Domů Dění v regionech Městští stráž...

Městští strážníci se v Mikulově utkali ve střelbě z pistole /FOTOGALERIE/

V první polovině července se z jihomoravského Mikulova stává město s nejvyšším počtem městských policistů na počet obyvatel. A to zřejmě ne jen v České republice.  Strážníky už do města pod Pálavou tradičně láká soutěž ve střelbě z pistole pod názvem O pohár starosty města.

Letos jich na jih Moravy i s kolegy z Policie ČR dorazilo na 130, soutěžilo se nejen mezi jednotlivci, ale také mezi 33 týmy z celé republiky. Účast byla tradičně hojná. Aby ne, když se utkali již podvanácté. Letos měla zastoupení i společnost Magnus Regio, vydavatel Moravského hospodářství.

Rozhovor s vítězem střelecké soutěže – Pavlem Burdou z Ostravy:

„Největší radost mám, když od občanů dostávám pozitivní zpětnou vazbu“

Jak dlouho sloužíte u MP a co vás na této práci nejvíc baví? U Městské policie Ostrava pracuji sedmým rokem. Nyní jako strážník hlídkař. Nejraději mám střelecké závody. (smích) Ne, teď vážně. Největší radost mám, když od občanů dostávám pozitivní zpětnou vazbu. Když cítím jejich důvěru, když se s námi dají do řeči, když dávají najevo, že nás rádi vidí. Lidé samozřejmě mnohem častěji poukazují na tu represivní činnost, ale je potřeba si uvědomit, že ta je vždy vyvolána protiprávním jednáním, na které my musíme adekvátně reagovat. O čem se už tolik nemluví, je pomoc občanům v nouzi. Často se pak setkávám s lidmi, kteří mě třeba za rok znovu potkají, zastaví se u mě a řeknou, že si váží práce strážníků.

Je střelba a vůbec zbraň u příslušníka městské policie důležitou součástí jeho práce? Jistě že je. Člověk nikdy neví s čím a kým se zejména při výjezdech potká. Naštěstí je použití zbraně velmi ojedinělé, ale zvlášť v dnešní době je dobře, že strážník je i v těch nejkrajnějších situacích schopen jednat.

Kdy jste si začal ke střílení budovat vztah? Byla to láska na první pohled? Dá se říct, že ano. (úsměv) Ke střelbě jsem měl kladný vztah již od dětství, kdy mi otec při střelbě na plechovky musel natahovat starou vzduchovku, protože jsem na to ještě neměl dost síly. Zbrojní průkaz jsem si udělal už na střední škole, ale sportovní střelbě a závodům jsem se začal naplno věnovat až v rámci služby u Armády ČR. Jsem rád, že v tom pokračuji i dnes u městské policie.

Jak často je potřeba trénovat, aby člověk vyhrával v této konkurenci? Co nejčastěji! Vzhledem k omezeným časovým i finančním možnostem, ale netrénuji v takové frekvenci, jak by bylo třeba. Určitou možností je tzv. suchý nácvik, kdy střelec trénuje na signál tasení zbraně z pouzdra, výměnu zásobníků a hlavně správné spouštění. Vše probíhá bez nábojů. Do jisté míry se tak dá obejít bez návštěvy střelnice.

Máte nějaký střelecký sen? Právě ho žiji. (úsměv) Nemám vysněnou akci nebo metu, ale spíš přání do budoucna. Chtěl bych se střelbě i nadále intenzivně věnovat a výkonnostně růst. Zúčastnit se mezinárodních závodů na špičkové úrovni a tam uspět. Vnímám však řadu úskalí, zejména v souvislosti s možnostmi tréninku, které bude třeba překonat.

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *