Domů Rozhovory, názory Komentář: Pro...

Komentář: Protiromské demonstrace. Kde se berou radikální nálady?

V sobotu 24. srpna se uskuteční takzvaný celostátní protest nespokojených občanů. V jedenácti městech republiky, včetně Ostravy, se sejdou odpůrci romské kriminality, špatného sociálního systému, dvojího metru české justice a policejních zákroků. Některá média mluví o akci vedené radikály, samotní organizátoři to však popírají a vyzývají své příznivce, aby na takové hlasy nedali. Připouští sice, že se akce zúčastní extremisté, avšak jedním dechem dodávají, že jejich počet nebude nijak alarmující. Aniž bych se pokoušel odkrýt skutečného strůjce demonstrace a charakter možných účastníků, podle vzrůstajícího napětí kolem ostravského protestu se dá vypozorovat mnohé. Nabývám již delší čas dojmu, že sociální sítě plní spíše než komunikační a informační takzvanou funkci „tlachací“. Kromě soukromých informací svých přátel se nedozvíte mnohdy nic příliš užitečného. Přesto však může být nahlédnutí pod pokličku nejrůznějších diskuzí zajímavou sondou do duše a nálady soudobé společnosti. Xenofobní nálada na sebe nabaluje všechno a všechny Po neblahé události v Duchcově, incidentu mezi mladým párem a skupinou místních Romů, se začala česká média intenzivněji zabývat děním kolem romské národnostní menšiny. Tento scénář je obvyklý, neboť se jím využívá náhlé vlny zájmu, vycházející z patrně dlouhodobé nespokojenosti „většinové společnosti“. Nakolik je takové nepřátelství mezi některými čtenáři vyvoláno mediálním zájmem, není snadné říci. Přesto se člověk při čtení některých reakcí na dění kolem Romů ptá po původu oné xenofobní nálady, která jako sněhová koule nabaluje všechno a všechny kolem. Jeden příklad za všechny. „Za trauma při rasovém útoku žádají u soudu Romové odškodnění“ zněl titulek uveřejněný Novinkami.cz. Reakce? „Co by ty svin* ještě nechtěly?!“ – „Sekerou po hlavě jim, zm*dům!“ – „Já bych jim dal jako odškodné doživotní práci v uranovém dole!“ a tak dále. Článek sám o sobě objektivní byl, avšak svým titulkem provokuje. Jako by bylo bůhvíjak zvláštní požadovat po rasovém útoku jisté náhrady. Přesto však nemůžeme následné xenofobní výkřiky přičítat pouze médiím. Prezident české křesťanské akademie Tomáš Halík jednou prohlásil, že internetové diskuze jsou často skutečným chlívem, ve kterém spatřuje pozůstatky českého fašismu, který uštvával za první republiky ty, kdo se stavěli Hitlerovi do cesty. Nabývám podobného dojmu. Romská otázka je velice složitý a komplexní problém, vyžadující velkou a zároveň střízlivou pozornost, bez zbytečných emocí a předsudků. Jedině smysluplnou diskuzí lze hledat optimální východiska pro její řešení. Pocit přináležitosti k určité skupině, v psychologii známý jako davová psychóza, je stále velkým lákadlem pro mravně slabší jedince, kteří společným prstem ukazují na původce všech jejich problémů. V jakém momentu se jejich pocit méněcennosti vykompenzuje, se neodvážím odhadovat. Jsem však přesvědčen, že jakákoli, byť napohled nevinná, demonstrace lidí odhodlaných vzít spravedlnost do svých rukou, nevěstí nic dobrého. O tom nás přesvědčuje nejen historie první poloviny 20. století, ale ostatně i bouřlivé dění v arabském světě posledních dní. Historie se opakuje I z těch nejstarších dějin lidského rodu zjistíme, že tytéž události se periodicky opakují i po tisících letech. Vzniklý sociální problém ve společnosti plodil vždy touhu hledat viníka. Z důvodů patrně čistě instinktivních je člověk naučen nedůvěřovat všemu cizímu. Černým Petrem se tak automaticky stává etnická, národnostní či imigrační menšina. Nenajde-li „většina“ cestu spolupráce a soužití s oním neznámým, vzniká nutně konflikt. Je bezduché a zároveň velmi nebezpečné odsoudit možnost takového soužití bez hledání společných hodnot a zájmů. Ve víru štvoucí mediální „senzachtivosti“, dominující nad naším přísunem informací, je však o to těžší takové myšlence nepodlehnout. Média všech formátů by měla naopak zodpovědně spoluutvářet společenské klima, uvědomit si tuto svou významnou roli v demokratickém státě a bez černobílých brýlí objektivně hledat pravdu a skutečnost jako takovou. Boj s extrémismem nelze nikdy zcela vyhrát, avšak je možné jeho nárůst a vliv usměrňovat. Bude-li v české společnosti dostatek uvědomělých občanů a seriózního zpravodajství, pak se budoucnosti národnostních menšin v Česku neobávám. Nezbývá, než věřit, že zítřejší demonstrace proběhne v poklidu. A média o ní objektivně informují všechny nezúčastněné, kterým je bojová nálada a výkřiky hesel na náměstí cizí.
Ekonomika a byznys, veřejná správa a samospráva? Vše, co se těchto témat týče, a mnohem víc mají naši zkušení redaktoři v malíku!

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *