Domů Ekonomika Prezident sdr...

Prezident sdružení Česmad: Kdo si dnes přeje, aby jeho syn byl řidič?

Nákladní doprava nepřešlapuje na místě. Neustále řeší nové problémy. Hodně o tom ví Vladrimír Starosta. I díky tomu, že se na věc dívá ze dvou rovin. Jako prezident Sdružení Česmad Bohemia a jednatel společnosti OK Trans Praha. Na jedné barikádě bojuje s Evropskou komisí, na druhé pak s omezením ze strany politiků, řeší nedostatek řidičů i stav dopravní infrastruktury. To jsou aktuální starosti sdružení silničních dopravců Česmad Bohemia, která letos oslavila padesát let existence. „Stav a nedodělanost naší infrastruktury je ostuda celé politické reprezentace po roce 1989,“ tvrdí prezident Česmadu Vladimír Starosta.

Česmad Bohemia v únoru oslavil padesát let existence. To už je pořádný důvod k bilancování. Co byste vyzdvihl za poslední léta fungování?

Za jeden z největších úspěchů moderní historie sdružení osobně považuji skutečnost, že jeho členové opravdu s Česmadem počítají při řešení většiny svých problémů. Dotazují se odborných rad a informací, a v neposlední řadě se také rádi přijdou společně pobavit a vyměnit názory a zkušenosti. Dnes má Sdružení více jak 2100 členů. Též myslím, že Česmad měl ve své historii štěstí, či přitahoval řadu osobností, které vždy stály v jeho čele, a my tak měli na co navazovat.

 Letos se hodně řeší ochranářské snahy západoevropských zemí, které se snaží změnou pravidel omezovat volný pohyb služeb na společném trhu. Jaká je současná situace v této problematice? A jsou v tom čeští dopravci sami? Co jejich středoevropští kolegové?

V podobné situaci jsou samozřejmě i ostatní dopravci ze zemí Visegrádské čtyřky, ale nakonec i Španělé, Rumuni a Bulhaři, pobaltské republiky.

Jak vlastně funguje spolupráce s podobnými organizacemi v okolních státech? Nejen se slovenskými kolegy, se kterými vás pojí historie i první část názvu.

Vyměňujeme si svá stanoviska, došlo ke společným demonstracím v Bruselu, a to nejzásadnější, dopravci z jedenácti států přispěli k tomu, že byla vystavena takzvaná žlutá karta Evropské komisi proti novelizaci Směrnice o dočasném vysílání pracovníků. To, že Evropská komise jedenáct žlutých karet smetla ze stolu, je arogance, která v historii EU nemá obdoby! Myslím, že mohu tvrdit, že Česmad je jedním z nejslyšitelnějších a neúnavně argumentujícím sdružení ze všech. Tvrdím, že můžeme prohrát, to se v životě stává, ale musíme mít oprávněný pocit, že jsme pro vítězství udělali všechno.

Velkým tématem jsou kolony na českých dálnicích a silnicích. Podle odborníků loňský rok jsme v kolonách „prostáli“ asi 118 miliard korun. Je to únosné číslo, myslím hlavně část pro kamionovou dopravu?

Nepropustnost silniční infrastruktury netrápí jen nás, řidiče osobních vozidel, ale i každou dopravní firmu. Velmi snižuje produktivitu práce a způsobuje velké finanční škody, které samozřejmě nikdo nekompenzuje. Stav a nedodělanost naší infrastruktury je ostuda celé politické reprezentace po roce 1989. Nevyčerpané prostředky z příslušných fondů EU, kdysi nepřipravenost staveb, arogantní jednání s vlastníky zemědělských pozemků stojících v cestě nové dálnici a další handicapy způsobily, že dodnes Praha nemá ucelený obchvat a magistrát se teď pře se středočeským krajem, kdo z nich zakáže průjezd nákladních vozidel jako první, a nažene je na katastr toho druhého.

V poslední době se kamionová doprava stává pro větší i menší města „veřejným nepřítelem číslo 1“. Je to oprávněné?

Stejně tak jako je přirozené, že chtějí lidé dýchat čerstvý vzduch, že chtějí klidně spát, že chtějí, aby jejich děti bezpečně došly do a ze školy, tak většina z nás vnímá, že řidiči kamionu se neprojíždí městy jen tak z kratochvíle. Naopak jsme na společné lodi všichni. Řidič velkého vozu rád použije obchvat kolem každého města, má menší spotřebu a ještě šetří čas a nakonec i své riziko. Pokud lidé, například v Praze na Spořilově, blokují řidiče kamionů, určitě toho řidiče neviní z toho, že tam je. Vnímavý politik by usoudil , že je potřeba přestat politikařit a začít rychle stavět. Ten méně vnímavý lidem začne slibovat, že zakáže průjezd kamionů Prahou.

Jaké jsou technické novinky ve vašem oboru. Mluví se o autonomním řízení či skupinové jízdě.

Byl bych velmi rád, aby autonomní nákladní vozidla byla používána co nejdříve. Největším motivem pro předchozí větu je jednoduchý fakt, že se celoevropsky nedostává řidičů. A nejen řidičů, ale i skladových operátorů a celý průmysl a zemědělství trpí nedostatkem zaměstnanců.

Kdy to bude běžné u nás?

Z pohledu výrobců jsem optimista, ten produkt je téměř za dveřmi a jeho doladění je otázka krátké doby. Kde jsem naopak pesimista, je právní a politický rámec. Je to už symptomatické pro dobu, kterou žijeme, používáme produkty, které ani Jules Verne nepopsal ve svých knihách, ale naše myšlení zaostává, a to způsobuje zaostávání politického a právního rámce pro rychlé nasazení autonomních vozidel.

Podle vašich odhadů v České republice chybí až deset tisíc profesionálních řidičů.

Nedostatek řidičů má mnoho důvodu, zastavím se jen u toho méně vnímaného, ovšem určujícího. Tím je přirozená touha každé nové generace a jejich rodičů, aby děti dosáhli lepšího společenského postavení než oni. Já osobně si velmi vážím řidičů. Dnes je to nelehká práce, ale kdo si dnes přeje, aby jeho syn byl řidič? Souvisí to též s růstem životní úrovně. Politici v bohatých západních zemí nadbíhají svým voličům, že vyženou ty levné pracovní síly z východních členských zemí. Kdo bude dělat v barech v Anglii a ve Skotsku? Kdo bude obsluhovat hosty v alpských hotelech v Rakousku a Itálii? Rád v zahraničí hovořím s podnikateli a ti se rozčilují, že nebýt našich lidí, často by zavřeli nebo by bylo jejich podnikání velmi omezené. Jak se bude dařit našemu stavebnictví, když znemožníme zaměstnávání zahraničních pracovníků?  Každý si určitě dokáže odpovědět sám. Evropa včetně nás má vysokou životní úroveň, a to s sebou vždy nese tento fenomén.

Kde vidíte řešení tohoto problému? Je to pouze zvýšení platů, nebo vidíte jiné možnosti?

Ano, řidiči dostanou více zaplaceno, ale pouze „manažerský“ plat dostatek řidičů v žádném případě nezajistí. Další téma růstu platů řidičů je jednouchá skutečnost, že se na tom budou muset podílet zákazníci dopravců, a to budou ostatně jako vždy nelehká jednání.

Po vzoru automobilové dopravy se sdružili také dopravci železniční. Jaké je to zpráva pro Česmad Bohemia? Získali jste vlivného konkurenta, nebo jednotnou platformu k jednání?

Máte na mysli založení Žesnadu v letošním roce. Já jim samozřejmě upřímně přeji úspěch v jejich podnikání a rád bych, aby i oni nám přáli ten náš. Silniční doprava v našem pojetí vnímá železnici jinak. Nikoliv jako tvrdou konkurenci, ale naopak jako mód, se kterým je vhodné v určitých segmentech spolupracovat, například v kombinované dopravě či nedoprovázené dopravě. Chcete-li jinak, neznám žádného silničního dopravce, který by svůj menší úspěch přičítal existenci železnice.

V této souvislosti se mluví také o snaze zvýšit počet zboží převáženého na kolejích právě na úkor silniční dopravy. Je to podle vás reálné?

Tak jako existuje určitá přirozená dělba práce mezi členy rodiny, existuje dnes poměrně přirozená dělba práce mezi silnicí a železnicí, každý z módů má blíže k určité části trhu. Ta přirozenost v dělbě práce je dnes naprosto determinována způsobem, jakým člověk žije. Pokud politici slibují, že zajistí přesun zboží ze silnice na železnici, tak musí v první řadě změnit chování člověka a to především v jeho elementárních lidských svobodách. A na to je myslím evropský člověk hodně háklivý. Pokud by se jim to přesto podařilo, je nutno v druhém kroku vybudovat mnoho tisíc kilometrů železničních svršků, protože nedostatečná kapacita železniční sítě je dnes asi největším limitem. Náklady na takové stavby jsou potom další úvahou. Jednu věc přesto můžeme závidět kolegům ze železnice a tím jsou jejich silné a vlivné odbory, které si často v bohaté Evropě zajistí prostor, o kterém si silniční doprava může nechat jen zdát.

ČESMAD Bohemia

Sdružení československých mezinárodních automobilových dopravců – Česmad vzniklo 21. 2. 1966 z iniciativy 11 státních podniků ČSAD z tehdejšího Československa. Za vznikem sdružení  česmad v roce 1966 stála mezinárodní působnost kamionové dopravy, nutnost stát se součástí mezinárodních institucí a zajistit garanci pro naplnění mezinárodních úmluv upravujících silniční dopravu a v neposlední řadě potřeba devizových příjmů tehdejšího státu. V tržním prostředí, po roce 1989, se role Sdružení výrazně mění, narostla potřeba ochrany soukromých dopravců vůči státní správě a některým politickým tlakům. Sdružení se zasazuje o dobré podmínky pro silniční dopravu a hájí zájmy svých členů v České republice i ve světě.

Vladimír Starosta (50)

Vystudoval gymnázium a obor finance a úvěr na VŠE Praha. Několik měsíců po revoluci se s otcem podílel na založení dopravní firmy O. K. Trans Praha, kde je dnes zhruba čtvrtinovým vlastníkem. Je prezidentem sdružení dopravců Česmad Bohemia. Ve volném času se věnuje rodině a kultivaci vlastních lesních pozemků.

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *