Domů Kultura a zábava Glaser: Bez v...

Glaser: Bez větší podpory státu se potenciál divadla nepodaří zcela naplnit

0

V listopadu uplynou tři roky od nástupu Martina Glasera do funkce ředitele Národního divadla Brno. Předtím působil úspěšně řadu let ve funkci uměleckého šéfa Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Moravské hospodářství se ředitele Glasera zeptalo, co se mu za tři roky působení v Brně podařilo.

Při nástupu do funkce ředitele ND Brno před třemi léty jste v jednom rozhovoru mj. prohlásil, že divadlo by mělo být hrdou, sebevědomou institucí, jak je tomu v Mnichově, Lyonu a dalších evropských městech. Podařilo se to?

   Myslím, že jsme jednoznačně na dobré cestě. Při svém nástupu jsem také zdůrazňoval, že nepůjdeme cestou revoluce, ale evoluční cestou dílčích kroků, které přinesou výsledky sice za delší dobu, ale budou mít trvalejší charakter. Vnější i vnitřní proměnu NdB museli zaznamenat i ti největší škarohlídi. Došlo k razantní změně poetiky, inscenačního jazyka a estetického kódu našich inscenací. Na jevištích se objevila řada nových tváří, přivedli jsme nové a mnohdy velmi prestižní inscenační týmy. Ekonomické ukazatele trvale rostou, chodí více diváků, kteří u nás utratí více peněz za vstupenky. Snažíme se jim nabízet na všech úrovních lepší služby a zároveň jsme zcela změnili komunikační strategii a marketing.

Dá se tady říci, že vám sebevědomí stoupá.

  Velkou pozornost věnujeme online komunikaci a jsme v tom čím dál lepší. Takže ano, sebevědomí nám stoupá a na výsledky své práce jsme celkem hrdí. Dotáhnout se na prestižní metropolitní divadla Německa nebo Francie nám samozřejmě bude trvat ještě hodně dlouho. Mnohaleté podfinancování instituce je stále znát. Řadu věcí, na které mají kolegové celé specializované týmy, pořád děláme víceméně na koleně. Ale to se nezmění, dokud bude mít celé břemeno financování na svých bedrech město Brno. Bez podpory ze strany státu a kraje, která nebude v řádu jednotek procent našeho rozpočtu, ale bude to dvojmístný počet procent, se potenciál našeho divadelního domu nemůže podařit zcela naplnit.

Zní to zajímavě. Co se dá ale udělat proto, aby vaše divadlo dostalo podstatně vyšší podporu od státu a kraje?

   Lidé z divadel a zástupci města se mohou snažit – a opravdu se snaží – o změnu systému, který by nikdy nenaplněné řečnění o nutnosti kooperativního financování dovedl k reálnému závazku státu a kraje se dlouhodobě a předvídatelně na rozvoji kultury v regionech podílet. Nástrojem mohl být Zákon o veřejné instituci v kultuře – ostatně jeden ze stěžejních bodů programového prohlášení vlády, alespoň z mého pohledu. Bohužel ministerští úředníci sami nic nepřipravili a navíc i smetli z vládního stolu senátní návrh tohoto zákona. Asi z obavy, že by sami sobě vypustili rybník. A když se k nim přidala část zaměstnanců, reprezentovaná odboráři, kteří a priori odmítají jakékoliv změny stávajícího stavu, zmar byl dokonán. Takže jsme stále v roli prosebníků, kteří se snaží zodpovědné politiky přesvědčit o tom, že naši kulturu nejlépe ochráníme, když jí dovolíme, aby vůbec měla šanci přežít.

Co mohou očekávat návštěvníci ND Brno v nadcházející sezoně?

   Šestnáct zajímavých premiér a dva velké mezinárodní festivaly. K tomu zahájíme generální rekonstrukci Janáčkova divadla. Čekají nás zásadní tituly domácí i světové klasiky i současná díla, která vznikají přímo pro NdB. Z nich bych upozornil na původní balet Chvění, ve kterém skvělý choreograf Petr Zuska z pražského ND vytváří dílo na hudbu Henrika Goreckého a moravského Hradišťanu. Pyšný jsem na program festivalu Janáček Brno. Věřím, že z Káti Kabanové v oslňující režii Roberta Carsena budou všichni nadšeni. A nejen proto, že na jevišti bude 15 tisíc litrů vody. A vášnivé diskuse jistě vyvolá inscenace Z mrtvého domu z Norimberku v režii nejdivočejšího operního režiséra současnosti Calixta Bieita. Tam se dá očekávat slušný skandál.

Kdy bude premiéra inscenace Z mrtvého domu, a domníváte se, že poměrně konzervativní brněnský divák ten, jak říkáte, slušný skandál, unese?

   Jediné festivalové představení se odehraje 12. října. A já pořád věřím, že většina brněnského publika jsou přemýšliví a empatičtí lidé a odnesou si z Janáčkova divadla nezapomenutelný zážitek.

Využíváte dostatečně Malou scénu Mahenovy činohry? Jak?

  Osobně si myslím, že ten prostor je poněkud přeceněný. Malá scéna je tak trochu „vybydlené“ divadélko, které je z hlediska provozu Mahenova divadla dost komplikované. Nedá se tam hrát souběžně s velkou scénou, provozní náklady na zážitek pro 80 diváků jsou ale nemalé. Přesto připravujeme novou pohádku i sem. Od října se mohou diváci těšit na Všelijaká koukátka pro kluky i děvčátka podle knihy brněnského spisovatele Aloise Mikulky.

Pamatujete na dětského diváka i s dalšími představeními?

   Péče o dětského diváka obecně je podle mne v brněnských divadlech příkladná. My k našim vlajkovým lodím jako je Louskáček a Čarokraj letos přidáme pořádnou nadílku představení pro rodiny s dětmi. Repertoár v Mahenově divadle rozšíří hned tři inscenace – baletní Spící krasavice, operní Čert a Káča a první bude činoherní novinka Jak jsem se ztratil, aneb malá vánoční povídka podle prózy Ludvíka Aškenázyho. Před prázdninami proběhla v Redutě trochu stranou hlavní pozornosti premiéra Pohádky o nevyřáděném dědečkovi. Na dětské publikum myslí i Janáčkovský festival. Přivezeme poetickou Ravelovu operu Dítě a kouzla, která je skutečně okouzlující podívanou pro celou rodinu.

Jaká je vlastně návštěvnost jednotlivých scén ND Brno?

  My nesledujeme návštěvnost jednotlivých budov, ale jednotlivých souborů. Průměrná návštěvnost je 71,4 procenta. O něco vyšší ji má činohra 74,3 procenta a balet 73,8 procenta a o něco nižší opera s 66,3 procenta. Celkově k nám na naše vlastní akce přišlo v minulé sezóně 234.822 diváků, což je o 3.895 návštěvníků více než v sezóně předchozí. Tržby rostly o 10 procent, k hranici 60 milionů nám scházelo necelých devadesát tisíc! Pro představu – tržby v poslední sezóně před mým nástupem (2012/13) byly 44,2 milionu.

Chystáte se na nějaké zájezdy do ciziny?

   Domlouvat zahraniční zájezdy je tvrdý byznys a práce na hodně dlouhý čas. Bohužel jsme neměli příliš na co navázat, řada vazeb byla asi nevratně přerušena. Proto jsem rád, že se nám podařilo navázat nové kontakty. V listopadu čeká baletní soubor turné do finského Tampere, kde odehraje několik repríz baletního Louskáčka. A v únoru příštího roku pojedeme na prestižní festival do Hong Kongu, který nás v rámci 45. ročníku zařadil mezi festivalové highlites. Evropskou kulturu tam loni reprezentovala Royal Shakespeare Company nebo Turínská opera, letos vystoupíme třeba vedle mnichovského Staatsballet. Je to skutečně velký úspěch!

Jaký program chystáte pro asijské diváky?

  Budeme hrát samozřejmě českou hudbu a hlavně Janáčka. Na dvou koncertech zazní mimo jiné jeho Glagolská mše nebo Dvořákova Stabat mater. A odehrajeme dvě reprízy Radokovy inscenace opery Věc Makropulos, která se díky tomu s novou představitelkou hlavní role vrátí i na náš brněnský repertoár v pouhých dvou prosincových reprízách.

Jak jste trávil letošní prázdniny?

Nejvíc radosti mi udělal týden v rakouských Alpách. Chodili jsme po horách, lenošili u bazénu a dobře jedli.

Žádné komentáře

Napište komentář