Domů Rozhovory, názory Česko je v da...

Česko je v datové otevřenosti dvanácté na světě, do zemí ze špičky žebříčku mu ale stále dost chybí

otevřená data

Veřejná správa v České republice publikuje velké množství dat. K těm skutečně užitečným ale není vždy snadné se dostat. O datové otevřenosti jsme si promluvili s analytikem a politologem Kamilem Gregorem z občanského sdružení KohoVolit.eu, které dlouhodobě monitoruje práci českých politiků.

Jak je na tom Česko v datové otevřenosti?

Britská organizace Open Knowledge Foundation publikuje pravidelně detailní průzkum datové otevřenosti několika desítek zemí po celém světě. Na základě tohoto srovnání se ukazuje, že datová otevřenost souvisí s celkovou mírou ekonomické vyspělosti a kvality demokracie v zemi – nejlépe jsou na tom státy jako Velká Británie, Dánsko nebo Finsko a nejhůře autoritářské režimy a země třetího světa. Existují ale i výjimky, velmi špatnou datovou otevřeností se vyznačují třeba daňové ráje, jako je Kypr. Česká republika je v žebříčku aktuálně dvanáctá ze sedmadevadesáti sledovaných zemí, na podobné úrovni jako třeba Švédsko, Nizozemsko nebo Island.

Velkým zdrojem otevřených dat je veřejná správa. Co všechno už zveřejňuje ta česká?

Veřejná správa nyní publikuje spoustu dat, například Český hydrometeorologický ústav zveřejňuje velmi pěkná data o počasí.

V okruhu dat týkajících se politiky to je už znatelně horší. Ale můžeme pochválit třeba Český statistický úřad za zveřejňování extrémně detailních volebních výsledků v reálném čase, přičemž všechny druhy voleb od roku 1990 jsou takto dostupné. Tím je zajištěna velmi vysoká transparentnost voleb. Například já osobně dávám v každých volbách jeden preferenční hlas kandidátovi s číslem 47 bez ohledu na to, kdo to je, jen abych se potom mohl podívat, jestli byl můj hlas v mém volebním okrsku skutečně započítán.

Jeden z nejlepších standardů poskytování dat na světě má i český Parlament – v řadě jiných parlamentů, a to i ve vyspělých zemích, je běžné, že se například nezaznamenávají výsledky hlasování zákonodárců (Německo, Nizozemsko, Francie) nebo se veřejnost dozví o nějakém návrhu zákona až ve chvíli, kdy začne platit. U nás ale Parlament zveřejňuje velké množství informací, a to prakticky souběžně s konáním schůzí.

Jaká dosud běžně nezveřejňovaná data mohou být potenciálně nejužitečnější?

Vzhledem k velké míře korupce u nás má pro občany největší faktickou hodnotu zveřejňování podrobných dat o utrácení veřejných prostředků. Tento nedostatek by odstranilo povinné zveřejňování všech smluv uzavíraných veřejnou správou v registru smluv, jako to dělají na sousedním Slovensku.

Příklady datových souborů s komerčním využitím mohou být třeba pravidelně aktualizované jízdní řády nebo údaje o kriminalitě na úrovni jednotlivých policejních stanic – například ve Spojených státech či Austrálii vyrostla na těchto datech celá odvětví znalostní ekonomiky, která zaměstnávají poměrně velké počty lidí.

Velmi pokročilé aplikace existují ve Velké Británii. Například britské nemocnice zveřejňují anonymizovaná data o lékařských zákrocích a předepisovaných lécích. Díky analýze těchto dat bylo možné navrhnout optimalizace lékařské péče, které prokazatelně šetří peníze a dokonce zachraňují životy.

Druhý příklad se týká britských bank, které zveřejňují data o transakcích na běžných účtech. Na jejich základě je možné bankám radit, jak efektivněji prodávat své produkty. Taková data už mají reálnou hodnotu v řádech milionů korun.

Vznikají podobné projekty i v České republice?

Komerčních projektů využívajících nebo produkujících otevřená data je u nás zatím ve srovnání se zbytkem vyspělého světa poměrně málo, pár příkladů ale najdeme. Třeba firma AION poskytuje zdarma plné texty všech zákonů ve strojově čitelné podobě na webu Zakonyprolidi.cz. Tím konkuruje placeným databázím, které si veřejná správa nakupuje za miliony korun ročně. Firma AliaWeb zase vizualizuje propojení osob a firem na základě obchodního rejstříku.

Otevřená data poměrně intenzivně využívají politické watchdogy, třeba Transparency International, Frank Bold či zIndex dlouhodobě sledují korupční rizika na základě dat o veřejných zakázkách. Otevřená parlamentní data používáme konec konců i v KohoVolit.eu, například při tvorbě populární Volební kalkulačky.

Nezanedbatelnou roli hrají i čeští programátoři, kteří se podílí na vývoji takzvaných open source, tedy bezplatných alternativ ke komerčním softwarům.

Otevřená data mají být snadno dostupná. Platí to i v Česku, nebo musí člověk pořádně hledat, aby informace našel?

Česká veřejná správy stále ještě zveřejňuje data hlavně pasivně, na vyžádání. Proaktivní poskytování aktualizovaných dat je zatím spíše výjimečné. V řadě případů se různé veřejné instituce poskytování dat vytrvale brání, často bez zřejmých důvodů. Například Česká televize neustále odmítá zveřejňovat datové soubory k průzkumům veřejného mínění, ačkoli je nakupuje za peníze daňových poplatníků a následně o nich informuje.

Můj obecný dojem je, že pokud existuje vůle ze strany úřadu, k datům v nějakém rozsahu a kvalitě se obvykle nakonec dostanete. Pokud vám ale úředník data jednoduše dát nechce, pak ho k tomu často nedonutí ani opakované soudní rozsudky. A to je samozřejmě velký problém – často nás totiž nejvíce zajímají právě data, která nám v životě žádný úředník dobrovolně nedá, třeba data dokumentující korupční jednání.

Žádné společné místo, kde by veřejná správa data zveřejňovala, tedy neexistuje?

V řadě zemí stát zřizuje jednotný portál, kde jsou datové soubory vytvářené veřejnou správou umístěny nebo je na ně alespoň odkazováno. Pokud vím, nic takového u nás zatím neexistuje, máme pouze dílčí portály (například Portál veřejné správy). Tuto funkci se snaží alespoň částečně suplovat nevládní organizace, například prostřednictvím webů OtevrenaData.cz a NasStat.cz.

Kamil GregorOdpovídal:

Kamil Gregor

datový analytik a politolog z občanského sdružení KohoVolit.eu

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *