdvojnásobil (z 35 t/ha v roce 1989 na současných 75 t/ha), obsah cukru v řepě se za stejné období zvýšil o čtvrtinu (ze 14 na 17 až 18 %). I po ukončení režimu cukerných kvót bude Evropská komise průběžně monitorovat situaci na trhu s cukrem na základě údajů od cukrovarnických podniků, aby mohla v případě potřeby zasáhnout. Ukončení režimu kvót výrazně sníží administrativní zátěže jak pro cukrovarnické podniky, tak pro státní správu. V současnosti cukrovarnické podniky poskytují zhruba 25 informací na 21 formulářích. Nově se Evropské komisi budou odesílat informace o průměrné ceně cukrové řepy, odhadu a konečné ploše cukrové řepy k výrobě bioethanolu a množství vyrobeného bioethanolu. Cukr se na našem území začal vyrábět před 230 lety v Praze na Zbraslavi. Zhruba od 60. let 19. století je Česká republika v odvětví cukru trvale přebytkovým regionem, vyrábí více cukru (zhruba 550 tisíc tun ručně), než spotřebovává (zhruba 350 tisíc tun ročně). Český cukr se vyváží nejen do Evropy, ale i na Blízký a Střední východ.

Začátkem tohoto týdne nabylo právní moci obecné stavební povolení k výstavbě nového fotbalového stadionu v Hradci Králové, v platnosti je také souhlas vodoprávního úřadu. Poslední dokument povolující stavbu arény v Malšovicích bude vydávat silniční správní úřad hradeckého magistrátu. Během podzimu by tak město mělo mít veškerá potřebná povolení a souhlasy úřadů pro stavbu nového fotbalového stadionu kompletní.

„Stavební povolení se skládá ze třech částí. Nyní máme vydané stavební povolení od vodoprávního úřadu, které se týká vodovodních a kanalizačních přípojek, a stavební povolení obecného stavebního úřadu, které bych označil za nejdůležitější, protože povoluje stavbu samotného stadionu. K úplnosti nám chybí stavební povolení z hlediska napojení arény na okolní dopravní infrastrukturu. Na tomto posledním povolení k zahájení výstavby se intenzivně pracuje,“ řekl náměstek primátora Jindřich Vedlich, odpovědný za oblast městských investic.

Současně se zpracovává i prováděcí dokumentace, která bude výchozím podkladem pro výběr dodavatele a pro samotnou stavbu nové arény. „Na podzim chci městské zastupitelstvo požádat o zařazení této investice do rozpočtu města na rok 2018 a zároveň o uvolnění těchto financí na stavbu západní tribuny, abychom mohli co nejdříve vypsat výběrové řízení a v příštím roce stavbu zahájit,“ řekl Vedlich. První etapa vzniku nového fotbalového stadionu má předpokládaný rozpočet 270 milionů korun a zahrnuje demolici valu západní tribuny a části boků a stavbu nové tribuny, včetně zázemí pro fanoušky a novináře.

Minulý týden také město vypsalo soutěž na dodavatele demolice vrchních částí západní tribuny všesportovního stadionu, které by mohly začít už v říjnu letošního roku. V této fázi se odstraní střecha, kiosky, komentátorské stanoviště a ovládání světelné tabule. Sedačky se demontují a osadí na protilehlou tribunu. Odstraní se beton a zůstane pouze pískový val, který musí být zůstat zachovaný z důvodu statiky. Kapacita stadionu po odstranění jedné z tribun bude 4,5 tisíce diváků. „V září odehrajeme dva domácí duely. Osmého přijede Vlašim a třiadvacátého Příbram. Na oba zápasy budou k dispozici ještě obě tribuny. Až po zápasu s Příbramí dojde k definitivnímu ukončení provozu západní tribuny. Prostor se stane staveništěm, bude oplocený bez přístupu veřejnosti,“ řekl místopředseda představenstva FC Hradec Králové Richard Jukl.

Do soutěže na provozovatele mýtného systému na českých dálnicích a silnicích I. tříd se přihlásili čtyři zájemci. Potvrdilo se tak, že o zakázku je na trhu zájem a výběr nového provozovatele mýta může úspěšně pokračovat. Ministerstvo dopravy nyní posoudí, zda všichni uchazeči splnili požadovanou kvalifikaci a následně je vyzve k předložení předběžné nabídky.

„Splnili jsme usnesení vlády a soutěž na mýto jsme vypsali ještě před plánovaným termínem. Nyní máme čtyři přihlášky od renomovaných firem a pokračujeme tak v plnění harmonogramu soutěže. Nejpozději do měsíce vyhodnotíme, zda všichni uchazeči splnili požadavky a vyzveme je k předložení předběžné nabídky,“ řekl ministr dopravy Dan Ťok.

První kolo mýtné soutěže bylo určeno k tomu, aby se uchazeči seznámili se zadávací dokumentací. Do 24. srpna měli možnost přihlásit se do soutěže a doložit potřebnou kvalifikaci. Po té, co se ověří, zda požadavky splnili, bude následovat další fáze. V té už budou uchazeči nabízet technické řešení mýta a cenu. Ministerstvo posoudí, zda technické řešení odpovídá požadavkům soutěže a vybere nejlepší nabídku. Hlavním kritériem při tom bude cena.

Vysoké požadavky na bezpečnost

„Mýtný systém je technicky velmi náročnou zakázkou. Mimo jiné jde o kritickou infrastrukturu státu s vysokými požadavky na bezpečnost. Navíc provozovatel musí být připraven mýto zcela spolehlivě vybírat od prvního dne a nemůže si dovolit žádný výpadek. Čtyři přihlášky do soutěže proto považuji za dobré číslo. Je dobře, že nyní trh ukáže, jaká je správná cena za provoz mýta. V soutěži budeme pokračovat, aby se nezopakovala situace, kdy stát přípravu tendru úplně zaspal a musel jsem tento problém hasit,“ řekl Ťok.

Ministerstvo dopravy vypsalo zadávací řízení na provozovatele mýtného systému 15. června. Předpokládaná cena zakázky je necelých 29 mld. Kč na 10 let bez DPH. Rozsah mýtného se podle rozhodnutí vlády rozšíří od roku 2020 o dalších 900,3 kilometrů silnic I. třídy. Celkem by tedy nový provozovatel mýtného systému měl vybírat poplatky na 1347 kilometrech dálnic a 1141 kilometrech silnic I. třídy. Soutěž může cenu zakázky snížit.

Kilometry silnic ve špatném stavu. Mosty na hranici životnosti. Nutnost najít v rozpočtu stovky milionů korun, které by měly vyřešit havarijní stav mnoha komunikací, po kterých denně jezdí Přerované. To všechno ukázal nově vzniklý pasport komunikací, který je vlastně přehledným soupisem vázaným na mapové podklady. Vytvořili ho úředníci z odboru majetku s kolegy, kteří mají na starosti geografický informační systém. Katalog místních komunikací s důrazem na každý metr čtvereční ukazuje na každý defekt v komunikaci, která patří městu. „Situace není dobrá a dluhy z minulosti budeme muset nutně řešit. Ještě letos se rada města bude problémem zodpovědně zabývat,“ reagoval na zprávu přerovský primátor Vladimír Puchalský.

Na území Přerova je 97 kilometrů silnic, jejichž vlastníkem je město – z tohoto počtu je 36 kilometrů v havarijním stavu. „Rozčlenili jsme silnice podle kvality do pěti tříd. Jednička byla bez závad, dvojka značila uspokojivou kvalitu, trojka dobrou kvalitu, čtverka špatnou kvalitu a pětka ukazovala na havarijní stav. A právě do pětky spadla více než třetina komunikací,“ řekl Alexandr Salaba z přerovského magistrátu. Podle něj trápí přerovské silnice výtluky, poklesy vozovky, mozaikové trhliny a další závady. Z jeho výpočtů vyplývá, že do havarijního stavu se dostalo 202 tisíc metrů čtverečních silnic – a pokud by počítal na opravu minimální částku 1200 korun za metr čtvereční, muselo by z kasy města na řešení toho nejhoršího jít 240 milionů korun. „Čtvrt miliardy korun je podle mého názoru ještě střízlivý odhad, ale budeme muset peníze postupně uvolnit a pokračovat v nastaveném trendu zvýšeného financování oprav komunikací,“ konstatoval radní Jan Horký.

Plno defektů i problémy s mosty

Jenže nejen přerovské silnice jsou plné defektů. Problém je také s mosty. Na území Přerova a místních částí je 19 mostů, 17 propustků a 14 lávek – z toho deset konstrukcí je už v kategorii „havarijní stav“. „Aktuálně jsou asi největším problémem mosty v Žeravicích. Jeden je už havarijní, druhý bude za chvilku rovněž. Řešit musíme i mosty v Popovicích, Vinarech, Lověšicích a samozřejmě také v Přerově – například v ulicích Na Hrázi, U Strhance či na Osmeku,“ uvedl primátor Vladimír Puchalský. Problém nastal také u Tyršova mostu, který byl postaven teprve před pěti lety, ale jeho pilíře už po tak krátké době vykazují defekty.  Ve výčtu havarijních mostů přitom nefigurují Dluhonské mosty nad železnicí, jejichž oprava je už v řešení – rekonstrukce přijde na 104 milionů korun a městu se na tuto akci podařilo získat státní dotace ve výši 88 milionů korun. Na opravy dalších mostů bude ale muset s největší pravděpodobností ušetřit městská kasa.

Ovšem problém není jen se silnicemi a mosty, ale také s chodníky. „Stejně, jako máme pasport komunikací, chceme v příštím roce zpracovat i pasport chodníků. I ten by nám měl dát odpověď na otázku, které zóny pro pěší musíme urgentně opravit,“ podotkl Alexandr Salaba. Analýzu nákladů ještě úředníci nemají, ale odhadují, že opravy chodníků v Přerově a jeho místních částech mohou přijít asi na 80 milionů korun. Na tyto rekonstrukce by ale mohl přispět dotacemi stát – a na to jsou už v Přerově připravení. V letošním roce se postupně zadává 14 projektových dokumentací na chodníky ve městě a 11 v místních částech. Právě dobře nachystané projekty jsou totiž jakousi vstupní branou do světa dotací.

Ministerstvo práce a sociálních věcí se naplno věnuje přípravě elektronické neschopenky (tzv. e-Neschopenky). Dnes se opět sešla meziresortní pracovní skupina pro její přípravu a projednala aktuální stav projektu. Rozhodnutím ministryně Marksové byl ustaven projektový tým a práce na samotném technickém zajištění e-Neschopenky se již rozběhly. Ustanovení týkající se zavedení e-Neschopenky v rámci novely zákona o nemocenském pojištění budou účinné od 1. ledna 2019.

 Aktuálně se v rámci projektu intenzivně rozpracovává architektura řešení, definice funkčních požadavků a IT infrastruktura. K tomuto účelu byly zřízeny pracovní skupiny složené z odborníků na oblast nemocenského pojištění a IT infrastrukturu MPSV, ČSSZ a externích dodavatelů.

„Legislativní proces proběhl podle našeho očekávání a nyní se již můžeme plně koncentrovat na to, abychom připravili elektronickou neschopenku v podobě, která splní očekávání nejen resortu MPSV, ale zejména ošetřujících lékařů, zaměstnavatelů a pojištěnců,“ řekl první náměstek ministryně pro řízení sekce ICT Robert Baxa.

Meziresortní pracovní skupina složená ze zástupců MPSV, ČSSZ, MZd, MV, Úřadu vlády, KZPS, SP ČR a zástupců praktických lékařů projednává proces elektronizace neschopenky od dubna 2016, byla zapojena i ve fázi přípravy legislativního návrhu a jako jeho hlavní cíle stanovila:

  1. elektronizovat proces evidence pracovní neschopnosti
  2. zrychlit procesy a tím urychlit výplatu nemocenského;
  3. snížit administrativní zátěž zaměstnavatelů, ošetřujících lékařů a ČSSZ;
  4. poskytovat elektronickou formou zaměstnavatelům informace o pracovních neschopnostech jejich zaměstnanců.

Přínosy e-Neschopenky:

Pro lékaře

  • zjednodušení práce při vyplňování neschopenky – automatizovaně se vyplní údaje o pojištěnci a zaměstnavateli po zadání čísla pojištěnce,
  • odpadá povinnost posílat neschopenky poštou,
  • možnost kdykoliv prostřednictvím portálu nahlížet do neschopenek svých pacientů.

Pro zaměstnavatele

  • odpadne povinnost zasílat žádost zaměstnance o nemocenské, potvrzení o trvání a rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, budou zasílat pouze údaje potřebné pro výpočet nemocenského,
  • získají on-line přístup k potřebným údajům svých zaměstnanců o pracovní neschopnosti (i k údajům z papírových neschopenek).

Pro zaměstnance

  • rychlejší výplata nemocenského, výplata nebude záviset na administrativním postupu zaměstnavatele,
  • možnost ověření stavu zpracování dávky, možnost vygenerování validního potvrzení o pracovní neschopnosti a dávce.

Léto je obdobím, kdy narůstá počet pojistných událostí spojených s vybavením domácnosti. Lidé si užívají dovolenou a doma je mezitím navštíví zloděj nebo praskne jedna z vodovodních trubek a způsobí potopu. Obyčejná bouřka zas může mít za následek přepětí, které nenávratně poškodí spotřebiče.  Při podobných událostech pak značně litují ti, kteří si vybavení svého domova dobře nepojistili. Jen slabou útěchou jim může být skutečnost, že v tom nejsou sami. Ze statistik tuzemských pojišťoven totiž opakovaně vyplývá, že v Česku není pojištěna až každá druhá domácnost!

Skutečnost, že Češi podceňují význam pojištění domácnosti (a obecně pojištění majetku), potvrzuje Radka Klímková, regionální ředitelka společnosti M&M finance. „Klienti se na nás často obracejí až ve chvíli, kdy se v jejich blízkém okolí nebo přímo jim nějaká pojistná událost stane. Dokonce se stává, že se ptají, zda není nějaká možnost udělat pojištění zpětně, což samozřejmě nelze. Důvody, proč si neuzavřeli pojistku dříve, bývají různé. Nejčastěji se ale jedná o neznalost možností v pojištění a také snahu šetřit, v tomto případě šetřit na špatném místě,“ konstatuje Klímková.

Kalamity v domácnostech mívá nejčastěji na svědomí voda. „Především jde o vodovodní škody. Dalšími nejčastějšími pojistnými událostmi jsou krádeže a odcizení a škody z odpovědnosti,“ popisuje Klímková s tím, že pokud není domácnost pojištěna, mohou se podobné události značně prodražit. „Vodovodní škoda se v domácnosti snadno vyšplhá ke statisícům korun. Ve stejných řádech se může pohybovat úlovek zlodějů. Ale stačí obyčejný zkrat či přepětí, aby byly během chvíle zničeny spotřebiče v řádu desítek tisíc korun,“ upozorňuje Klímková.

Žádné velké náklady

Kvalitní pojištění domácnosti přitom není ničím extra nákladným. „Záleží samozřejmě na výši pojistné částky. Vybavení bytu bývá obvykle pojištěno na částku 300 až 500 tisíc korun a cena tohoto pojištění se pak pohybuje okolo 800 až 1 500 korun ročně. U rodinných domů může být pojistná částka vyšší, ale ani zde platby za pojištění domácnosti zpravidla nepřekročí částku 2 000 korun ročně,“ říká Klímková.

Češi si podle Klímkové často sami uškodí tím, že špatně odhadnou hodnotu svého majetku a dochází k takzvanému podpojištění, jehož důsledkem je krácení pojistného plnění. A další rizika představuje neaktuální pojistná smlouva, která nezohledňuje zhodnocení domácnosti, ke kterému od jejího uzavření došlo. „Stává se, že lidé pojištění ruší z toho důvodu, že nebylo správně nastaveno, bylo zastaralé a v případě pojistné události nedošlo k plnění. Klient tak na pojistku zanevře. Nutno říci, že to nebývá vina pojištění ani pojišťovny, ale špatného nastavení smlouvy, případně práce neodborného poradce,“ konstatuje Klímková.

A dodává, že pro kvalitní pojištění je nutné dodržovat tři základní pravidla. Zaprvé adekvátně zvolit pojistnou částku, zadruhé správně nastavit pojistná rizika dle individuálních potřeb klienta a za třetí správnost nastavení pravidelně kontrolovat a smlouvu aktualizovat. „K domácnosti je samozřejmě zapotřebí pojistit i nemovitost jako takovou a vyplatí se nezapomínat na odpovědnost z běžného občanského života,“ říká Klímková.

Zvýšení ochrany veřejných prostředků, snížení administrativní zátěže, odstranění duplicitních kontrol a zavedení jasných pravidel pro výkon auditu přináší zákon o řízení a kontrole veřejných financí, který schválila Poslanecká sněmovna. Zákon narovnává současnou právní úpravu v oblasti kontroly a řízení veřejných financí, která je platná již 14 let a vznikala jako podmínka vstupu České republiky do Evropské unie. Současný systém je značně komplikovaný, v mnoha případech čistě formalistický, nedefinuje jasné odpovědnosti a nereflektuje rozmanitost struktury a velikosti organizací ve veřejné správě.

„Nový zákon přináší jednodušší a transparentnější pravidla, na základě kterých bude snadno dohledatelná odpovědnost za každou korunu utracenou z veřejných prostředků,“ říká ministr financí Ivan Pilný. Návrh zákona jasně stanoví práva a povinnosti při schvalování veřejných výdajů. Rozhodovací proces bude zpětně dohledatelný, aby byla dohledatelná i odpovědnost. Z řetězce schvalovacích podpisů vypadnou osoby, které rozhodování reálně nevykonávají, jen podepisují předložené podklady. Ten, kdo o výdaji skutečně rozhoduje, ponese za schválený výdaj i reálnou odpovědnost. Rovněž procesy vnitřní kontroly budou podle nové úpravy výrazně jednoduší a bude umožněno jejich přizpůsobení specifikům dané organizace.

Interní audit

Zákon výrazně rozšiřuje úpravu interního auditu a zavádí do praxe mezinárodní auditní standardy. Interní audit je v novém pojetí klíčovým prvkem celého kontrolního systému, který by měl přispívat ke zlepšování nakládání s veřejnými prostředky a sloužit jako účinná prevence následných kontrolních zjištění jiných kontrolních orgánů. „Praxe ukázala, že interní audit v mnoha případech svou funkci neplní. Návrh zákona lépe a komplexněji definuje, jaké požadavky by měl každý interní auditor splňovat a jak by měl interní audit fungovat, aby organizaci skutečně pomáhal,“ říká náměstek ministra financí pro finanční řízení a audit Tomáš Vyhnánek. Na dodržování takto nastavených pravidel budou nově po vzoru soukromého sektoru dohlížet výbory pro interní audit, které budou zřízeny u ministerstev a u vlády. Výbory budou zároveň poradním orgánem ministrů pro oblast interního auditu.

Součástí návrhu zákona je také změna postavení Ministerstva financí. „Kontrolní činnost Ministerstva financí se po vzoru vyspělých zemí posouvá od represe a sankcí, které jsou v rámci stávajícího kontrolního systému duplicitní, směrem k důrazu na prevenci a postupné zdokonalování řídících a kontrolních mechanismů,“ vysvětluje Tomáš Vyhnánek. „Cílem Ministerstva financí nebude hledat chyby a trestat, ale naopak dávat doporučení a pomáhat zlepšovat stávající nastavení systému. To pomůže mimo jiné odstranit krácení dotací při čerpání dotací z fondů Evropské unie,“ shrnuje další podstatnou změnu, kterou nový zákon přináší, náměstek Vyhnánek.

Zákon vychází z  principu jednotného auditu, jehož cílem je omezovat neodůvodněný souběh kontrol a administrativní zátěž jak kontrolovaného, tak kontrolujícího. Principem jednotného auditu je možnost spolehnout se na výsledky předchozích kontrol a sdílení informací mezi kontrolními subjekty. Zákon tak kontrolorům výslovně stanovuje povinnost předávat a koordinovat plány kontrol a sdílet jejich výsledky.

V průběhu léta Povodí Moravy zahájí rekonstrukci další z vodních nádrží. Vodní dílo Boskovice čekají úpravy a modernizace, aby splnilo nové požadavky na zabezpečení vodních děl. Práce potrvají přibližně dva roky a jejich cílem je zajistit bezpečný a spolehlivý provoz vodního díla i v případě desetitisícileté povodně.

Rekonstrukce zajistí zvětšení průtočné kapacity stávajícího bezpečnostního přelivu, skluzu a vývaru na VD Boskovice tak, aby při průchodu povodní nehrozilo přelití s následným protržením sypané zemní hráze. „Stavební práce budou spočívat zejména ve zvýšení kapacity přelivu, skluzu a vývaru, úpravě odpadního koryta, úpravě horní části těsnícího jádra a navazujících úpravách koruny hráze. Současně bude provedena obnova dvou mostních konstrukcí přes skluz a přes odpadní koryto, umožňujícími převedení povodní. Realizací navrhovaných opatření dosáhneme zvýšení bezpečnosti vodního díla během případných povodní tak, aby povodňové ohrožení oblastí podél toku a ohrožení potenciálními poruchami vodního díla bylo minimální,“ vysvětluje ředitel pro správu povodí Povodí Moravy, s.p. Antonín Tůma.

Práce začnou v létě 2017 a potrvají do podzimu 2019. Celkové náklady na rekonstrukci vodního díla Boskovice jsou 138 mil. Kč. V okolí nádrže je vymezeno pásmo hygienické ochrany I. a II. stupně, proto všechny činnosti, technologie, materiály apod. budou odpovídat požadavkům předepsaným pro tato pásma. Stavební práce budou probíhat tak, aby nedošlo k znečistění vody. V průběhu rekonstrukce vodního díla Boskovice bude uzavřen průchod přes hráz.

Dočasné snížení vodní hladiny

Rekonstrukce nádrže si vyžádá dočasné snížení vodní hladiny. Důvodem je ochrana majetku a zdraví obyvatel pod hrází. K tomu by mohlo dojít v případě, kdy do nádrže v důsledku náhlých a prudkých dešťů začne přitékat velké množství vody. Vodní nádrž musí i v průběhu rekonstrukce dokázat převést případnou povodňovou vlnu. Při rekonstrukci bude s ohledem na provádění a zajištění bezpečnosti vodního díla snížena hladina po dobu přibližně dvou měsíců až o 12 metrů pod úroveň hladiny zásobního prostoru. Následně bude hladina postupně zvyšována v závislosti na charakteru probíhajících prací.

Zcela zásadní pro posuzování bezpečnosti vodních děl za povodní je bezpečné převedení návrhové povodně, která v minulosti u významných vodních děl byla na úrovni stoleté povodňové vlny a dnešní zpřísněné standardy jdou až na úroveň tisícileté povodňové vlny. Funkční objekty vodních děl pak dle aktuálních požadavků musí převést kontrolní povodňovou vlnu až na úrovni desetitisícileté povodňové vlny. „Například v roce 2006 se na vodní nádrži Vranov vyskytla tisíciletá povodeň dvakrát během tří měsíců. Ta pravděpodobnost, že k něčemu podobnému dojde, je opravdu malá, ale my s ní musíme počítat,“ doplňuje Antonín Tůma. Přísné kritéria se netýkají pouze nových přehrad, ale uplatňují se také při rekonstrukcích současných děl. Povodí Moravy aktuálně provádí rekonstrukci VD Opatovice a VD Vranov. Současně připravuje rekonstrukci VD Koryčany a VD Letovice.

Hlavním účelem vodního díla je zajištění odběru pro zásobování Blanenska pitnou vodou. V současné době je ale vodárenský odběr pozastaven. Vodní dílo slouží také k nadlepšení nízkých průtoků v řece Bělé a ve Svitavě. Dále pak ke snížení kulminačních průtoků povodňových vln a pro výrobu elektrické energie v malé vodní elektrárně.

Vodárenská nádrž na toku Bělá se nachází východně od Boskovic, asi 7 kilometrů nad soutokem Bělé s řekou Svitavou. Zde v úzkém a hlubokém údolí u Vratíkova je jedna z posledních vybudovaných přehrad v povodí řeky Moravy. Hlavním důvodem ke stavbě byly rostoucí požadavky celého Blanenska a Boskovicka na pitnou vodu. Stavba nádrže probíhala od října 1985 do června 1990, přičemž v trvalém provozu je vodní dílo od roku 1994.

Všechny parkovací automaty ve Zlíně nově kromě mincí přijímají také bezkontaktní platební karty. Řidiči tak nemusejí hledat drobné, stačí si dvěma tlačítky jednoduše navolit požadovanou částku a dobu parkování a přiložit platební kartu.

„Investice do nových technologií nejsou samoúčelné. Vždy hledáme optimální řešení, které zajistí zlepšení kvality městské infrastruktury a zároveň její efektivní provozování,“ uvedl náměstek primátora Patrik Kamas, do jehož kompetence spadají Technické služby Zlín.

Podle ředitele společnosti Technické služby Zlín Jakuba Černocha je důraz kladen na uživatelský komfort a jednoduchost ovládání. „Nebude nutné přihlašování na web, z vybraných poplatků neukrojí často vysoké provize za prémiové sms. Platební terminál je navíc provozně spolehlivý, platba do 500 korun bez nutnosti autorizace PIN pro úhradu parkovného postačí,“ popsal Jakub Černoch.

Regulace parkování a dopravy

Nový systém umožní také pružnější regulaci výše poplatků a takzvaných rezidentních tarifů. „Cílem zpoplatnění parkování v centru Zlína není samotný výběr parkovného, ale regulace parkování a dopravy. Funkci odstavného parkoviště plní plocha v ulici Březnické se zvýhodněnými sazbami, “ doplnil Josef Novák, radní Zlína zodpovědný za dopravu.

Vybavení všech městských parkovacích automatů platebními terminály zatím není v České republice v tomto rozsahu obvyklé. „Osazeny jsou zatím jen na Praze 5 a 6 a v Táboře, další města o jejich využití uvažují. Pokud přičteme vzdálenou správu parkovacího systému a otevřené možnosti jeho nastavení, udělal Zlín důležitý krok k realizaci konceptu Smart City,“ dodal Jakub Černoch.

Město Zlín prostřednictvím své společnosti Technické služby Zlín investovalo v posledních dvou letech vedle komplexní obměny parkovacích automatů například také do elektronické evidence nádob na tříděný odpad nebo do nákupu moderních automobilů pro svoz komunálního odpadu. Nové technologie včetně parkovacích automatů a závorového systému parkovišť navíc v roce 2018 propojí nový informační systém Technických služeb.