Domů Ekonomika Jak učíme sta...

Jak učíme stavebníky? Zástupci škol to nevidí tak černě jako ministryně

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová tvrdí, že problémem jihomoravského středního odborného školství jsou stavební obory. Firmy po jejich absolventech požadují praxi, kterou jim ale údajně nejsou schopny nabídnout.

Ministryně na nedávné prezentaci více než tří desítek jihomoravských odborných škol doslova uvedla, že „Achillovou patou jihomoravského středního školství jsou stavební obory“. Podle Valachové je v regionu mnoho oborů na vysoké úrovni, ale u stavebnictví je problém, že stavební firmy požadují delší praxi studentů, kterou však nejsou samy schopné zajistit. Ministerstvo prý  intenzivně komunikuje se zaměstnavateli ve stavebnictví. „Mají požadavek na delší praxi, jak v rámci středního odborného školství, tak učňovského školství. Je třeba si ale přiznat, že se to nedaří nastavit. Je to způsobeno především tím, že stavební firmy nedokážou tuto praxi dlouhodobě zajistit s ohledem na nejistotu, jak dopadnou veřejné zakázky. Budu se tomu ale letos v rámci školství věnovat,” uvedla ministryně. Dodala, že naopak velmi dobře si vedou jihomoravské školy se zaměřením na techniku, elektrotechniku a strojírenství.

Vedení středních stavebních škol s ministryní školství nesouhlasí

Zástupci některých středních škol tato hodnocení ministryně školství zpochybňují či jednoznačně odmítají. Ředitel Střední průmyslové školy stavební v Brně, v Kudelově ulici Pavel Sáňka uvádí, že firmy se často obracejí přímo na školu. „Jejich požadavky inzerujeme na našich stránkách. Praxi někdy požadují, někdy ne. Setkal jsem se i s názorem, že praxe v jiné firmě je mírnou překážkou,“ zdůraznil. Dodal, že raději si absolventy zapracují ve své firmě sami.

V obdobném duchu se vyjádřil i ředitel Střední školy průmyslové a umělecké Hodonín Ivo Kurz. „Vzděláváme žáky ve studijním oboru stavebnictví, což je obor zakončený maturitní zkouškou. Naši absolventi tedy nejsou připravování přímo k výkonu prací zednického charakteru, ale spíše na pozice techniků, stavbyvedoucích, projektantů, rozpočtářů,“ uvedl Kurz.V průběhu studia absolvují žáci jednak průběžnou učební praxi v 1. a 2. ročníku, která je organizována ve školních dílnách a na školních pracovištích, dále pak ve 2. a 3. ročníku souvislou desetidenní odbornou praxi uskutečňovanou na pracovištích firem stavebního zaměření. Žáci mají také týdenní geodetickou praxi, účastní se řady odborných exkurzí, již několik let se vybraní žáci třetích ročníků účastní čtyřtýdenní odborné praxe ve Španělsku v rámci projektu Erasmus

Podle názoru ředitele Kurze získají žáci v průběhu studia dostatek praktických zkušeností a dovedností, které jim umožní se v krátké době úspěšně zařadit do stavební praxe ve firmách. K úspěšnému výkonu některých specializovaných činností (rozpočtář, stavbyvedoucí…) potřebují samozřejmě delší čas k zapracování. „Spolupráci s okolními stavebními firmami hodnotím jako vcelku dobrou. S řadou firem jsme v pravidelném kontaktu, naše žáky se daří na odbornou praxi úspěšně uplatnit, stavební firmy se na školu obracejí s nabídkou pracovních míst, brigád pro studenty. S některými těmito firmami blíže spolupracujeme také při hodnocení výstupů z odborné praxe a nastavení činností pro příští období,“ zdůraznil Kurz. Dodal, že stavební obor na jeho škole nepředstavuje Achillovu patu středního odborného školství. Studentům se podle jeho slov dostává dostatečné odborné praxe a po příchodu do firem jsou po potřebném zapracování platnými pracovníky.

  Ředitel Střední školy stavební v Třebíči (kraj Vysočina) Alois Novák si myslí, že praxe je problém ve všech oborech, nejen ve stavebnictví. Na pozici stavbyvedoucího snad ani nejde přijmout čerstvého absolventa. „Naše spolupráce se stavebními firmami regionu je velmi dobrá, s některými přímo nadstandardní. Žáci učebních oborů vykonávají část odborného výcviku přímo v partnerských firmách, seznámí se s prostředím firem a v případě oboustranného zájmu ve firmě zůstávají po vyučení pracovat,“ říká Novák. Absolventi oborů zakončených maturitní zkouškou jsou podle jeho slov v poněkud jiné pozici. Odborné praxe mají méně a před zařazením na některou z vedoucích pozic nutně praxi potřebují. Jsou firmy, které do absolventů investují čas i peníze a vychovají si mistry i stavbyvedoucí k obrazu svému, ale samozřejmě jsou i takové, které raději přetáhnou hotového pracovníka. „My preferujeme spolupráci s první skupinou firem, kterých je, myslím si, většina,“ zdůrazňuje Novák.

Problém je v morálním stavu společnosti

Stavební inženýr Ladislav Havelka z Boskovic má za sebou mnohaletou praxi v několika stavebních firmách. Byl mj. mistrem, stavbyvedoucím, projektantem, investičním ředitelem i majitelem stavební firmy. Na Stavební fakultu VUT přišel z gymnázia. Jeho spolužáci ze stavební průmyslovky již většinou věděli alespoň, o co jde.

„Záleželo na konkrétním hochovi, jaký měl zájem o obor. Tohle platí dodnes. Spolužák, který učí na stavební průmyslovce ve Zlíně, říká, že tam jsou kluci neuvěřitelně schopní a že si kolikrát před nimi připadá jako začátečník. Ale jedná se jen o pár žáků, ostatní jsou pravý opak, jejich nezájem je absolutní Toto mi potvrzuje i kamarád, který učí u nás v Boskovicích na strojním učilišti, kde je to ještě výraznější než na průmyslovce,“ říká Havelka. Podle jeho slov vlastně jde o morální stav společnosti a přístup mládeže je jasným ukazatelem dané skutečnosti.

Co se týče praxe, si Havelka si nemyslí, že ve srovnání s dobou, kdy on začínal, se situace změnila k lepšímu či k horšímu. „Naše praxe jako studentů nestála za nic. Pokud jsme šli o prázdninách na brigádu, bylo to práce jako pro každého jiného. Dělali jsme helfry a k vlastní stavařině jsme se nedostali. Dnes již s mnohaletou praxí chápu, že vedení firmy je tlačeno ekonomikou a nemá prostředky, aby se věnovali nějakým klukům, kteří na to stejně kašlou. To se nezměnilo. Tlak na firmy byl i za socialismu a kdo si myslí, že to bylo jinak, tak se mýlí,“ tvrdí Havelka. Podle jeho slov majitelé středně velkých stavebních firem problém stavbyvedoucích řeší často vlastními syny, kteří už při škole dělají ve firmě a získávají praxi. Kvalitu odvedené práce stavebních firem ale nedělá ani majitel, ani stavbyvedoucí, dokonce ani mistr, ale parťák a tak to bylo také vždy. Nejdůležitější byl polír. „Zastávám názor, že na stavbu by měli na čas jít všichni. Vidím mladé projektanty, kteří jsou naprosto suverénní a dokonce třeba i umí, ale chybí jim cit pro skutečnost, takže i dobré nápady a dobře vypracované projekty jsou nakonec fantasmagorií. Jsou třeba zbytečně rozsáhlého obsahu, jen aby se na tom vydělali peníze. Neuvědomí si, že na stavbě je vše jinak a že se to opravdu jinak udělá. V tom vynikají především páni architekti, kterým často chybí jakákoliv představa o možnosti technického řešení. Neplatí to samozřejmě o všech. „Po škole, ať už se jedná o učiliště, průmyslovku nebo vysokou, by měli hoši jít na stavbu, aby dostali přes hubu,“ konstatoval na závěr Havelka

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *