Domů Rozhovory, názory Komentář: Eko...

Komentář: Ekologové a politici se přetahují o Šumavu už dva roky

V pondělí tomu byly přesně dva roky, co se občanská společnost zase jednou vzepřela vůli politiků a byznysmenů. Blokáda kácení u Ptačího potoka v Moravských slatích na Šumavě mohla jistě nechat většinu obyvatel z opačných koutů republiky chladnými. Přesto však tato událost, jakož i dění, které kolem ní následuje dodnes, stojí za povšimnutí. Na české poměry je totiž tak vášnivá debata a pře o kus nedotčené přírody zjevením, byť ve srovnání se zahraničím ještě dosti primitivním.

Navzdory protestům části opozičních poslanců, ekologů i některých vědců Sněmovna projednává znění nového zákona o NP Šumava, jenž určí podobu parku na několik let dopředu. Vládní návrh chce sice bohulibě rozlohu nejpřísněji chráněné první zóny parku rozšířit ze 13 na 26,5 %, zároveň však uvolňuje dosud svázané ruce potenciálním investorům v oblasti. Ekologové a někteří vědci se bouří a požadují navýšení plochy první zóny až na 52 %. Naopak Plzeňský kraj navrhuje rozšíření I. zóny jen na 16 % plochy parku a proti rozšíření I. zóny je i Senát. Diskuze a přetahování o čísla je v demokracii sice přirozeným a správným jevem, avšak v tomto případě i výrazem odlišného vztahu k přírodě, jakož i nevyspělé politiky.

Pětipatrové hotely uprostřed lesů

Podle ekologického hnutí DUHA návrh zákona Ministerstva životního prostředí například vypustil paragraf „Řízení územní a stavební činnosti“, v němž je ustanovení o povinnosti investorů a projektantů staveb dbát na území národního parku na to, aby architektonické řešení staveb navazovalo na charakter národního parku a stavební tradice. „Vypuštění tohoto znění zákona pak prakticky umožňuje investorovi navrhnout v parku pětipatrový hotel a úředník, který na obci nebo na správě parku povoluje takovou činnost, se nebude mít o co se opřít“ řekl vedoucí programu Lesy občanského sdružení Hnutí DUHA Jaromír Bláha.

Jistě, všichni máme kdesi v podvědomí předsudky o chování obou stran konfliktu, jakkoliv nás ekologie nemusí zajímat. Uřvaní aktivisté v zelených pláštěnkách se přivazují ke kmenům stromů na straně jedné, na druhé necitliví politici a developeři, kteří jdou za vidinou zisku jako buldozery a nehledí na následky. Bezpochyby obě strany někdy prosazují svůj cíl až příliš bezhlavě. Přesto však nenalézám v argumentech „politických buldozérů“ racionální odůvodnění toho, proč by jimi navrhovaný nový zákon měl svým zněním umožňovat prakticky bezproblémovou zástavbu v srdci národního parku.

Vypadá to, že rozšířením nejpřísněji chráněné zóny národního parku o téměř 100 % (tedy z 13 na 26,5 %) je pouze strategickým manévrem Ministerstva životního prostředí, a především nově dosazeného ředitele národního parku Jiřího Mánka z ODS, který má umlčet protestující a dát prostor investorům. Ekologové a někteří vědci, požadující rozšíření této zóny na 52 %, se odvolávají na běžnou praxi většiny evropských parků, kde tato zóna překračuje hranici pětasedmdesáti procent. Tento nepoměr je možná výsledkem toho, že zatímco u nás se rozvinula diskuze o velikosti chráněné zóny, v zahraničí pochopili, že je-li park parkem národním, má být chráněna všemi dostupnými prostředky většina jeho rozlohy. A o tom netřeba debatovat.

Ekonomika a byznys, veřejná správa a samospráva? Vše, co se těchto témat týče, a mnohem víc mají naši zkušení redaktoři v malíku!

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *