Domů Obec a lidé
Kategorie objímající příspěvky spadající pod oblast zájmu Obec a lidé

První BMW s ledvinkami, první BMW z Tuzexu nebo první sporťák slavné německé značky si mohou prohlédnout lidé v nově otevřeném muzeu v hale Renocaru v brněnské Slatině. Tuto sobotu si historická auta prohlédnou děti ze základních škol. Od pondělí pak bude hala přístupná zdarma i dalším zájemcům. S nápadem na založení muzea přišel renovátor a sběratel vozů Miloš Vránek, který celý svůj život zasvětil právě značce BMW.

V muzeu je k vidění deset vozů. Mezi nimi například nejstarší model zvaný Dixi z roku 1928. Miloš Vránek se jej rozhodl ponechat v původním stavu bez dalšího restaurování. „V tomto případě platí, že i poctivé restaurování by zničilo autentičnost doby. Auto je na svůj věk mimořádně zachovalé, chceme, aby jej návštěvníci mohli takto ocenit,“ říká Vránek, který má ve sbírce přes třicet předválečných a poválečných vozů BMW.

Většina dalších modelů v muzeu prošla profesionální renovací a vypadá jako by právě sjela z výrobní linky. Za zmínku stojí například modely BMW 327 a 329 v provedení Cabrio z 30. let. Druhý z těchto vozů se navíc chlubí speciální karoserií Drauz. Jedná se o velice vzácné provedení, neboť těchto vozů se nevyrobilo víc než padesát a dnes se ví asi o šesti dochovaných kusech po celém světě. V muzeu nechybí ani legendární BMW Isetta, miniaturní vůz, který značku zachránil v obtížných poválečných letech. Toto auto si pořídil ve čtrnácti letech Miloš Vránek mladší.

Historie muzea se vlastně začala psát už v roce 1968, kdy si Miloš Vránek koupil svůj první automobil, BMW. Tehdy to byl předválečný model 326 cabrio. „Vybíral jsem mezi třemi značkami, BMW, Tatrou a Mercedesem. Zvolil jsem BMW, které bylo nejelegantněji řešené, a od té doby už mě to nepustilo. První auto jsem zrenovoval a prodal. Za utržené peníze a za přispění mojí babičky jsem pak koupil takřka nové BMW 1800 z roku 1965. A tak vždy říkám, že díky babičce celý život dělám auta,“ říká Miloš Vránek o svých začátcích.

 Díky tomu, že se v „bavorácích“ dobře vyznal, měl brzy zakázky na renovace a opravy. Tak začala historie firmy Renocar, která vznikla nejprve jako výrobní družstvo v roce 1988. Název odkazuje právě ke slovnímu spojení „renovace aut“. Po změně režimu se z Renocaru stala soukromá firma a také jeden z prvních autorizovaných dealerů BMW v České republice. Dnes je

jedním z nejúspěšnějších dealerství u nás a zaměstnává přes dvě stě lidí. Firmu však již vedou synové Miloše Vránka, Pavel a Miloš mladší. Zakladatel úspěšného rodinného podniku se tak mohl vrátit ke své největší zálibě, renovaci veteránů.

Právě v areálu firmy Renocar se muzeum nachází, takže nedaleko jsou k vidění i nejnovější modely značky BMW. Historická auta jsou v takzvané Staré hale, kterou Vránkovi nedávno opravili. Otevřeli tam i Bistro Stará hala, kde si může každý dát například jeden z domácích zákusků.

BMW 319 limusina - vpravo BMW 329 Cabriolet BMW 1602 BMW Dixi BMW Dixi Ihle Isetta 250

Od září v Pardubicích probíhá průzkum dopravního chování. Na zvonky náhodně vybraných domácností  budou zvonit tazatelé, kteří zjišťují, odkud kam a jakým dopravním prostředkem obyvatelé Pardubic cestují. Na základě průzkumu, který potrvá jeden rok, pak bude možné ve městě vytvořit podmínky umožňující efektivní dopravu.

„V rámci průzkumu je nutné získat reprezentativní vzorek jednoho tisíce domácností. Pro jeho dosažení je navíc klíčové, aby lidé byli k tazatelům, kteří budou dotazníkové šetření provádět, vstřícní a ochotní s nimi spolupracovat,“ říká Ivana Maradová z Magistrátu města Pardubic, která za projekt zodpovídá. Údaje, odkud kam, jakým dopravním prostředkem či za jakým účelem se lidé po městě pohybují, jsou rozhodující pro dobré fungování celého města. Aby bylo možné ve městě vytvořit podmínky pro efektivní a šetrnou dopravu, je nutné získat o cestách lidí komplexní představu. „Průzkum v domácnostech nelze nahradit nějakým sčítáním aut nebo anketou na ulici. Takové údaje nevypovídají o tom, jak se lidé skutečně přepravují. Průzkum dopravního chování je také hlavním podkladem pro dopravní model města,“ uvádí Vojtěch Jirsa, specialista v oblasti plánování dopravy ve městech.

Průkaznější výsledky než z mobilních aplikací

Podle jeho slov existují i progresivní přístupy, kdy jsou cesty lidí monitorovány například pomocí aplikace v telefonu. „Tyto metody však zatím nefungují dobře. Nedaří se získat všechny potřebné informace a reprezentativní vzorek,“ dodává Vojtěch Jirsa. Metodiku průzkumu pro Pardubice navrhlo Centrum dopravního výzkumu, samotné dotazování v domácnostech zajišťuje ppm factum research. Město chce tímto způsobem získat informace o cestách nejen pardubických domácností. „Průzkum proběhne rovněž v okolních obcích. Víme, že tamní obyvatelé významně zatěžují ulice města dopravou. Jestli více, nebo méně, to teprve zjistíme. Chceme tento názor opřít o reálná data,“ podotýká Libor Slezák, předseda komise pro dopravu Rady města Pardubic.

Havlíčkobrodská porodnice s průměrem 1400 porodů za rok je dlouhodobě nejoblíbenější porodnicí v Kraji Vysočina. I to byl jeden z důvodů její kompletní rekonstrukce, která probíhala od května letošního roku. Zároveň došlo ke stavebním úpravám a prostorovému rozšíření Perinatologického centra II. typu, kde jsou hospitalizováni novorozenci s nízkou porodní vahou potřebující 24hodinový dohled lékaře.

Zmodernizované a komfortní prostory se otevřely rodičkám v tomto týdnu. Stavební úpravy finančně podpořil zřizovatel nemocnice Kraj Vysočina, a to částkou 24,7 mil. Kč. „Kraj Vysočina dlouhodobě investuje do stavebních úprav i přístrojového vybavení svých nemocnic. Naší snahou je vytvořit pro pacienty komfortní a přívětivé prostředí a zároveň umožnit lékařům a sestrám poskytovat zdravotní péči na nejvyšší úrovni. Prioritou je pro nás také stabilizace zdravotnického personálu v našich zařízeních, ať už formou náborových příspěvků nebo nově nabídkou stipendijního programu pro mediky, “ uvedl náměstek hejtmana Kraje Vysočina pro oblast zdravotnictví Vladimír Novotný. Zhotovitelem stavby je společnost Chládek a Tintěra HB a PKS.

Sál na císařské řezy

Kromě modernizace celého zázemí porodnice v šestém patře hlavní lůžkové budovy došlo i k rozšíření prostor. Byly vytvořeny dva operační sály – jeden pro gynekologické zákroky a druhý sekční sál pro císařské řezy. Celkově má nyní porodnice k dispozici dva porodní boxy s možností porodů do vody a čtyři pokoje s vlastním sociálním zázemím pro první dobu porodní, na kterých rodička může rodit v případě bezproblémového průběhu porodu. „Mám radost, že naše porodnice je nejen krásnější, ale i intimnější a praktičtější. Za veliké plus považuji moderní operační sály pro naše lékaře a pacientky,“ okomentoval otevření sálů primář gynekologicko-porodnického oddělení Pavel Antonín.

Hlavním přínosem celé rekonstrukce je vybudování dvou špičkově zařízených operačních sálů. Oba operační sály jsou vybaveny nejnovější technologií, která zajišťuje odpovídající podmínky pro tyto náročné výkony. Ve všech prostorách byly provedeny nové rozvody elektrické energie, medicinálních plynů včetně klinické signalizace a vzduchotechniky s klimatizačními jednotkami. Novinkou je komunikační síť pro centrálu kardiotokografů pro přenos signálů od jednotlivých monitorovacích zařízení, která budou hlídat bezpečnost novorozenců.

Odstávka trvala 11 dní

Místnosti jsou dále vybaveny komunikačním systémem sestra-pacient sloužící pacientkám jako nástroj pro možnost přivolání personálu, obousměrné hlasové spojení mezi volajícím pacientem a volaným personálem. „Samozřejmostí je nový moderní nábytek a vybavení včetně nových povrchových úprav všech prostor,“ sdělil technický náměstek nemocnice Josef Tvrdý. Rekonstrukce si v počátku vynutila z důvodu bouracích prací a přílišné hlučnosti uzavření porodnice na 11 dní. Poté se rodilo v adekvátně přizpůsobených porodních pokojích v 3.NP.

Stavební úpravy Perinatologického centra pak přinesly větší prostorové možnosti pro neonatologickou péči a systém rooming-in, který je v naší nemocnici preferován. „Přibyly další dva pokoje, čímž je dán dostatečný a odpovídající prostor pro pobyt matek, které tráví s dítětem v nemocnici i několik týdnů. Nadále bude možný neomezený kontakt otce a dítěte.

Bližší kontakt s dítětem

Začlenění rodičů do péče a umožnění přímého kontaktu s nedonošeným, nebo nemocným dítětem je velice důležité,“ říká primářka dětského oddělení  Magdalena Chvílová Weberová. Zvětšil se i prostor a technické zázemí pro napojení inkubátorů ze čtyř na devět. Vedle inkubátoru bude polohovací křeslo pro rodiče. Otvírá se tak do určité míry intimní prostor pro kontakt s oběma rodiči. Bude možné pečovat o děti i formou stimulující „klokaní péče“, která více naplňuje potřeby nemocného a nezralého dítěte. Bazální potřebou je bezpečí blízkosti a rytmu těla matky, z něhož dítě vyšlo o mnoho týdnů dříve.

Realizací rekonstrukce došlo k naplnění základních potřeb péče o nemocné a nezralé novorozence dle nosných principů současné neonatologie – Evidence Based Medicine. Byla uspokojena poptávka matek po kvalitní individualizované péči, vybudováno vyhovující sociální zázemí pro matky, vznikl odpovídající prostor pro odsávání mateřského mléka a  nerušený kontakt matka-dítě v rámci akutní, intenzivní péče. Došlo také k adekvátní obměně a doplnění přístrojového vybavení pro léčbu nezralých a nemocných novorozenců.

Sportovní areál na Dukle začíná od září měnit svoji podobu. Zatím alespoň na papíře. Rozsáhlé projekční práce pro město Pardubice bude mít na starost slovenská společnost Studený architekti, která uspěla ve výběrovém řízení. To navázalo na první mezinárodní urbanisticko-architektonickou soutěž, prostřednictvím které se město rozhodlo najít autory budoucí podoby sportovního areálu na Dukle.

 

„Mezinárodní porota vybrala na konci minulého roku z jednadvaceti návrhů dva nejlepší, které se dle zákona o veřejných zakázkách utkaly v soutěži o zakázku na kompletní projekční práce. Nejnižší nabídkovou cenu ve výši 10 342 000 korun bez DPH nakonec předložila slovenská společnost Studený architekti,“ říká námětek pardubického primátora Jan Řehounek.

V samotné mezinárodní urbanisticko-architektonické soutěži sice zvítězil francouzsko-český návrh, ale porota do finále po jeho boku vybrala právě projekt slovenských architektů. „Porota na obou návrzích ocenila, že si nejlépe ze všech a navíc velice podobně poradily s dispozičním uspořádáním celého areálu. Oba týmy navíc umístily jednotlivá sportoviště do stejných prostor areálu a nejlépe také vybraly centrální uzlový bod areálu, kterým bude společná recepce. Pardubice tak získaly životaschopný návrh, který bude realizovatelný a funkční,“ vysvětluje manažer projektu Miroslav Janovský.

Město Pardubice tak ke spolupráci získalo uznávané slovenské architekty Jána Studeného a Petra Stece, jež mají za sebou řadu mezinárodních ocenění i realizací. „Sme potešení z výberu mesta Pardubice a tešíme sa na realizáciu tohto projektu. Od spolupráce očakávame kvalitnú architektúru a naplnenie vízie moderného všešportového areálu, ktorý bude slúžiť hlavne obyvateľom mesta,“ konstatuje Ján Studený.

Slovenská dvojice architektů si k sobě navíc přizvala špičkové české projekční kanceláře. Společnost Recoc s.r.o. například projektovala v Dolní oblasti Vítkovice jedny z nejoceňovanějších staveb poslední doby v České republice – rekonverzi plynojemu na ojedinělé kulturní centrum „Multifunkční aula Gong“ (stavba roku 2013) a výstavbu Světa techniky, v Praze se zase podílela na podobě nového fotbalového stadionu Slavie. Dalšího partnera našla ve společnosti m3m s.r.o., která má za sebou například spolupráci na projektu hokejové Werk Areny v Třinci.

Dvousetmetrový ovál a hlediště pro dva tisíce diváků

„Vzhledem k rozlehlosti areálu, a tím také velikosti projektu, budou projekční práce se všemi povoleními trvat více než dva roky. Takto kvalitní projekční tým je ale pro město předpokladem, že v místě zchátralých sportovišť vyrostou moderní sportovní stavby, které naše město posunou mezi špičku v České republice,“ dodává primátor Pardubic Martin Charvát.

Ve finále by v areálu měla být vybudována atletická hala s dvousetmetrovým oválem a kapacitou hlediště minimálně pět set míst, multifunkční sportovní hala pro více než dva a půl tisíce diváků, gymnastická tělocvična, sály pro úpolové sporty, posilovna a vnitřní běžecký okruh. Nafukovací hala by měla být přestavěna na halu pro míčové sporty a chybět by nemělo ani nové zázemí pro venkovní atletické hřiště.

Slovensko-český tým architektů a projektantů má nejdříve za úkol do devadesáti dnů dopracovat studii, s níž uspěl v soutěži. Své návrhy musí během této doby pravidelně konzultovat s projektovým týmem města, ve kterém budou kromě odborníků zastoupeni také představitelé sportovců, tedy budoucích uživatelů areálu. Do poloviny příštího roku pak musí zpracovat kompletní dokumentaci pro územní rozhodnutí na celý areál. „Dál se budou projektovat pouze sportoviště, která budou součástí první etapy, tedy atletická hala včetně nezbytného zázemí. Dokumentaci pro stavební povolení, včetně všech nezbytných povolení, chceme mít hotovou do poloviny roku 2019 a výběrové řízení na realizaci chceme vyhlásit nejpozději na začátku roku 2020. Dle smlouvy náklady na první etapu nepřesáhnou 350 milionů korun,“ vysvětluje náměstek primátora zodpovědný za přípravu projektu Jakub Rychtecký.

Varovná SMS, která upozorní Olomoučany na extrémní počasí, nebo mapa v centru města, na níž budou přehledně vyznačena místa s kohoutkovou vodou zdarma. To jsou jen dva z nápadů, s nimiž se přihlásili studenti a zaměstnanci Univerzity Palackého do prvního ročníku soutěže Univerzita městu. Tu vysoká škola vyhlásila letos v červnu s cílem podpořit nápady, které přispějí ke kultivaci prostředí města, k rozvoji životního stylu nebo k řešení ekologických problémů.

„Do soutěže se přihlásilo 16 inspirativních projektů v různém stupni rozpracovanosti a promyšlenosti. Podrobně jsme všechny prošli. V některých případech jsme přišli s návrhem jiného způsobu podpory ze strany univerzity, popřípadě jsme navrhli jiný způsob realizace. Myslím, že tento pilotní ročník soutěže ukázal, že jak zaměstnancům, tak studentům záleží na městě, ve kterém žijí. Současně je to dalším důkazem, že naše univerzita není uzavřeným akademickým světem, ale naopak, že jsme si vědomi své společenské odpovědnosti vůči městu a regionu, kde působíme,“ uvedl Petr Bilík, prorektor Univerzity Palackého pro vnější vztahy.

Soutěž vyhlásila univerzita spolu s oddělením Open Developement radnice v Tel Avivu a za podpory olomouckého magistrátu. Autoři úspěšných projektů mohli získat odměnu ve výši pět až deset tisíc korun a příspěvek na realizaci svých nápadů až ve výši 50 000 Kč. Hodnoticí komise složená ze zástupců univerzity, statutárního města Olomouc, telavivské radnice a podnikatelů nakonec vybrala tři projekty.

„Částku 25 tisíc korun získal projektový námět docenta Miroslava Vysoudila z přírodovědecké fakulty nazvaný Metropolitan Meteorological Warning and Control System, což by mělo být varování občanů města před extrémními výkyvy počasí pomocí cílených výstražných SMS. Informace by byly získávány na základě informací z osmi měřicích stanic ve městě,“ řekl Petr Bilík.

Kohoutková voda místo plastových lahví

Autorkou druhého projektu, který porotci podpořili 11 tisíci korunami, je studentka přírodovědecké fakulty Helena Škrdlíková. Její Refill Olomouc je ekoprojekt, který má zvýšit povědomí o environmentálních problémech spojených s odpadem. V praxi by to znamenalo vytvoření speciální mapy, která by v centru města informovala obyvatele i návštěvníky o místech, kde si mohou natočit kohoutkovou vodu, a nemusí tak kupovat při procházce městem další a další balenou vodu, a tím zvyšovat množství plastového odpadu.

Třetí projekt, který v prvním ročníku soutěže získal podporu 30 tisíc korun, míří do oblasti sportu. Jeho autor Michal Zbraněk, student fakulty tělesné kultury, navrhl pod názvem We are one, we are Olomouc propojení městských sportovních klubů s univerzitou. „Tento nápad se mi osobně velmi líbil, protože spolupráce tohoto druhu v Olomouci dlouhodobě chybí. Díky němu můžeme využít například pro naše zaměstnance a studenty různé sportovní benefity a naopak naše alma mater může klubům nabídnout naše zkušenosti a odborné zázemí například v oblasti propagace, marketingu nebo vzdělávání,“ vysvětlil Petr Bilík.

Spokojeno se soutěží je i město. „Pilotní ročník soutěže velmi dobrým způsobem odráží nejen zájem studentů, ale i odborníků z Univerzity Palackého o dění ve městě i o řešení konkrétních otázek veřejného života. Jsme rádi za kreativní nápady i inspirace, které mohou najít své využití v praxi,“ komentoval výsledky soutěže náměstek primátora Pavel Urbášek. „Z tohoto hlediska nás velmi potěšil zejména projektový námět týkající se nového systému varování veřejnosti před extrémními výkyvy počasí pomocí výstražných SMS. Pokud by se projekt podařilo uvést do praxe, znamenal by další velmi užitečnou službu v oblasti prevence veřejnosti,“ vyzdvihl náměstek Urbášek.

Kromě finanční podpory získá jeden z autorů oceněného projektu i možnost návštěvy Tel Avivu. Inovační oddělní tamní radnice je partnerem Univerzity Palackého a jako jednu z cen soutěže nabídlo pobyt v Izraeli, který patří ve světě mezi lídry otevřených inovací ve veřejné sféře. O tom, který z autorů pojede na zkušenou do Tel Avivu, rozhodne izraelský partner.

Od minulého pátku se mohou do nově otevřených prostor Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) v areálu Fakultní nemocnice u sv. Anny (FNUSA) v Brně stěhovat první pacienti. V centru, které přišlo na více než čtyři miliardy korun, budou doktoři s pomocí nejmodernějších technologií léčit nemoci srdce, cév a nervů.

„ICRC se stává jedním z nejmodernějších center pro kardiologii a neuorologii v Evropě,“ řekl na adresu centra jeho vedoucí lékař Tomáš Kára, který je společně s Virendem Somersem z Mayo Clinic hlavním autorem koncepce projektu ICRC. To má hlavně významně zlepšit možnosti současné klinické medicíny i lékařského výzkumu. Ojedinělá koncepce těsného propojení lékařského výzkumu s klinickou péčí totiž doktorům umožní velmi rychle přenášet výsledky nejnovějších výzkumů do praxe, a trvale tak poskytovat pacientům přístup k nejmodernějším léčebným metodám a postupům. „Podobně, jako se staly Olympijské hry v Londýně inspirací pro mladé sportovce, věříme, že ICRC bude inspirací pro mladé talentované odborníky z naší země, Evropy i celého světa, aby zasvětili svůj život medicíně a lékařskému výzkumu a pomohli vyvinout nové metody, postupy, technologie a léky, jenž dají novou naději těm nemocným, kterým současná medicína dokáže jen částečně pomoci,“ dodal Kára s tím, že doktoři z ICRC se zaměří hlavně na včasnou diagnostiku a osobní přístup k léčbě každého pacienta.

Evropská unie přispěje přes dvě miliardy

Stavba nové budovy ICRC, která má sedm nadzemních a tři podzemní podlaží, začala v červnu 2010 a stála více než čtyři miliardy korun. Více než polovinu zaplatí Evropská unie. „Pevně jsme věřili, že Evropská unie projekt Mezinárodního centra klinického výzkumu schválí,“ vyjádřil se ředitel FNUSA Petr Koška. To se v červnu 2011 skutečně stalo a Evropská unie na projekt přispěje nadpoloviční většinou, tedy více než 2,4 miliardami korun. „Samotná stavba je financována převážně z národních zdrojů a vlastních zdrojů naší nemocnice. Zatímco vybavení a provoz ICRC jsou financovány z grantu EU,“ dodal Koška.

Stavba ICRC přitom nebyla vůbec jednoduchá. Unikátní vědecké laboratoře, z nichž některé dosud na světě neexistují, si totiž vyžádaly značně specifické stavební zadání. Například laboratoř ultrapřesných měření musela být umístěna dvacet metrů pod zem a její stěny tvoří speciální vana, která je obklopena přírodní podzemní vodou. „Projekt ICRC byla zajímavá, ale z hlediska stavebního i technologického i složitá zakázka,“ komentoval stavbu nového centra Michal Štefl, předseda představentstva a generální ředitel společnosti OHL ŽS, která novou budovu postavila.

ICRC pomůže vzdělávání i ekonomice

Díky mezinárodním vzdělávacím programům bude mít ICRC pozitivní vliv i na zkvalitnění vzdělávání tuzemských studentů a lékařů v oblasti medicíny a příbuzných oborů. „Mezinárodní centrum klinického výzkumu bude významnou institucí pro vzdělávání posluchačů Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, a také prestižním postgraduálním školícím střediskem pro kardiology z Moravy, Čech i zahraničí,“ vysvětlil přednosta I. interní kardiologické kliniky FNUSA Jiří Vítovec. Silný vlastní výzkum zaměřený na vývoj nových technologií přispěje navíc k rozvoji znalostní ekonomiky nejen na Moravě, ale v celé Evropě.

Brněnští zastupitelé kývli na návrh magistrátu jednat o koupi většinového podílu na akciích Veletrhů Brno od německé firmy Messe Düsseldorf. Za akcie, na které má Brno předkupní právo, by mohlo město zaplatit i víc než miliardu korun.

Brno k dnešku drží třiačtyřicet procent akcií Veletrhů, pět procent vlastní drobní akcionáři a zbylých jednašedesát patří německé společnosti Messe Düsseldorf. Většinového podílu na Veletrzích se však Němci chtějí zbavit. Dopis s nabídkou na odkup akcií poslal předseda dozorčí rady Messe Düsseldorfu Dirk Elbers brněnskému primátoru Romanu Onderkovi už letos v květnu. Na to, že bude město o Elbersově nabídce jednat, kývli brněnští zastupitelé na včerejším zasedání. „Schválili jsme záměr, záležitost se musí dál propracovat a odsouhlasit,“ řekl na zasedání Onderka.

Zatím tedy není jasné ani to, za kolik Brno německý podíl na Veletrzích odkoupí. Nominální hodnota jednašedesáti procent akcií, o kterých zastupitelé jednali, je téměř 768 milionů korun. Je ale pravděpodobné, že za ně město zaplatí ještě více. Němci totiž odkup podílu svázali se splacením půjčky, kterou Messe Düsseldorf Veletrhům Brno poskytla.

Podle dokumentu, který zastupitelé schválili, mají teď brněnští úředníci zmapovat smluvní vztahy mezi Veletrhy, městem a Messe Düsseldorf. Město musí také prověřit možné zdroje financování odkupu, dopady na rozpočet a připravit strategii pro další fungování společnosti nebo jejího areálu. Právě to, že žádná konkrétní strategie pro rozvoj Veletrhů zatím neexistuje, totiž někteří zastupitelé kritizovali. Podle Onderky by však zatím bylo předčasné mluvit o nějakých konkrétních plánech.

I když zastupitelstvo schválilo návrh magistrátu přesvědčivou většinou, někteří radní nabádali k opatrnosti. „Musíme prověřit, jakým způsobem se postavit k nabídce německé skupiny. Nechtějí si nechat žádnou část Veletrhů, což může být alarmující,“ řekl na zasedání zastupitelstva radní Vlastimil Žďárský.

Boj s požárem plynové stanice nacvičovali minulou středu a čtvrtek hasiči a zaměstnanci RWE v Olomouci. Při cvičení simulovali situaci, kdy na ulici Lipenská chytil plamenem plyn unikající z poškozené regulační stanice. Cvičné akce organizované Hasičským záchranným sborem Jihomoravského kraje, Statutárním městem Olomouc a plynárenskou společností RWE Distribuční služby se zúčastnili také policisté a úředníci magistrátu.

„Tato cvičení jsou pro nás jedinečnou možností, jak prověřit naši připravenost a identifikovat místa pro vylepšení v reálné situaci,“ vysvětlil mluvčí RWE Distribuční služby Jiří Bezděk. První den cvičení si olomoučtí hasiči vyzkoušeli průzkum okolí požáru a v hořící stanici hledali zraněné. S hořícím plynem se však mohli vypořádat až poté, co zaměstnanci RWE uzavřeli potrubí, která plyn k regulační stanici přivádí. Při akci dovezli hasiči na místo i speciální kontejner naplněný hasícím práškem a nacvičili si evakuaci obyvatel okolních domů. Olomoucký primátor kvůli cvičení navíc svolal krizový štáb a policisté omezili provoz na ulici Lipenská.

Hlavním cílem cvičení bylo prověřit součinnost pracovníků Integrovaného záchranného systému a RWE, prověřit systém svolání Krizového štábu Statutárního města Olomouce a procvičit opatření k eliminaci následných škod. „Cvičení prokázalo připravenost pracovníků RWE a současně ukázalo na možná rizika, které by v případě reálných závad či požárů mohly nastat. S dosavadním průběhem cvičení jsme spokojeni“, dodal Bezděk.

Kdyby začala regulační stanice v Olomouci opravdu hořet, bez plynu by se i na několik dní ocitla část Olomouce čítající přes tři tisíce domácností. Uzavírání hlavních uzávěrů plynu si v postižených městských částech cvičily dvoučlenné týmy pracovníků RWE. K této akci si olomoučtí zaměstnanci RWE pozvali dokonce posily z Ostravy a Brna.

Celé cvičení skončilo minulý čtvrtek v osm hodin. V následujících dnech na ně navázaly přípravy podrobných analýz a rozbory průběhu celé akce. Ty účastníci cvičení následně zpracují do havarijních plánů a postupů.

Návrat o století zpět si vyzkoušelo Velké Meziříčí poté, co kvůli silné lokální bouřce vypadly všechny komunikační sítě a zároveň blesk spustil automatické evakuační varování obyvatelům.

„Krátce po devatenácté hodině udeřil blesk do několika budov na náměstí. Tím se stalo několik věcí zároveň. Shořely klíčové prvky počítačové sítě, přestaly fungovat pevné telefonní linky, systém automatického varování zkolaboval a o půl hodiny později začal vysílat do městského rozhlasu evakuační výzvu a spolu s tím spustil varovné sirény,“ popisuje dramatické okamžiky starosta Radovan Necid.

Jediným funkčním komunikačním nástrojem tak byly mobilní telefony „Jenže ty přestaly být funkční ihned poté, co lidé začali zjišťovat, co se děje. Jednoduše řečeno – nikdo z vedení města se nemohl mobilem nikam dovolat, protože měl přístroj doslova zahlcený SMSkami a telefonáty, které čekaly na lince,“ vysvětlil starosta.

Lidé ve městě tak několik minut neměli možnost zjistit, co se skutečně děje. Správci radniční sítě se na radnici sešli několik minut poté, co byl planý poplach porouchaným systémem odvysílán.

„Teprve na místě ověřili, že jde o vážnou poruchu systému, nikoliv o reálné nebezpečí. Proto ihned začali městským rozhlasem informovat obyvatele a zároveň se snažili evakuační hlášení zastavit. To se jim povedlo až za dvacet minut, což svědčí o tom, jak komplikovaná porucha to byla,“ řekl starosta.

Ihned také se do ulic rozjeli místostarosta a členové městské rady, kteří osobně uklidňovali vyděšené sousedy. Městská rada se pak po uklidnění situace sešla, aby celou věc projednala.

„Máme několik závěrů. Ten nejdůležitější asi je, že krizové řízení je v podstatě nastavené na situace, kdy technika alespoň zčásti funguje. Nikdo nepočítal s možností výpadku všech komunikačních kanálů a ani se nedivím, protože tak nepravděpodobná situace dosud nenastala. Proto v nejbližších dnech naše krizové plány rozšíříme o podobný model. V praxi to například znamená hlášení tlampači z několika služebních vozů, včetně auta městské policie, dále zapojení dobrovolných hasičů do organizace informování obyvatel. Důležité bude také nastavení mobilních telefonů všech členů krizového štábu tak, aby se ve vypjaté situaci dovolali na klíčová telefonní čísla a naopak neměli přístroje zahlcené voláními zvenčí,“ uvedl starosta Necid.

Starosta také už dnes zadal kompletní revizi instalací na radnici, včetně prověření síly ochrany před přepětím sítě na všech stupních. Zároveň také bezpečnostní rada města připraví plán cvičení krizového řízení tak, aby byly všechny technické prostředky i lidé na případné. Dnes dopoledne se také podařilo zprovoznit linku mezi terminály ve Velkém Meziříčí a servery na ministerstvu vnitra a tím obnovit vydávání dokladů, které bylo od rána ochromeno.

„Osobně považuji tuto situaci za přínosnou v tom, že odhalila slabinu v bezpečnostních plánech. Na druhou stranu rozumím tomu, že obyvatelé našeho města zažili několik perných okamžiků v situaci, kdy jsme nikdo nevěděli co se děje. Proto se všem spoluobčanům za selhání techniky omlouvám, byť společně cítíme, že řádění silné bouřky nebo jiných přírodních živlů nikdo z nás ve Velkém Meziříčí neovlivní,“ dodal starosta.

Bohumín bodoval v květnu hned dvakrát v celostátní soutěži o nejlepší Firemní médium roku 2011. Městské noviny Oko zvítězily v kategorii Tiskovina veřejné a státní správy, třetí místomezi obcemi, krajskými úřady a státními institucemi pak obdrželaVýroční zpráva města Bohumína.

Osmý ročník soutěže uspořádalo profesní sdružení Komora Public Relations (KoPR), které sdružuje jednotlivce i společnosti v oboru komunikace.

„Bohumínské noviny nás zaujaly zejména celkovou jednotnou úpravou, rovněž jsme chválili redaktorskou a jazykovou úroveň. Na rozdíl od řady jiných městských médií neslouží jako volební leták členů zastupitelstva, ani nepoužívají úřednické ptydepe. (nesrozumitelný úřednický jazyk – pozn. red.). Zlepšit by se určitě mohly po grafické stránce, ale jedná se spíše o sledování moderních trendů, než o nějaké fatální chyby, například bychom doporučili změnu fontu písma pro lepší čtivost,“ uvedl za porotce Jiří Chvojka, předseda představenstva KoPRu.

Více než třicet médií posuzovala čtyřčlenná odborná porota, složená ze žurnalistů, grafiků a zástupců reklamních agentur. Hodnotila přesnost, důvěryhodnost, strukturu a jazykovou úroveň obsahu, kompozici, úroveň výtvarného sdělení, kontext se soudobým výtvarným trendem, typografii, práci s fotografiemi i ilustracemi a přínos pro propagaci vydavatele.

„Informovanost občanů je pro nás dlouhodobě prioritou. Protože Oko není zadarmo, musí mít potřebnou kvalitu a čtivost, aby si jej čtenář chtěl koupit. Jen dobře informovaný Bohumíňák se totiž může aktivně zapojit do rozhodovacích procesů, a to je důvod, proč se často v anketách zajímáme o názor veřejnosti na různé problémy,“ řekl k výsledkům soutěže starosta Bohumína Petr Vícha. Bohumínské městské noviny Oko vydává město už 22. rokem a vycházejí jako čtrnáctideník. Náklad jednoho čísla je průměrně 2 700 kusů. Ročně město vydá 23 čísel v nákladu asi 62 tisíc kusů. Jeden výtisk stojí 7 korun. Remitenda městských novin byla vloni 9,71 procenta.