Domů Ekologie Voda je komod...

Voda je komodita, jejíž cena roste. Boj se suchem je ale běh na dlouhou trať, říká vědec

Zatímco změny krajiny způsobují současné sucho, současné sucho má naopak vliv na změny krajiny. Kromě toho, že u nás způsobuje rozmnožení živočichů, jako jsou například klíšťata, může také za odumírání stromů. Jak postupně navrátit vodu do krajiny a co pro zlepšení situace můžou dělat samy obce a města, řekl Moravskému hospodářství vedoucí přírodovědného oddělení Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně Dušan Trávníček.

O suchu na Moravě se více mluví až v posledních letech, a to především v souvislosti se zemědělstvím. Problém je ale, předpokládám, dlouhodobější. Můžou za sucho více zásahy do vodních toků v minulosti, nebo spíše současné zemědělské trendy?

Dřívější zásahy do naší krajiny v souvislosti se zemědělstvím byly opravdu masivní. Začněme třeba kolektivizací, která vedla k rozorávání mezí a scelování pozemků. Tyto meze a zeleň, která na nich rostla, přispívaly k zadržování vody v krajině a zároveň sloužily jako útočiště pestré škále živočichů.  Samozřejmě, že úpravy vodních toků začaly dávno před kolektivizací, ale v této době akcelerovaly a přistoupily k nim i neblahé meliorace. Mimochodem zažitý termín meliorace je v tomto spojení úplně zcestný. Pochází z latinského výrazu „ad meliorem“ tedy „k lepšímu“. Jenže ony meliorace se prakticky omezily jen na odvodnění, a to ke zlepšení rozhodně nevedlo. Z tohoto pohledu dnešní prohřešky v zemědělství nejsou tak veliké, ovšem nesmíme zapomenout, že se přidávají k těm minulým a negativní účinek se násobí. Ovšem na vině není jenom zemědělství. Jiný přístup musí zvolit i lesníci. Nedostatek vody vede k oslabování a velkoplošnému odumírání smrkových monokultur. Bude zapotřebí postupně měnit druhovou skladbu našich lesů ve prospěch původních listnáčů, neboť přirozené lesy akumulují mnohem více vody než dříve preferované smrčiny. Také výstavba silnic, dálnic, prodejních center s obřími parkovišti a krabicovitých skladů vydatně přispívá k rychlému odtoku srážkové vody.

Jaký má sucho vliv na hmyz a další živočichy?

Sušší a teplejší období, které zažíváme od 90. let minulého století, vedlo k rozšíření stepních druhů hmyzu. Jakýmsi modelovým příkladem může být kudlanka nábožná. Kdysi vzácný živočich, který žil ostrůvkovitě na několika lokalitách jižní Moravy, se neustále šíří směrem na sever. V pozdním létě se s ním lidé potkávají i uprostřed měst, jako je Uherské Hradiště, Zlín, Kroměříž a Olomouc. Na naše území se z jihu a jihovýchodu šíří některé další druhy teplomilného hmyzu. A s oteplováním samozřejmě souvisí i dnešní prakticky celoplošné rozšíření klíšťat. Jinak ale hmyzu ubývá, což nemá souvislost s oteplováním, ale s chemizací prostředí a způsobem hospodaření. Ještě bych zmínil, že téměř nepozorovaně, alespoň pro naprostou většinu lidí, se u nás usídlila i poměrně velká psovitá šelma, která u nás dříve nikdy nežila – šakal obecný. I šakal k nám připutoval ze stepí na jihovýchodě Evropy. První věrohodný doklad z našeho území pochází z Uherskobrodska v roce 2006 a od té doby byl již zaznamenán i na Českolipsku a u Českého Krumlova.

Louky, mokřady, remízky a další přírodní plochy, které pomáhají udržovat vodu v krajině, ustupují zástavbám a zemědělské půdě, a to proto, že na první pohled se po finanční stránce „nevyplatí“. Dá se nějak argumentovat, proč zachovávání mokřad může mít v budoucnu pozitivní i ekonomický přínos a o jak dlouhodobý časový horizont by se mohlo jednat?

Ta argumentace z řad biologů a ekologů zaznívá už minimálně padesát let. Jenže tyto hlasy jsou nezřídka v lepším případě bagatelizovány, v horším případě jsou jejich hlasatelé označováni za ekoteroristy. Obecně člověk je tvor hamižný. Momentální finanční zisk je dnes pokládán za podnikatelský úspěch. Dříve se sice mluvilo trochu jinak – poručíme větru dešti, rekordní úrodou ke světlým zítřkům atd., ale na přírodu a krajinu se ani tenkrát ohledy moc nebraly. Teprve když jde opravdu do tuhého, tak se začíná uvažovat o nápravě. Proto dnes už sami lesníci hovoří o neudržitelnosti převažující výsadby smrků. Do podobné situace se dostáváme ve spojitosti s akutním nedostatkem vody v krajině. Mluví se o dotacích na používání srážkové vody, o projektech, které přispějí k jejímu zadržení v krajině. Spousta lidí si již uvědomila, že voda je komodita, jejíž cena poroste. Rychlé řešení ovšem neexistuje. Je to běh na dlouhou trať. Samotná změna druhové skladby lesů potrvá desetiletí. Na řadě míst probíhá jakási meliorace naruby. Tedy znovuoživování zaniklých mokřadů, zpřírodnění vodních toků, zřizování tůní a na vhodných místech i zakládání nových rybníků. Zatím je to ale všechno málo.

Můžou s udržováním vody v krajině pomoci vodní nádrže?

Tady bych byl velmi opatrný. Přehrada sama o sobě neřeší nedostatek vody v krajině. Navíc na většině míst, kde se uvažuje o případném vodním díle, se nacházejí velice cenné přírodní lokality, které by nenávratně zanikly. Společně s nimi by zmizely i vzácné druhy rostlin a živočichů, které jsou na tato místa vázány. Je pravda, že taková stavba může být prezentována jako řešení akutního stavu, zdůrazňují se bonusy v podobě pracovních příležitostí a následného turistického ruchu, ovšem zamlčuje se ta odvrácená stránka. Jsem nakloněný spíše komplexnímu řešení, které vede k ozdravení celé krajiny. Zlomená ruka se také neléčí tím, že by se uřízla.

Zmiňujete, že boj se suchem je dlouhodobý proces. Co ale můžou už nyní proti suchu dělat samotná měst a obce?

Mohou těžit z dobré znalosti svého prostředí – nejenom krajiny, ale i lidí a organizací včetně těch nevládních. Mám na mysli podporu právě těch všelijakých projektů a iniciativ vedoucích k obnově mokřadů a revitalizaci vodních toků. Možná by bylo vhodné využít i svědectví pamětníků nebo podle starých map vytipovat na svém území vhodné lokality a vypsat soutěž na realizaci takových projektů. Autor: Anna Fajkusová

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *