Domů Dění v regionech Svaz měst a o...

Svaz měst a obcí: Co trápí naše obce a města?

Diskuse o budoucnosti využívání evropských fondů je již v plném proudu. Přestože se to může zdát neuvěřitelné, již dnes se rozhoduje o tom co, jak a v jaké míře bude možné s pomocí evropských peněz financovat po roce 2013.

V této diskusi musí být slyšet také hlas obcí a měst. Na základě dohody mezi Svazem a Ministerstvem pro místní rozvoj iniciované předsedou Oldřichem Vlasákem, kancelář Svazu připravila analýzu potřeb měst a v úzké součinnosti Centrum evropského projektování zpracovalo analýzu potřeb venkova. Tyto analýzy jsou dobrým východiskem k argumentaci, co chce vlastně Česká republika po roce 2013 v obcích a městech z evropských peněz financovat, v jakém rozsahu a s jakým organizačním zajištěním.

V současnosti se na území České republiky nachází 6.250 obcí a vojenských újezdů. Z tohoto počtu je spolu s Hlavním městem Prahou 24 statutárních měst (s celkem 142 městskými částmi / obvody) a 553 měst. Celkem 192 sídel má statut městysů. Venkovských obcí (tj. obcí bez dalšího označení) je 5.481, což představuje 87,7 % všech obcí. Zatímco většinu obcí lze označit za venkovské, většina obyvatel žije v České republice ve městech. Míra urbanizace osídlení dosahuje 70,3 %, dominantní část populace proto můžeme považovat za městskou. Historicky vzniklá struktura osídlení je velmi hustá, hustota zalidnění je dlouhodobě stabilní, a to na úrovni 130 obyvatel / km². Struktura osídlení, která vyjadřuje hierarchické uspořádání sídel, je ve srovnání s ostatními státy EU odlišná. Obce v České republice mají ve srovnání s ostatními státy EU nejnižší průměrný počet obyvatel (na jednu obec připadá 1.640 obyvatel). Velikostně se přitom jedná také o jedny z nejmenších (průměrná velikost území jedné obce činí 13 km2). Jedním z rysů sídelní struktury České republiky je také relativně nízký počet velkoměst v osídlení a s ním související významné zastoupení středně velkých a malých měst.

Města potřebují modernizovat infrastrukturu, uspořit energie a podpořit ekonomický rozvoj

Města i v budoucím programovacím období po roce 2013 stále potřebují financovat tvrdé, infrastrukturní projekty. To je asi nejdůležitějším závěrem analýzy potřeb měst zpracovávané pro Ministerstvo pro místní rozvoj Svazem. Infrastruktura však zdaleka není jedinou definovanou potřebou. Na významu získávají měkké, „nadstavbové“ aktivity nebo důraz na strategické plánování. Právě bez strategického plánování budou evropské peníze utopeny v momentálním pocitu potřebnosti té které investice.

Z hlediska potřeb měst analýza ukázala, že i v budoucím programovacím období po roce 2013 budou města potřebovat financovat především tzv. „tvrdé“, infrastrukturní projekty. Dlouhodobá pomoc infrastruktuře představuje důležitý regionální ekonomický nástroj, který podporuje všeobecné zlepšení kvality území. Nejpalčivější se ukazuje dopravní infrastruktura, úpravy veřejného prostranství a chodníků. Jako další bolesti města nejčastěji zmiňují úroveň veřejné dopravy, potřebu její modernizace a související zajištění nabídky parkování. V oblasti životního prostředí stále přetrvává důraz na čištění odpadních vod a roste význam šetření energií včetně úspor v zásobování teplem. Nedostatky města vnímají také u zajištění udržitelného rozvoje území včetně revitalizací, výstavby bytů a navazujících inženýrských sítí. Kromě infrastrukturních potřeb analýza také poukázala potřebu podpory tzv. „měkkých“ projektů. Pro města je totiž velmi důležité být natolik konkurenceschopná, aby si udržela a přilákala obyvatele a zároveň byla atraktivní pro podnikatele. V dnešní době občané nečekají, že ve městě bude fungovat jen základní infrastruktura, ale předpokládají, že zde budou schopni trávit volný čas, že jim město nabídne kulturní a sportovní vyžití nebo kvalitní vzdělání a volnočasové aktivity pro děti. To vše je možné pouze pokud město investuje do marketingu, profiluje se sektorově a vytváří pro občany a podnikatele prostředí vhodné ke všem těmto aktivitám. Součástí měkkých aktivit je také modernizace veřejné správy a moderní metody řízení veřejné správy, vnitřní a vnější komunikace města, zavádění a využití moderních informačních a komunikačních technologií (resp. obecně rozvoj digitální agendy a implementace modelu Chytrých měst) nebo investice do ekonomického rozvoje a propagace města. Kvůli demografickým změnám, stárnutí obyvatel a nízké porodnosti nabudou do budoucna na důležitosti také sociální nebo zdravotní služby. Progresivní město potřebuje také investovat do turismu nebo do péče o památky.

Jako hlavní prioritní oblasti pro rozvoj měst analýza identifikovala:

– Modernizace městské správy

– Rozvoj dopravní infrastruktury (silnice, chodníky, městská hromadná doprava, parkovací stání ve městech, apod.)

– Zlepšení životního prostředí (čištění odpadních vod, hluk, odpady a černé skládky)

– Úspory energií (zateplování veřejných budov, veřejné osvětlení),

– Snižování nezaměstnanosti, vytváření pracovních míst a s tím spojené zlepšování podmínek pro podnikání

– Podpora bydlení a bezbariérových přístupů

– Revitalizace brownfields a rozvoj ploch pro další urbanizaci

– Řešení dopadů suburbanizace a návrh opatření (postupů), jak suburbanizaci velkých měst do budoucna usměrňovat

– Zvýšení turistické atraktivity měst, rozvoj infrastruktury cestovního ruchu a péče o památky

– Rozvoj veřejných služeb a občanské vybavenosti (zdravotní střediska, mateřské školy, kulturní, sportovní a volnočasová zařízení, péče o seniory, apod.)

SWOT analýza potřeb měst

Silné stránky

Slabé stránky

– Rostoucí význam některých měst a role regionálních center.

– Koncentrace ekonomických aktivit ve vazbě na pozitivní růst měst.

– Vyšší dostupnost některých služeb a s tím související kvalitnější občanská vybavenost.

– Vyšší vzdělanostní struktura obyvatel.

– Kvalifikovaná pracovní síla.

– Širší nabídka pracovních příležitostí.

– Dopravní dostupnost v zázemí měst a relativně vysoká hustota silniční a železniční sítě.

– Dobrá úroveň telekomunikačních a energetických sítí.

– Útlum průmyslové výroby v centrech měst a tím nižší negativní vlivy na životní prostředí.

– Významné kulturní dědictví měst.

– Kvalitní správa území a odpovědné řízení orgány veřejné správy.

– Značné socioekonomické rozdíly mezi městy.

– Kapacitně nedostatečná a technicky nevyhovující dopravní infrastruktura (špatný stav pozemních komunikací, nedostupnost parkovacích míst, nákladná údržba chodníků apod.).

– Technický stav bytového fondu a památek.

– Zhoršující se kvalita životního prostředí, výskyt černých skládek.

– Přetrvávající problémy na trhu práce, výskyt nezaměstnanosti

– Nedostatečná sociální infrastruktura a občanská vybavenost v některých lokalitách, zvláště sídlištích.

– Obsazování center měst administrativními prostory a primární zaměření jejich využití pro turismus v důsledku vedoucí k vylidňování center měst v době pracovního klidu.

– Vyšší výskyt kriminality.

– Nevyřešené majetkové vztahy (církevní restituce).

– Podfinancování zejména menších měst.

– Absence ucelené a kontinuální politiky státu.

Příležitosti

Hrozby

– Podpora měst z evropských fondů a jejich efektivní využití.

– Integrovaný přístup k rozvoji měst a přilehlých regionů, podpora spolupráce měst s venkovem a kraji.

– Využití nových nástrojů v územním plánování k lepšímu funkčnímu využití ploch měst a jejich zázemí.

– Rozšiřování „nejlepší praxe“ a spolupráce měst.

– Podpora partnerství veřejného a soukromého sektoru.

– Posilování konkurenceschopnosti měst.

– Zapojení ekonomiky založené na znalostech a zavádění nových technologií (rozvoj vědy a výzkumu).

– Sanace a nové využití brownfields.

– Zvýšení počtu kvalifikovaných odborníků.

– Zabraňování sociálnímu vyloučení obyvatel ohrožených sociálním vyloučením ve vybraných lokalitách vytvořením speciálních programů.

– Využití rozsáhlého kulturního dědictví a rozmanitosti krajiny.

– Internetizace veřejné správy, využití nejmodernějších informačních technologií ke zlepšení efektivity vládnutí ve městech a zkvalitnění veřejných služeb

– Neefektivní využití podpor z EU díky nekoordinovanému přístupu.

– Nerealizované komplexní úpravy, nedostatečná koncentrace a využívání vlastních finančních zdrojů.

– Pokračující suburbanizace, rozšiřování měst a s tím související nekontrolovaný rozvoj satelitní zástavby.

– Narůstající deficit ve financování infrastruktury, oprav bytového fondu a statků kulturního dědictví a závislost jejich financování na dotačních titulech

– Další nárůst automobilové dopravy bez koordinovaného přístupu a bez vazeb na další sektory.

– Pokračující neefektivní využívání a revitalizace brownfields.

– Nedořešené staré ekologické zátěže.

– Úbytek městské zeleně v souvislosti s výrazným rozvojem výstavby ve městech.

– Klimatické změny a zvýšený výskyt povodní.

– Stárnutí populace a úbytek obyvatel ve velkých městech a s tím související nedostatek sociálních i jiných služeb pro starší obyvatele

– Nežádoucí změna sociálního prostředí a sociální struktury ve velkých městech a vytváření novodobých ghett.

– Dlouhodobě nedostatečná integrace specifických skupin obyvatelstva a s tím související hrozby, jako jsou kriminalita, předluženost, nevzdělanost apod.

– Omezená možnost řešit problémy aglomerace i napříč administrativními hranicemi města.

– Konkurence měst.

– Nepřipravenost na dopady ekonomických a finančních krizí a s tím související zajištění větší poptávky po službách občanům.

– Vysoká zadluženost některých obcí.

– Korupce a netransparentní rozhodování některých orgánů veřejné správy.

Zdroj: Zásady urbánní politiky : Pracovní znění. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2010. 45 s., vlastní zdroje

Venkov trápí zanedbaná dopravní infrastruktura a požadavky na čištění odpadních vod

Zemědělství již dávno není na venkově dominantní ekonomickou činností. Stále větší část obyvatelstva dojíždí za prací mimo své bydliště. Na významu nabývá cestovní ruch, svoji roli si udržuje specifický český fenomén v podobě chatařství a chalupářství. Venkovské obce stále trápí především zanedbaná infrastruktura. Kvalita života na venkově však již není dána jen možností připojení na plyn, dostupností kanalizace s čistírnou odpadních vod či veřejného vodovodu. Zda si venkov udrží své obyvatele a zachová tvář ovlivní úroveň občanské vybavenosti – přítomnost mateřské školky, vzdálenost školy, lékaře, dostupnost pečovatelských služeb. To je asi nejdůležitějším závěrem analýzy potřeb venkova zpracovávané pro Ministerstvo pro místní rozvoj Centrem evropského projektování ve spolupráci se Svazem.

Z hlediska potřeb venkova (obcí do 2000 obyvatel) je pro období po roce 2013 klíčové úzké zaměření podpory na oblast infrastruktury, kde je situace dle malých obcí podobně jako u měst nejpalčivější. Za nejzávažnější potřeby venkovských obcí analýza identifikuje problémy v oblasti dopravní infrastruktury a čištění odpadních vod. Středně závažné nedostatky jsou pak vnímány v zásobování vodou a zpracování pevných odpadů. Jako méně závažné nedostatky jsou vnímány oblasti distribuce elektřiny a telekomunikací, které ve většině regionů pokrývají aktivity komerčních subjektů. V některých částech ČR je jako nedostatek vnímáno nekvalitní internetové připojení.

Mezi nejdůležitější tematické rozvojové priority byly v rámci Analýzy potřeb obcí po roce 2013 z hlediska kohezní politiky zařazeny tyto oblasti:

– Integrovaný přístup k řešení problematiky venkova na všech úrovních

– Dopravní infrastruktura, obslužnost a mobilita obyvatel

– Budování čistíren odpadních vod a nakládání s odpady

– Ochrana přírody a krajiny

– Zabezpečení základních služeb pro venkovské obyvatelstvo s ohledem na demografickou situaci a vývoj

– Konkurenceschopné a krajinotvorné zemědělství a lesnictví

– Diverzita ekonomických aktivit a podnikání na venkově

– Efektivní a moderní místní správa

– Partnerství, spolupráce a participace v malých obcích ve všech úrovních venkovského života

– Využití přírodního a kulturního potenciálu pro rozvoj cestovního ruchu

– Efektivní, racionálně členěné a finančně pokryté dotační možnosti pro malé obce

Je potřeba si také uvědomit, že venkovské obce jsou z hlediska regionální i kohezní politiky velmi specifickou oblastí k řešení. Analýza potřeb obcí ukázala, že jakákoliv rozvojová činnost malých obcích je v současné době závislá především na dotacích – pokud obec dotaci nezíská, je pravděpodobné, že se projekt neuskuteční. Mezi hlavní problémy, které je třeba v těchto obcích řešit v první řadě, lze zařadit i takové věci jako udržení obyvatel v obcích – zabránění dalšímu zhoršování demografické struktury (zejména v odlehlých oblastech, kde se neprojevuje suburbanizace), složitost / nejasnosti ve vlastnických vztazích pozemků, malá aktivita místních lidí podílet se na rozvoji obce, zajištění pracovních příležitostí či zadluženost některých obcí, které nejsou s to evropské projekty spolufinancovat a tudíž u nich prostředky kohezní politiky ztrácejí na atraktivnosti. Integrovaný přístup řešení problémů by byl vítán, v této situaci je z finančních důvodů prakticky nerealizovatelný. Značné rezervy jsou také v připravenosti na rozvoj digitální agendy a ICT, kdy se mnohé menší obce staví k celé problematice prozatím spíše rezervovaně.

SWOT analýza potřeb venkova

Silné stránky

Slabé stránky

– Ekologické kvality života na venkově podporující setrvání obyvatelstva

– Významné kulturní dědictví venkova pro rozvoj turistiky a volnočasových aktivit

– Významný přírodní potenciál pro rozvoj turistiky a volnočasových aktivit

– Velká intenzita, koncentrace a diverzifikace zemědělské produkce

– Tradice zemědělského vzdělávání

– Vysoký podíl lesů s významným produkčním potenciálem

– Významný podíl ekologického zemědělství a vyspělá certifikace

– Dobrá dostupnost elektrické energie a telekomunikací

– Nevyhovující stav dopravní infrastruktury

– Nedostatečná dostupnost a obslužnost veřejnou dopravou

– Nedostatek pracovních příležitostí

– Nízká podnikatelská aktivita

– Vyšší zadluženost některých obcí

– Nedostatek financí pro údržbu veřejného majetku a prvků drobné architektury

– Absence integrovaného přístupu v řešení venkovské problematiky na straně místních aktérů i na straně dotčených státních orgánů

– Velká finanční náročnost budování ČOV

– Velké množství lokálních ekologických zátěží a problematická využitelnost brownfields

– Nedostatečné personální zajištění moderní a efektivní místní správy

– Nedostatečné a nerovnoměrné pokrytí sítí služeb

– Nedostatek kapitálu v celém zemědělském sektoru a ve venkovské ekonomice

– Špatná ekonomická situace v marginálních oblastech

– Nedostatečná zajištění preventivních protipovodňových opatření

– Roztříštěná vlastnická struktura půdy a lesů

– Nízká biodiverzita a ekologická stabilita krajiny

– Nepříznivá věková a vzdělanostní struktura obyvatelstva ve většině venkovských oblastí

– Nedořešené komplexní pozemkové úpravy a další majetkové poměry

Příležitosti

Hrozby

– Zlepšení možností čerpání dotací a financí z fondů EU a tuzemských zdrojů

– Větší zapojení obyvatelstva do rozhodování o podobě venkovské krajiny

– Zjednodušení a modernizace veřejné správy

– Využití potenciálu partnerských venkovských sítí

– Rozvoj podnikání v malých obcí pro udržení lokálních ekonomických aktivit

– Zajištění přístupu k základním službám zejména pro znevýhodněné skupiny obyvatel

– Diverzifikace hospodářských činností na venkově pro uplatnění kvalifikované populace

– Rozvoj cestovního ruchu přinášející značné množství financí do venkovských oblastí

– Rostoucí poptávka spotřebitelů po kvalitních zemědělských produktech

– Růst významu mimoprodukčních funkcí zemědělství a lesnictví

– Rychlé a efektivní řešení pozemkových úprav

– Posílení perspektivy školství na venkově

– Produkce výrobků s vysokou přidanou hodnotou

– Slabá konkurenceschopnost zemědělských produktů na evropském trhu

– Zvýšení výskytu negativních klimatických jevů

– Bariéry v podnikání způsobené nepřehlednou a komplikovanou legislativou a obecně nepříznivými podmínkami pro rozvoj podnikatelského prostředí

– Rozšiřování hospodářsky problémových oblastí v důsledku slabé ekonomické výkonnosti venkovských regionů

– Oslabení vztahu obyvatel k místu jejich bydliště zapříčiněné velkým množstvím času tráveného mimo domov

– Neudržitelnost rozsahu a kvality veřejných služeb v důsledku jejich neprovázanosti a nedostatku financí

– Negativní ovlivňování kvality životního prostředí, pokračující eroze půdy

– Střet zájmů různých skupin obyvatelstva v nárocích na služby a ve využívání a ochraně krajiny

Zdroj: Analýza potenciálních potřeb obcí po roce 2013 z hlediska budoucí kohezní politiky. Hradec Králové : Centrum EP, 2010. 40 s.

Při řešení problémů a potřeb obcí a měst je klíčové strategické plánování v návaznosti na územní plánování. Konkrétní akce a projekty je totiž žádoucí dělat až na základě strategie, kterou si obec stanoví pro dlouhodobější horizont. Při plánování jsou nejúčinnějším nástrojem řešení informace. Obce a města musí znát rozsah problému a mít k dispozici aktuální a pravidelně doplňovaná data. Kvalita plánování závisí také na vzdělaných úřednících, architektech, projektantech a developerech. Zejména větší obce a města v současnosti naráží na limity omezení platnosti strategií svými správními hranicemi; kupříkladu krajská města však významně ovlivňují rozvoj i ve svém širokém okolí. Strategie by neměly být vázány jen na území obce, ale měly by být tvořeny na širší lokality/funkční oblasti/mikroregiony. Strategické plány musí být také provázány s plány krajů a státu, je nutné hledat nástroje pro koordinaci rozvojových dokumentů a respektovat princip partnerství při tvorbě obecní i regionální koncepce.

Jak problémy obcí a měst pomáhají řešit evropské fondy?

Místní samosprávy se rozhodující měrou podílí na čerpání evropských fondů

Dotace obecně nejsou pro obce a města nejlepší způsob financování jejich potřeb, mnohem lepší by byl větší objem prostředků z podílu na sdílených či svěřených daních. Obce a města však uplatňují pragmatický přístup, a pokud zde evropské zdroje jsou, využívají je. Je nesporné, že evropské prostředky umožňují realizaci celé řady smysluplných projektů. Bez evropských dotací by vše trvalo mnohem déle, nedělaly by se tak velké investice. Pro obce a města jsou evropské fondy významnou příležitostí pro modernizaci infrastruktury, rozšíření služeb a zvýšení kvality života pro své občany.

Tuto příležitost drtivá většina obcí využívá. Podle zveřejněného Seznam příjemců podpory z fondů EU téměř 80 % obcí (v případě měst je tento podíl ještě vyšší) v současném programovacím období realizuje nebo již uskutečnilo projekt podpořený z fondů Evropské unie. Z celkového počtu 6.250 obcí jich totiž získalo dotaci 4.884 a to na 8.399 projektů. Celková alokace na projekty obcí činila 33 miliard Kč, proplaceno bylo k polovině roku 2010 15 miliard Kč. Zajímavé je srovnání těchto údajů se statistikou, kterou na základě dotazníkového šetření mezi řídícími orgány zveřejnil Národní orgán pro koordinaci Ministerstva pro místní rozvoj. Podle této statistiky se ke konci roku 2009 obce a města a jejich organizace, sdružení a svazky podílely na celkové alokaci ve výši cca 26 % ze všech prostředků ve schválených projektech. Obce a města a jejich organizace přitom realizovaly cca 56 % veškerých schválených projektů (tento údaj však z 65ti procent určují finančně nenáročné typové projekty CzechPoint realizované v Integrovaném operačním programu. Pokud by se od těchto projektů abstrahovalo, činil by podíl cca 20 %). Lze proto konstatovat, že místní samosprávy se rozhodující měrou podílí na čerpání evropských fondů.

Evropské dotace a struktura příjemců na celkovém objemu vyhlášených výzev

Zdroj: Čerpání evropských fondů : Finanční analýza OP. Praha : NOK MMR, Duben 2010. 44 s.

Investice z evropských fondů jsou důležitou součástí kapitálových výdajů obcí a měst. Kapitálové výdaje tvoří přibližně třetinu výdajů obcí (u statutárních měst je to 27 %, u venkova 41 %). Investiční výdaje obcí činí v přepočtu na jednoho obyvatele cca 7 tisíc Kč. Evropské dotace přitom tvoří nejčastěji 1 – 5 % rozpočtů měst. Paleta dotací je široká, avšak alokace finančních prostředků málokdy odpovídá potřebám obcí a měst. Specifickým problémem také je, že aktivní obce získávají opakovaně dotace a projevuje se tzv. multiplikační efekt („dobří se stávají ještě lepšími“). Část místních aktérů však s tímto ze své pozice nesouhlasí a kritizují situaci, kdy dotaci získávají opakovaně obce, které již různé projekty realizovaly a mají vyšší příjmy než ostatní. Panuje přesvědčení, že jsou v těchto případech často dotace pobírány na realizaci nesmyslných projektů neinvestičního charakteru, zatímco v jiných obcích chybí podstatně menší částky na zajištění některých základních obslužných funkcí.

Efektivnímu využití evropských fondů brání nadměrná administrativa

Největší bariérou efektivního využívání evropských peněz je byrokracie. Administrace se obecně jeví obcím příliš složitá a nevhodně nastavená, podmínky se mění „za pochodu“ (např. neuznatelnost daně z přidané hodnoty v Programu rozvoje venkova), je zde velký nepoměr mezi vloženou prací a vlastními finančními prostředky na jedné straně a nejistotou výsledku na straně druhé. Velký počet operačních programů, rozdrobený přístup k projektům ze strany různých ministerstev a ze strany regionů soudržnosti NUTS II, netransparentnost pravidel, ale také personální náročnost projektového řízení, nutnost využívat externích firem nebo časová náročnost procesu z hlediska lhůt, to jsou jen některé z nedostatků systému, na které obce a města upozorňují. Zároveň je velkou překážkou pro obce i města nutnost realizovat projekty pomocí vlastních finančních prostředků a pak teprve čekat na proplacení z peněz EU.

Hodnocení organizačních aspektů využívání evropských prostředků

Zdroj: Vlastní zdroje. Realizované dotazníkové šetření.

Jaké změny jsou potřeba?

Počátkem listopadu 2010 Evropská komise zveřejní tzv. Pátou kohezní zprávu. Ta by měla zhodnotit dosavadní využívání evropských fondů a představit návrhy změn. Významným krokem bude rovněž revize rozpočtu EU, který Komise zveřejní na podzim letošního roku. S prvními konkrétními legislativními návrhy na další období přijde Komise zřejmě v roce 2011; přičemž hlavní diskuse o novém nastavení budoucích evropských fondů bude probíhat v letech 2012-2013 tak, aby bylo možné zahájit programy nové generace od ledna 2014. Tento proces je reflektován na národní úrovni; do konce října 2010 Ministerstvo pro místní rozvoj předloží Vládě České republiky Východiska nové Rámcové pozice ČR k budoucnosti kohezní politiky EU. V celé této debatě je neustále třeba připomínat potřeby obcí a měst a přijít také s návrhy jak využití evropských fondů zefektivnit jak na evropské tak zejména národní úrovni.

V tomto kontextu analýzy uvádí následující návrhy na změnu systému využívání evropských fondů:

  • Dát městům vyšší pravomoci v rámci integrovaných plánů rozvoje měst, tj. přenést některé pravomoci z regionálních rad na města (subdelegace prostředků) a umožnit v rámci integrovaných plánů řešit problémy suburbanizovaného okolí;
  • Podpořit spolupráci menších obcí a zajistit integrovaný přístup k venkovu;
  • Navýšit objemy alokací evropských prostředků pro projekty a potřeby obcí a měst;
  • Koncentrovat podporu jen na několik témat, kde je situace dle místních samospráv nejpalčivější tak, aby došlo ke skokové změně;
  • Změnit zaměření alokací s tím, že podstatně více peněz by mělo být směřováno do infrastruktury (doprava, životní prostředí, apod);
  • Snížit počet operačních programů, decentralizovat je a posílit regionální operační programy případně společný regionální program na úkor tematických;
  • Umožnit srovnání projektů napříč kraji a napříč operačními programy, umožnit výměnu zkušeností mezi obcemi podobného typu s podobnými potřebami;
  • Podporovat personální kapacity obcí a měst pro administraci a řízení projektů;
  • Zkvalitnit poradenskou činnost řídicích orgánů;
  • Otevřít kontinuální výzvy pro předkládání projektů;
  • Používat územní specifikaci podpory v rámci operačních programů případně územní vymezení cílové skupiny v příslušných výzvách;
  • Zřídit pracovní skupiny monitorovacích výborů s cílem přípravy konkrétních výzev a jejích kritérií a zapojit do těchto skupin zástupce místních samospráv, kteří nejlépe znají specifické potřeby území;
  • Zjednodušit a sjednotit veškeré pokyny, příručky, formuláře, software, metodiky, pravidla a podmínky pro zpracování žádostí o dotace a kompletní řízení projektů ze strany konečných příjemců;
  • Vypracovat a zveřejnit vzorové typy žádostí, umožnit vyšší standardizaci intervencí;
  • Nepožadovat takové informace, které jsou běžně ověřitelné ve veřejných registrech (v obchodním rejstříku, z údajů ČSÚ, katastru nemovitostí apod.);
  • Zveřejňovat všechny podané žádosti včetně informace o stavu a průběhu jednotlivých projektů během projektového cyklu;
  • Odbourat vylučování projektů za formální chyby (klíčový je pouze soulad oborového zaměření projektu s programem, právní status žadatele a umístění projektu);
  • Definovat potřebu daného řešení jako základní kritérium hodnocení projektu;
  • Zavést dvoustupňové hodnocení stavebně investičních projektů tak, aby veškeré podklady bylo nutné dodat až v momentě, kdy je jasné, že je projektová idea schválena;
  • Omezit politické vlivy při hodnocení a výběru projektů;
  • Diferenciovat intenzitu podpory (nastavit různé míry spolufinancování, které by v případě převisu žádostí o podporu umožnily podpořit větší počet projektů menší částkou a dosáhnout tak pákového efektu);
  • Více využívat nástroje finančního inženýrství typu Jessica, Fondy rozvoje měst zakládat na úrovni měst nikoliv na úrovni regionů soudržnosti či ministerstev, zvážit možnosti využití nástrojů finančního inženýrství ve městech pro bezúročné poskytování úvěrů;
  • Zrychlit celý projektový cyklus (zejména pak od ukončení výzvy po obdržení první splátky)
  • Zajistit předfinancování (zálohové financování jež je obdobou tzv. limitek) u obecních projektů, obecně rozšířit možnosti průběžného financování a snížit tak na minimum zátěž spojenou s financováním projektů;
  • Zajistit, že DPH bude uznatelným nákladem ve všech programech a pro všechny velikostní kategorie obcí;
  • Vymezit termíny pro proplácení projektů ze strany implementačních orgánů a dodržovat je;
  • Sjednotit kontrolní činnost, omezit vstupní a průběžné kontroly projektů, kupříkladu odbourat následné kontroly finančních úřadů, které kontrolují již zkontrolované;
  • Zrevidovat využívání technické pomoci, omezit neadresné informační aktivity a bombastické mediální kampaně, zajistit větší informovanost subjektů, zřídit jedno kontaktní informační místo;

Subdelegace prostředků na úroveň měst

Města mají v případě Integrovaných plánů rozvoje měst (dále IPRM) zájem o převzetí odpovědnosti za správu prostředků (tzv. subdelegaci evropských fondů). To však za předpokladu, že budou vědět, co tato povinnosti obnáší a získají také prostředky na řízení projektů. Subdelegace by měla smysl zejména v případě, že by města dostala možnost IPRM připravovat i pro širší zázemí města, pro okolní obce. Přispělo by to větší integrovanosti aktivit s dopadem i přes administrativní hranice města. Integrované aktivity musejí být realizovány v součinnosti s podporou venkovských oblastí. Řešením by mohlo být také realizace projektů na území obcí spadajících pod obec s rozšířenou působností nebo umožnění skupinového projektu více obcí dohromady. Ušetřily by se tak náklady na zpracování i správu projektu a na řešení daného problému by bylo možné pohlížet z širší perspektivy

Integrovaný přístup k venkovu

Z hlediska budoucího vývoje venkovských obcí lze jako klíčové vnímat vytváření podmínek pro spolupráci. Programy by měly umožnit financovat projekty z více oborů a za použití zdrojů více žadatelů, větší investiční celky by měly sloužit pro více obcí a to i s ohledem na umožnění společného kofinancování. Je třeba využít potenciál stávajících struktur spolupráce – svazků obcí a MAS, které by v případě personální a finanční stability mohly zajistit mikroregionální či regionální integraci projektů, či zajistit alespoň přenos úspěšných projektů a řešení. Základním kritériem pro rozdělování by měly být programy rozvoje seskupení obcí, aby byla budována jen potřebná infrastruktura a služby, nikoli taková, kdy každá obec má projekt na zařízení, které by postačovalo jediné pro více obcí. Pokud by metodika a povinnost teritoriálně vygenerovat potřeby a naplánovat rozvojové aktivity předcházela rozdělování dotací, mohlo by to být velice efektivní. Přednost by měly mít vždy (alespoň při distribuování části prostředků u projektů infrastruktury a služeb) projekty sloužící pro více obcí nebo celému regionu, verifikované na základě objektivních, v celé ČR stejných, kritérií.

V rámci dotazníkového šetření Kancelář Svazu oslovila starosty s otázkou: Máte nějaké konkrétní návrhy, které by zlepšily a zefektivnily využití evropských fondů Vaší obcí? Zde Vám přinášíme vybrané odpovědi:

Návrhy starostů na zlepšení při využívání evropských prostředků

  • Návrh nemám, celý systém mi připadá postavený na hlavu, ale musíme pracovat s tím, co máme.
  • Přehodnotit finanční alokace v jednotlivých operačních programech, maximálně snížit možnost korupce při přidělování dotací jednotlivým projektům. Daleko lepší by ale byl systém bez dotací s posílením daňových příjmů o peníze z dotačních titulů – alespoň národních dotací. Obce a města by mohly daleko efektivněji a úsporněji plánovat svou obnovu a nečekat na nahodilé dotace, z nichž může vyjít zrovna ta s nejnižší prioritou.
  • Osobně si myslím, že pokud by se podařilo definovat priority v jednotlivých obcích a městech, mohly by být dotační prostředky rozdělovány na obce dle počtu obyvatel a dle ekonomických výsledků jednotlivých obcí. Ušetřili by se finanční prostředky na všechny poradce, administrátory, na propagaci projektu atd. Pokud by obce měli definovány základní priority (vyřešení kanalizace, vodovodu, teplo, komunikace atd.) musely by nejprve vyřešit tyto základní potřeby a teprve poté čerpat prostředky na revitalizace náměstí, zeleň, hřiště, cyklostezky atd. Obce nemají vyřešené tyto základní věci a dotace byly nastaveny na čerpání dotací na nadstavbové věci a ne na zásadní potřeby.
  • Vyhlášení výzev by mělo být harmonizováno s přípravou rozpočtů měst a obcí – tzn., že pro městské rozpočty je velmi důležité, aby nejdéle v září byly schvalovány výsledky jednotlivých programů. Tzn. podání žádosti do konce března, do konce září výsledky, do konce roku podpisy smluv a v následujícím roce ukončená realizace projektu … a tak pořád dokola. Další možností by bylo přímé určení prostředků pro obce – kolik dlouhodobě pravidelně budou dostávat pro jakou oblast alokace. Současně navrhujeme zrušení zejména spodních finančních limitů.
  • Doporučujeme uvádět plánované výzvy již v době, kdy se o nich uvažuje, ne až k datu pro příjem žádostí (zejména u dotací s náročnou administrativní přípravou, např. zajištění projektových dokumentací aj.). Současně považujeme za vhodné uvádět příklady, jak vyplnit jednotlivé formuláře, např. u formulářů s elektronickým vyplňováním zveřejnit „Vzor“ s instrukcemi k jejich požadovanému obsahu. Toto opatření by odbouralo vícenásobné přepracovávání nebo doplňování dokladů a umožnilo by zrychlení celého dotačního procesu od samého počátku.
  • Naše město vydalo během přípravy žádostí na projekty poměrně vysoké částky za předprojektovou a projektovou přípravu a za tzv. dotační management, aniž by naše žádosti uspěly. Projektové dokumentace za nemalé peníze tak pravděpodobně skončí v „šuplíku“, protože bez dotace na realizaci projektu prostě město nemá. Proto se domníváme, že měl být zvolen efektivnější a ekonomičtější způsob přípravy projektů z evropských fondů, např. formou posuzování a schvalování žádostí již ve stupni investičního záměru (podobně jako jsou např. posuzovány záměry nebo koncepce z hlediska ŽP v procesu EIA či SEA) v „nulté“ etapě, ještě před zahájením faktické pomoci EU. Města a obce by tak ušetřily nemalé finanční prostředky za zbytečné projektové dokumentace a dotační management neschválených projektů, které mohly být použity účelněji jinde a jinak.
  • Evropské fondy by v následujícím období neměly tak striktně vymezovat jednotlivé priority do různých opatření a podopatření. Mělo by být zavedeno průběžné financování realizace projektů, tj. že by příjemce dotace hradil pouze svůj podíl – a ten by neměl být vyšší než 10 %.
  • Jednoduší, pružnější a rychlejší systém administrace projektů. Větší flexibilita opatření v rámci projektů – většinou jsou v žádostech předběžné termíny, nacenění projektu bývá v určitých cenách a vítězná nabídka je opět v určitých číslech, může být i v různých poměrech mezi stejnými položkami – umožnit přelévaní peněz v rámci projektu mezi jednotlivými činnostmi, pokud je např. realizovaná část projektu levnější oproti plánovanému rozpočtu – nedržet se ho za každou cenu, pokud je hospodárnější jiná metoda, která nebyla zohledněna případě neexistovala v průběhu přípravy projektu.

Zdroj: Vlastní zdroje. Realizované dotazníkové šetření.

Analýza potřeb měst i analýza potřeb obcí tvoří základ připravovaných pozic Svazu k budoucí podobě politiky soudržnosti a společné zemědělské politiky po roce 2013, zejména té části, která se týká rozvoje venkova. Svaz rozšíří závěry analýz jak mezi městy a obcemi, tak vůči krajům a státní správě a prostřednictvím svého předsedy a zároveň europoslance Oldřicha Vlasáka s nimi také seznámí představitele evropských institucí. Bude také usilovat o to, aby regiony soudržnosti i sektorová ministerstva zohlednila potřeby samospráv v připravovaných programech. Celý text analýz naleznete ke stažení na webových stránkách Svazu. Budeme vděční za Vaše podněty a komentáře.

připravili: Ing. Oldřich Vlasák, Ing. Ondřej Mátl, MPA, MSc., Mgr. Eva Srnová, Mgr. Ingrid Štegmannová

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *