Domů Nezařazené

0
průmysl

Ledaři, telefonní spojovatelky, nebo třeba lampáři. Dnes se nám zdají tato povolání kuriózní, zanikla s příchodem nových technologií. Podobný osud může ale v dohledné době potkat třeba i montážníky nebo svářeče. Přichází čtvrtá průmyslová revoluce a s ní řadu profesí nahradí inteligentní stroje.

Pokud je v Česku nějaká příležitost jak nahlédnout do budoucnosti (nejen) tuzemského průmyslu, nabízí ji brněnský Mezinárodní strojírenský veletrh. Kdo navštívil letošní ročník, musel pocítit, že na obzoru je něco velkého. Mnohé naznačil už podtitul celé akce – obtížně uchopitelný pojem „Průmysl 4.0“. V souvislosti s ním na brněnském výstavišti nejčastěji zaznívala slova jako automatizace, robotizace a digitalizace. „Začínáme čtvrtou průmyslovou revoluci. Průmysl 4.0 přinese v budoucích dvaceti třiceti letech zásadní změnu vývoje ekonomiky, průmyslu a zaměstnanosti,“ předestřel prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák.

Pro Českou republiku představují nadcházející změny velkou výzvu. V první polovině letošního roku se Česko zařadilo mezi tři nejrychleji rostoucí ekonomiky Evropské unie. A co je hlavním tahounem tuzemského hospodářského růstu? Průmysl, v čele s tím automobilovým. „Českou republiku lze označit za ‚nejprůmyslovější‘ zemi Evropy, jelikož podíl průmyslu na podnikové ekonomice je tu nejvyšší ze všech zemí EU. Více než polovina produkce jde na export,“ uvedla předsedkyně Českého statistického úřadu Iva Ritschelová.

Německo má náskok

A jak je tedy Česko na čtvrtou průmyslovou revoluci připraveno? Na startovních postech pravděpodobně nemá tu nejlepší pozici. Podle Hanáka země například ve srovnání s evropským průmyslovým gigantem Německem zaspala. Navíc se jen pomalu vzpamatovává z propadu v žebříčcích konkurenceschopnosti v minulých letech. „Naše konkurenceschopnost nestojí na kvalitě a produktivitě, ale na neudržitelných faktorech, jako je cena práce. Za poslední dekádu přidaná hodnota na našich exportech klesá, je pod průměrem EU,“ varuje prezident České manažerské asociace Pavel Kafka.

Relativně levná pracovní síla však konkurenceschopnost českého průmyslu dlouhodobě nezachrání. V továrnách budoucnosti to totiž bude pravděpodobně vypadat docela jinak než dnes a manuální pracovníky s nižšími příjmy nahradí stroje. Náznaky jsou ostatně vidět už nyní. „Dnes je ruční sváření nahrazováno roboty, automatizace v odvětví dosahuje 60 až 90 procent. Už dnes se pro výrobu některých dílů experimentuje s 3D tiskem. Svět směřuje k zániku nízkokvalifikované práce,“ podotknul člen představenstva ŠKODA AUTO Bohdan Wojnar.

Vzdělávat se a měnit práci je normální

Automobilky, ale i jiné průmyslové podniky aktuálně potřebují například mnohem více seřizovačů a operátorů CNC strojů. A s tím, jak rychle jde kupředu vývoj, budou za pět deset let možná potřebovat profese, které dnes ani neexistují. „Zejména oblast software postupuje dopředu mílovými kroky. V továrnách čtvrté průmyslové revoluce bude hrát klíčovou roli digitalizace, internet věcí nebo spolupráce stroje – robota a člověka,“ předpověděl Wojnar, podle kterého je potřeba na tuto změnu zejména připravit lidi. „Stát i každý zodpovědný zaměstnavatel by na tom měl pracovat. Vést lidi k tomu, že neustále se vzdělávat a třeba i několikrát za život změnit pracovní zasazení, je něco normálního,“ doplnil.

Digitalizaci průmyslu považuje za stěžejní úkol i vláda. „Ten trend je velmi silný a bude silný i v příštích letech. Je důležité, aby vláda vytvořila potřebné prostředí, abychom měli kvalitní připojení k internetu po celém území České republiky, aby byla sjednocena pravidla v rámci EU a abychom měli vzdělávací systém, který zvládne vychovat odborníky schopné pohybovat se v novém digitalizovaném prostředí,“ uvedl premiér Bohuslav Sobotka.

Důraz na Průmysl 4.0 klade i Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jeho šéf, ministr Jan Mládek, na MSV ostatně představil dokument národní iniciativy, který nese právě tento podtitul. Zpoždění, které máme za Německem, podle něj není tak dramatické a dá se dohnat. „Průmysl 4.0 je velká příležitost, ale také velká hrozba. Jako v každé revoluci budou někteří na těchto procesech profitovat a někteří budou poraženi. Naším úkolem je, aby mezi poraženými nebyl český průmysl a zaměstnanci,“ uzavřel Mládek.

0

Ekologické škody vzniklé před privatizací jsou dědictví, se kterým se v některých krajích potýkají už třetí dekádu. Ministerstvo financí, které zodpovídá za jejich odstranění, ale letos vypíše 20 revitalizačních projektů za více než tři miliardy korun. Situace by se tak měla pohnout dál, zejména pak v Moravskoslezském kraji, kam většina těchto projektů spadá.

„Přestože vláda v roce 2002 přislíbila, že postupně uvolní na sanace v Moravskoslezském kraji 20 miliard korun, do loňského roku se podařilo ukončit projekty v celkové hodnotě jen asi 3 miliardy korun,“ upozornil ministr financí Andrej Babiš.

Odstraňování zátěží platí stát z privatizačního účtu a tři miliardy, které plánuje Babišův resort letos uvolnit, představují asi pětinu z jeho celkové alokace. „Bohužel v dobách, kdy příjmy Fondu privatizace byly historicky nejvyšší, se na vypořádání ekologických závazků státu věnoval pouze zlomek těchto prostředků,“ doplnil ministr financí.

Na sanace šel zlomek peněz

Rozdíl mezi penězi, které do privatizačního fondu dorazily a které z něj naopak zamířily na odstraňování ekologických škod, ilustroval ministr na příkladu let 2004 až 2005. „Na ekologické smlouvy v Moravskoslezském kraji se v té době proinvestovalo necelých 750 milionů korun, přestože jen v roce 2005 dosáhly příjmy privatizačního fondu 113 miliard korun,“ vysvětlil Babiš.

Přednost před Ostravskem tehdy dostala například sanace zátěží ve Škodě Plzeň, kde se za dva roky investovalo 5 miliard korun, to znamená 100 až 350 milionů měsíčně.

V roce 2005 představovaly celkové výdaje z Fondu privatizace na sanace ekologických škod 6 procent. V období pokusu o zadání komplexní ekologické zakázky, takže po dobu 4 let od roku 2008 do roku 2011, se zadávání ekologických zakázek v podstatě zastavilo. Ani po tomto období ale nenastartovalo závratným tempem. Poslední velká zakázka (nad 300 milionů korun) byla v programu ekologie zadána v otevřeném řízení v roce 2008.

Z letošních 20 plánovaných projektů je 11 z Moravskoslezského kraje. Určeno je na ně celkem 2,2 miliardy korun. Největší z nich představuje projekt sanace skládky Skatulův hliník ve Frýdku-Místku, který přijde na více než půl miliardy. Jedná se o největší ekologickou zakázku zadávanou v otevřeném řízení za posledních 7 let. Na její dokončení budou moci navázat i dlouho odkládané stavební práce na obchvatu města.

0
recyklace

Pro téměř tři čtvrtiny Čechů je dnes třídění odpadů běžnou součástí jejich života. Průměrná česká rodina, ve které se odpady třídí, za rok naplní čtyři barevné kontejnery papírem, sklem, plasty a nápojovými kartony. Třídění považují lidé za minimum toho, co mohou udělat pro životní prostředí.

V roce 2000 přitom vypadala situace docela jinak. Zatímco před čtrnácti lety připadalo na jednoho člověka v Česku 12 kilo vytříděného odpadu, v loňském roce tato hodnota dosáhla už 40 kilogramů.

„Díky zlepšování podmínek pro třídění, aktivní spoluprací s více než šesti tisíci obcemi v České republice a všem podpůrným vzdělávacím aktivitám, které EKO-KOM realizuje, naši občané třídí třikrát více, než když jsme před 14 lety začínali,“ komentoval čísla Zbyněk Kozel, generální ředitel společnosti EKO-KOM, která zajišťuje provoz systému třídění a recyklace obalových odpadů.

I v evropském srovnání je na tom Česko dobře. Podle Eurostatu je Česká republika v recyklaci obalových odpadů čtvrtá ze všech zemí EU. Na špici žebříčku ji drží hlavně třídění plastů a dostatek kontejnerů.

„Dostupnost barevných kontejnerů v obcích z nás dělá jednu z předních evropských zemí v kvalitě sběrné sítě pro třídění. Díky tomu, že 72 procent Čechů třídí, se na skládky ročně uloží o bezmála 700 tisíc tun odpadu méně. To je takové množství odpadu, které by zaplnilo vlak dlouhý přes dva tisíce kilometrů,“ doplnila Šárka Nováková ze společnosti EKO-KOM.

A zatímco Češi vydají na třízení a recyklaci obalů v průměru pět euro na člověka, tak například v Německu je to více než dvojnásobek.

Moravské kraje nad republikovým průměrem

S prvními čísly spojenými s recyklací za loňský rok přichází i kraje. A ty moravské si většinou nevedou vůbec špatně. Co do množství vytříděného odpadu na jednoho občana bude například Vysočina pravděpodobně patřit mezi nejlepší regiony v zemi.

„Oproti roku 2013 se podařilo zvýšit množství vytříděného odpadu na jednoho obyvatele kraje o další dva kilogramy. Papíru, plastu, skla a nápojového kartonu jsme v loňském roce na hlavu vytřídili 43,6 kilogramů. K tomu ještě připadá 28,2 kilogramů kovů,“ vypočetl radní Kraje Vysočina pro oblast životního prostředí a zemědělství Zdeněk Chlád.

V roce 2013 přitom Vysočina obsadila v recyklaci mezi kraji pomyslnou pátou příčku. „Za rok 2014 proto předpokládáme, že si díky těmto pozitivním výsledkům ještě polepšíme,“ uvedl Chlád.

Jak ukazuje příklad Vysočiny, součástí receptu na vyšší míru třídění je i pořízení více barevných kontejnerů. Jen loni jich na Vysočině přibylo přes pět set. Za posledních deset let jejich počet narostl o více než osm tisíc. „To je téměř dvojnásobný nárůst a celkově tak mají obyvatelé kraje možnost umístit tříděný odpad do téměř 18 tisíc barevných kontejnerů,“ doplnil Chlád.

Třetí největší nárůst v Moravskoslezském kraji

Rok od roku se v třídění zlepšuje i Moravskoslezský kraj. Tento trend potvrdil i loňský rok, kdy se každému obyvateli kraje podařilo v průměru vytřídit rovných 41 kilo papírů, plastů, skla a nápojových kartonů a více než 33 kilogramů kovů. To je oproti roku 2013 třetí největší nárůst vytříděných odpadů ze všech českých krajů.

Podle představitelů Moravskoslezského kraje to souvisí hlavně s dlouhodobou podporou a popularizací třídění. Společnými silami s autorizovanou obalovou společností EKO-KOM se už desátým rokem snažíme rozvíjet a zdokonalovat celý systém nakládání s využitelnými složkami komunálních odpadů. V poslední době aktivity cíleně zaměřujeme na oblasti se slabšími výsledky a propagaci třídění samotnou. Tento směr se nám osvědčuje,“ konstatoval vedoucí oddělení odpadového hospodářství, odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Moravskoslezského kraje Michal Rásocha.

0
MS2014+

Brzké spuštění prvních výzev v novém programovacím období EU, ve kterém na Česko čeká zhruba 650 miliard korun, není vůbec jisté. Závisí totiž na provozuschopném monitorovacím systému. Ten od roku 2011 připravovalo Ministerstvo pro místní rozvoj. Zpráva, s níž k němu v minulém týdnu přišli auditoři z Ministerstva financí, však jeho použití pozastavila.

Systém z dílny Ministerstva pro místní rozvoj s názvem MS2014+ prošel od svého vzniku jednadvaceti kontrolami, znaleckými posudky a audity. Ten poslední z Ministerstva financí se pro něj ale ukázal jako osudný. Auditoři v něm upozornili mimo jiné i na chyby, které měly provázet výběrové řízení.

Podle ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové jsou ale zjištění kontroly zkreslená a zakládají se na nepodložených spekulacích. Pokud by přitom nebylo možné systém kvůli auditu dál využívat, hrozí, že Česká republika nebude moci vyhlásit výzvy z nových dotačních programů, upozornila ministryně.

Začít se má v květnu

Obavy z pozdního startu nových výzev však v nedělním diskusním pořadu České televize „Otázky Václava Moravce“ mírnil premiér Bohuslav Sobotka. Čerpání fondů má začít v květnu a obě ministerstva by podle něj měla postupovat tak, aby nedošlo ke zdržení.

Ministerstvo financí si ale za kontrolou stojí. „Audit probíhal podle zadání Evropské komise, nezávisle od mé osoby a plně v působnosti Auditního orgánu,“ komentoval to ministr financí Andrej Babiš s tím, že požádal svého prvního náměstka Lukáše Wagenknechta o písemné ujištění o kvalitě a průběhu auditu a další dodatečné informace. „Po jejich předložení zvážím další postup v této věci, zároveň o tomto postupu budu informovat Evropskou komisi,“ doplnil Babiš.

MS2014+ je rozsáhlý informační systém, který má zajistit kompletní administrací, řízení a monitoring všech operačních programů hrazených z fondů EU v programovém období 2014-2020. Výběrové řízení na jeho tvorbu, poskytování služeb a servisní podporu a rozvoj aplikace vyhrála v roce 2013 firma Tesco SW s nabídkou za 530 milionů korun.

Chyby ve výběrovém řízení

Právě výběrové řízení podle zprávy o auditu z pera úředníků Ministerstva financí provázela řada chyb. Společnost Tesco SW se v něm měla vzájemně krýt s konsorciem firem Hewlett-Packard a Datasys, protože jejich nabídky byly prakticky totožné. Lišily se prý jen v hlavičce dokumentu a nabídnuté ceně. O monitorovací systém se dnes zajímá i policie.

Zástupci firmy však obvinění popírají. „Společnost TESCO SW postupovala dle zákona o veřejných zakázkách. Vedle toho, že se účastnila soutěže se svým vlastním komplexním řešením, nabídla své softwarové produkty Monit2014+ a CryptoID dalším firmám včetně konsorcia společností Hewlett-Packard a Datasys, jež tento software ve své nabídce zcela transparentně využilo,“ uvedli na webu faktaoms2014.cz s tím, že obě nabídky tak musely obsahovat téměř identický text o těchto softwarových produktech.

0
PPP

Ministr dopravy Dan Ťok chce v dopravní výstavbě oživit takzvané PPP projekty, tedy projekty se zapojením soukromého kapitálu. První taková akce se může rozjet už letos. Nejpřipravenější je dokončení 32 kilometrů rychlostní silnice R4 mezi Příbramí a Pískem. Do konce roku úřad podle Ťoka plánuje zahájit předkvalifikaci pro soukromé koncesionáře a napřesrok spustit standardní výběrové řízení.

„Chtěl bych PPP projekty rehabilitovat jako jeden z vhodných způsobů, jak stavět,“ podotknul ministr dopravy Dan Ťok. Jeho resort si od nich slibuje hlavně zrychlení stavby, ale i kvalitněji odvedenou práci ze strany firem a menší potřebu kontrol.

Zkušenosti s tímto typem projektů se budou ministerstvu hodit i do budoucna. „V současné době do značné míry čerpáme z evropských zdrojů, které ale po roce 2023 budou velmi omezené, a my bychom se měli na tuto situaci připravit,“ upozornil náměstek ministra dopravy Tomáš Čoček. Právě zapojení soukromých peněz je podle něj odpovědí na to, jak jít dál, až přísun evropských dotací skončí.

Jako pilotní PPP projekt zvažuje Ťokův resort dostavbu celkem 32 kilometrů dosud nedokončených úseků rychlostní silnice R4 mezi Příbramí a Pískem. Otevřená je i možnost svěřit koncesionáři také správu, provoz a následnou obnovu již postavených částí R4 mezi Příbramí a Prahou.

Stavět by se mohlo už v roce 2017

Zatím ministerstvo dopravy vypsalo veřejnou zakázku na studii proveditelnosti, která porovná variantu se zapojením soukromých peněz a tradiční model financování. Pokud z ní PPP projekt vzejde jako výhodnější a vše schválí vláda, mohla by výstavba zbylé části R4 začít v roce 2017.

Volba na R4 padla mimo jiné i proto, že není součástí páteřní sítě TEN-T, a tudíž je už dnes využití evropských dotací na její výstavbu velmi omezené. Zároveň je tato silnice v přípravě zdaleka nejdál, pro nedokončené úseky jsou již vydána pravomocná územní rozhodnutí, a zbývá tak jen začít stavět.

Druhý potenciální projekt, kde by státu mohli pomoci s výstavbou soukromí investoři, jsou i chybějící úseky rychlostní silnice R7 mezi Slaným a průmyslovou zónou Triangle u Žatce. Na celkem 39 kilometrů silnice ale dosud chybí některá územní rozhodnutí.

0
RUD

K vážným problémům může podle starostů do budoucna vést nedostatek peněz způsobený nižším výběrem daní. Jen v Olomouckém kraji jde o výpadek 120 milionů korun ve srovnání s loňským rokem a 106 milionů korun oproti příjmům plánovaným na letošek. Samosprávám tak můžou chybět peníze například na školství, dopravu, veřejné opatrovnictví či sociální služby, zaznělo dnes na Krajském setkání Svazu měst a obcí ČR v Olomouci.

„Velice tristní je v současné době situace s veřejným opatrovnictvím,“ podotkl předseda Svazu Dan Jiránek. Města a obce ho podle něj ročně dotují zhruba miliardou korun ze svých rozpočtů. „V malých obcích tuto činnost navíc starostové dělají zpravidla ve svém volném čase a nedostávají na to ani korunu,“ řekl Jiránek a dodal, že nový zákon o veřejném opatrovnictví je zatím v nedohlednu.

Méně peněz mají samosprávy i kvůli nižším příjmům z daní. Jednat o tom budou tuto středu hejtmani českých krajů s vládou. „Témat, která budeme projednávat s kabinetem Bohuslava Sobotky, je ale celá řada,“ komentoval to hejtman Olomouckého kraje Jiří Rozbořil. Řadu podnětů získali hejtmani právě od starostů. „Ty poslední se kromě daní týkají také dopravy, dotací z Evropské unie či financování sociálních služeb,“ přiblížil Rozbořil.

Mnoho problémů, i těch finančních, se dá totiž vyřešit vzájemnou spoluprací obcí a kraje, tvrdí primátor Olomouce Antonín Staněk. „U nás se k sobě obce nechovají macešsky, spolupracují a kraj rozděluje peníze tak, aby se dostaly tam, kde jsou třeba,“ doplnil.

I Olomouc však podle Staňkových slov pocítila dopad nižšího výběru daní. „Hledáme cesty, jak ho společně řešit třeba při financování institucí určených pro všechny, jako je Moravské divadlo, Moravská filharmonie či Zoo,“ uzavřel Staněk.

0
Korea

Korea představuje pro české firmy obrovský trh a ani Korejci se nebojí masivně investovat v Česku. Najít vhodného obchodního partnera ale nestačí. Podmínkou úspěšného byznysu je třeba i dochvilnost a zdvořilost.

Korejská republika je čtvrtým největším mimoevropským obchodním partnerem České republiky a jedním z největších zahraničních investorů v tuzemské ekonomice. Továrna na výrobu automobilů v Nošovicích – Hyundai Motor Company – je doposud historicky největší investicí jedné společnosti v naší zemi. Vzájemné obchodní vztahy včetně našeho exportu do Jižní Koreje se dále úspěšně rozvíjejí.

„Korejská republika se skutečně řadí mezi naše nejvýznamnější mimoevropské obchodní partnery. Vzájemný obrat za prvních jedenáct měsíců roku 2014 dosáhl hodnoty kolem 3,4 miliardy amerických dolarů a ve srovnání se stejným obdobím roku předcházejícího se zvýšil o 3,3 procenta,“ řekl vedoucí obchodně-ekonomického úseku velvyslanectví České republiky v Soulu Květoslav Sulek. Prostor pro hospodářskou spolupráci podle něj existuje v řadě oblastí, především pak ve výrobní kooperaci, obchodní výměně a v oblasti investic.

Pozor ale! I když se česká firma setká s vhodným partnerem, nemá ještě vyhráno. Je třeba, aby účastníci jednání byli dochvilní, velmi zdvořilí a aby byli dobře připraveni. Řadu informací o korejských obchodních zvyklostech můžou podnikatelé získat v angličtině na internetu. „Je třeba se připravit na to, že první jednání bude spíše informativní. Je rovněž vhodné na schůzku vyslat seniorního pracovníka, jehož pozice odpovídá postavení partnera, se kterým bude vývozce, tedy česká firma jednat. V Jižní Koreji je běžné, že si na závěr jednání obchodní partneři vymění drobnou pozornost. Proto je též velmi vhodné si připravit malý dárek,“ přiblížil korejské zvyklosti Květoslav Sulek.

O co je v Korejské republice zájem?

Hlavními položkami českého vývozu do Korejské republiky jsou v současnosti možná trochu překvapivě hračky, dále čerpadla a armatury, optická zařízení, části a součásti vozidel, kovový šrot, převodové hřídele, obráběcí stroje a sklo. „Složení českého vývozu se průběžně mění,“ uvedl Filip Matys z odboru komunikace a marketingu Ministerstva průmyslu a obchodu. Hračky, sklo, hřídele, čerpadla a armatury jsou však podle něj stálice. „Kvalitní a konkurenceschopné výrobky z České republiky, podpořené propracovaným marketingem, mají perspektivu na náročném jihokorejském trhu uspět,“ dodal Matys.

Příležitosti jsou podle něj i ve strojírenství. V této oblasti mají české podniky už určité zkušenosti s dodávkami pro korejský loďařský průmysl. Čeští výrobci dle Matysových slov můžou uspět i v dodávkách komponent pro silný jihokorejský automobilový průmysl. Setrvalý zájem je o české sklo, porcelán a keramiku. Do Korejské republiky začínají pronikat rovněž čeští výrobci piva, a uplatnění by tak mohla nalézt i zařízení a technologie pro pivovary. Zatím se ale statistika obchodní výměny vyklání ve znamení hlubokého deficitu v neprospěch České republiky.

Silná konkurence a velká vzdálenost

Čeští vývozci se v Korejské republice musí připravit na silnou konkurenci. Těžit však můžou z toho, že Korejci si naši zemi oblíbili a rádi k nám cestují i díky tomu, že obě hlavní města – Soul a Prahu – spojuje přímá letecká linka. Zvláštností tohoto teritoria je i značná geografická vzdálenost, se kterou souvisejí mimo jiné i poměrně vysoké náklady pro vstup na tamní trh.

Pokud česká firma vyhlíží směrem k Jižní Koreji, rozhodně se jí vyplatí kontaktovat obchodní oddělení velvyslanectví ČR v Soulu či agenturu KOTRA, což je korejská agentura na podporu obchodu a investic v Praze. „Česká republika má při pronikání na trh Korejské republiky tu výhodu, že mezi členskými státy EU a Korejskou republikou je předběžně uplatňována Dohoda o volném obchodu, která již po několik let přispívá k hladšímu obchodnímu styku“ připomněl Matys.

Nejlépe je komunikovat v korejštině

Velkou výhodu český podnik získá, pokud si připraví informace o svém produktu či službě v korejštině. Pro jednání by si měla firma najmout tlumočníka. Ve styku s korejskými partnery je třeba připravit se na specifiku místního systému řízení, vycházejícího do jisté míry z konfuciánství, na princip seniority a na tvrdá vyjednávání o podmínkách smlouvy a o ceně.

„Na druhou stranu se při navazování obchodních kontaktů vyplatí využívat průběžně zveřejňovaných nabídek na zvýhodněnou účast českých firem na jihokorejských veletrzích, které pomohou navázat potřebný přímý kontakt s korejským prostředím za výhodných finančních podmínek. Pro české firmy může představovat výhodu účast na specializovaných misích, které jsou organizovány českými podnikatelskými organizacemi či jihokorejskými subjekty,“ zdůraznil Matys.

0
Brněnské komunikace

Odkud jste přijeli? Kam budete dál cestovat a jakým dopravním prostředkem? To nejsou citace z policejního výslechu, ale otázky, které zazní při rozsáhlém anonymním průzkumu o dopravním chování cestujících v Brně. Tazatelé při něm osloví přes čtyři tisíce lidí přijíždějících do jihomoravské metropole. Takto velký průzkum je pro Brno premiérou.

Lidem mířícím do Brna zpestří mezi 3. a 15. březnem jejich cestu průzkumníci, kteří se budou zajímat o jejich dopravní chování. Na významných přestupních uzlech, jako je Zvonařka, Hlavní nebo královopolské nádraží, Mendlovo náměstí, Úzká nebo Stará Osada mají vyzpovídat celkem 4200 cestujících.

„Po dobu průzkumu v době od šesti ráno do desíti hodin večer budou na jedenácti přestupních uzlech osloveni cestující, kteří přijíždějí regionálními spoji železniční a autobusové dopravy, se žádostí o vyplnění krátkého dotazníku,“ uvedla Vladimíra Navrátilová ze společnosti Brněnské komunikace, která pro Brno průzkum zajišťuje. Samotná akce se odehraje pod taktovkou firmy FOCUS Marketing & Social Research.

Za odpověď praktický dárek

Zřetelně označení tazatelé budou cestující žádat o odpovědi na otázky na nástupištích, poté co vystoupí z regionálního vlaku či autobusu. Rozhovor podle Navrátilové nezabere déle než dvě minuty a lidé za spolupráci dostanou drobný praktický dárek.

A co bude průzkumníky zajímat? Například odkud cestující přijeli, kam se budou dále dopravovat, jaký zvolí dopravní prostředek, kde a jak často musí přestupovat nebo jak často obvykle cestují do Brna.

„Cílem celé akce je zjištění dopravního chování cestujících z regionu, tedy přehled důležitých cílových oblastí na území města Brna, preference volby veřejných dopravních prostředků, přestupovost nebo také četnost cest,“ doplnila Navrátilová.

Získané informace poskytnou obrázek o tom, jaké druhy dopravy cestující v Brně nejčastěji využívají a poslouží také jako podklad pro dopravní plánování a v neposlední řadě i pro tvorbu dopravních modelů města Brna.

0
vědecká centra

CEITEC nebo ICRC? To jsou jen dvě prestižní vědecká centra z celé řady podobných institucí zbudovaných v Česku za ohromné částky jak z národních zdrojů, tak z dotací EU. Dokud trvá příliv evropských peněz, jejich budoucnost je celkem jistá. Centra se ale musí udržet i bez nich, jinak hrozí zemi mezinárodní ostuda i vracení dotací. Co dělat, aby nezašla na úbytě? Odpovídá člen vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace Karel Havlíček.

S pomocí peněz z EU vyrostla spousta vědeckých center. Co budeme muset udělat, aby se tato centra podařilo dlouhodobě udržet?

Musíme se srovnat s tím, že ten kdo centrum vybuduje, nese odpovědnost i za jeho udržení. Při vším respektu, umění není něco postavit, dokonce ani zaplatit, ale udržet jeho životaschopnost. Ti, kteří se pod projekt podepisují, si musí uvědomit, že nesou nemalou odpovědnost. Fakticky to znamená, že se nesmí budovat areály bez nasmlouvaných nájemců nebo uživatelů a bez smysluplného plánu, který jasně prokáže, že projekt je po od určité doby provozně a finančně soběstačný. Tvrdě se musí řídit nejen vlastní výstavba, ale následně i chod instituce, a to nejen po stránce odborné, ale i ekonomické.

Proč se stále nedaří intenzivnější spolupráci mezi vědeckou a akademickou sférou na jedné straně a komerčním sektorem na straně druhé?

Tento problém byl i jinde ve světě. Procházíme si tím, čím si prošla většina vyspělých zemí. Chyba je na obou stranách. Svět vědy je obvykle pohlcen svými odbornými problémy, věří nezdravě svým plánům a vizím a má tendenci podceňovat ekonomickou stránku věci. Investory bere částečně jako sponzory a domnívá se, že jim nabízí znalosti mimořádné hodnoty. Podnikatelé jsou zase příliš netrpěliví, často nerozumí podstatě výzkumu a místo taktického vedení vědců k hmatatelným koncům se utápí ve finančních koeficientech a nesmyslných požadavcích na výstupy.

Jak tuto spolupráci může Česká republika posílit?

Cesta je ve vzájemném respektu, ochotě vědců učit se finanční gramotnosti a naopak podnikatelů principům výzkumu. Vše je o lidech a schopnosti povznést se nad svým dvorkem a připravenosti nahlížet na svět úhlem svého partnera.

0
lázně

Pobyt minimálně stovky čínských dětí v českých lázních, nabídka domácího lázeňství a využití špičkových tuzemských zdravotních programů, jako jsou například kardiochirurgie nebo onkologie, byly body, o kterých jednal koncem loňského srpna s čínskou delegací ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Čínská strana věří, že od jara 2015 kdy má být navázáno pravidelné přímé letecké spojení mezi Čínou a Českou republikou, dojde k rozšíření spolupráce obou zemí a příjezdům čínských občanů na léčebné zákroky a ozdravné pobyty do naší země.

Ministr zdravotnictví Němeček po jednání tehdy konstatoval, že Česká republika zatím nabízí pilotní projekt pro čínské děti, konkrétně lázně ve vlastnictví státu Karlovu Studánku v Jeseníkách. „Je tam velmi čistý vzduch, a to by mohlo být jednou z věcí, na které Číňané budou slyšet, protože by mělo jít o děti z postižených aglomerací Pekingu a podobně, kde je životní prostředí velmi poškozené,“ řekl po jednání v loňském roce. Dětští pacienti by podle jeho slov mohli přijet už začátkem roku 2015. „Je to také samozřejmě o nabídce českých lázní a přizpůsobení se požadavkům čínských klientů. Myslím si ale, že specifika budou menší než u arabské klientely,“ dodal ministr.

V současné době dochází postupně k realizaci zmíněného pilotního projektu a vedle tradiční zahraniční klientely, k níž patří zejména Rusové, Němci a v poslední době i občané některých arabských zemí, přibydou pravděpodobně i dětští pacienti z východní Asie.

“Věc je stále ještě v jednání. Pobyty v pilotním projektu zhruba dvou stovek čínských dětí budou hradit sponzoři,“ uvedla tisková mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová. Doplnila, že první tito malí pacienti by mohli přijet letos v jarních měsících, přesněji v dubnu nebo v květnu.

Nový trh pro české lázně

Není vyloučeno, že pokud dojde k realizaci léčebného pobytu čínských dětí v Karlově Studánce, otevírá se pro české lázně nový trh. Tuto možnost nevylučuje obchodní ředitel Janských lázní Martin Voženílek. „Také nás před rokem oslovila cestovní kancelář spolupracující s čínskou agenturou na zajištění rekondičních pobytů. Ze spolupráce nakonec sešlo. My se raději  účastníme výběrových řízení vypsaných na Ostravsku na zajištění ozdravných pobytů pro děti a zaměřených na léčbu horních i dolních cest dýchacích,“ zdůraznil Voženílek.

Zahraniční klientela tvoří v Janských lázních podle jeho slov čtyři procenta. Jsou mezi nimi kromě jiných také Libyjci. Jedná se hlavně o veterány nedávné občanské války, kterým léčebné pobyty hradí jejich stát. „Na dětské léčebně se mimo jiné léčí dětská mozková obrna. Nejpočetnější skupina pacientů je samozřejmě z České republiky. O úspěchu této léčby hovoří ale i nárůst zahraniční klientely z Ruska či z dalších zemí bývalého Sovětského svazu, z Itálie, dále ze zmíněné Libye a rovněž ze Saudské Arábie,“ řekl Voženílek. Dodal, že klienti z Libye se léčí průměrně tři měsíce a ve výjimečných případech i mnohem déle. Nejčastěji jsou léčena střelná poranění nebo poúrazové stavy. V Janských lázních se roce 2014 léčilo i patnáct občanů Ukrajiny, kteří byli přijati do naší země v rámci programu Ministerstva zdravotnictví ČR Medevac. Jednalo se o lidi zraněné během občanských nepokojů na Ukrajině.

V českých lázních se za uplynulý rok vystřídalo téměř 350 tisíc hostů, z toho asi polovina přijela ze zahraničí. Nejčastějšími návštěvníky z ciziny jsou Rusové a Němci, přibývá ale i hostů ze Středního východu. Jejich odlišný způsob života a náboženské zvyklosti však v místních lidech vyvolávají obavy. V severočeských Teplicích se občané v petici postavili například proti stavbě mešity.

Česká královská péče

Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism uspořádala ve druhém říjnovém týdnu press trip s názvem „Česká královská péče“, jehož cílem bylo seznámit zástupce zahraničních médií s tradicí lázeňství v Čechách, v  tzv. lázeňském trojúhelníku. Vedoucí oddělení Media relations CzechTourism Michaela Klofcová potvrdila, že nabídka českých lázní je díky připraveným novinářským cestám šířena do Číny, Tchajwanu, Spojených států, Švédska, Ruska, Velké Británie, Itálie, Německa a do severských zemí. CzechTourism představil západočeské lázně mj. právě novinářům z Číny, Tchajwanu, Ruska. „Když jsem četla v programu, že navštívím český lázeňský trojúhelník, přemýšlela jsem, co vlastně uvidím. Napadl mě jiný trojúhelník a to bermudský. Takže lázně pro mne byly záhadou,” svěřila se hned při prvním setkání prý trochu nedůvěřivě novinářka z Pekingu.