Domů Rozhovory, názory Martin Kuba: ...

Martin Kuba: České firmy mohou v jihovýchodní Asii výrazně uspět

Thajsko, Vietnam a Myanmar. Pro mnoho lidí symbolizují tato slova dovolenkovou exotiku. Jihovýchodní Asie však není jen místem pro zájezdy cestovních kanceláří. Je také regionem, který se otevírá českému exportu a byznysu. O podnikatelské delegaci, kterou do těchto zemí vedl a o mnohém dalším, se rozhovořil ministr průmyslu a dopravy Martin Kuba.

V uplynulých dnech jste vedl delegaci českých podnikatelů do jihovýchodní Asie? Které země jste při této příležitosti navštívili?

V průběhu šestidenní pracovní cesty jsme postupně navštívili Vietnam, Thajsko a Myanmar.

Proč právě tyto země?

Jedná se o země, které jsou součástí dynamicky se rozvíjejícího integračního seskupení ASEAN, jež je počtem spotřebitelů a potenciálních zákazníků srovnatelný s EU. Rozdíl je v tom, že zatímco do EU směřuje 83 procent našeho vývozu, tak do ASEANu s 580 milióny spotřebiteli pouze půl procenta.

To jsou ale nesrovnatelné veličiny. Orientace českého vývozu na sousední a evropské trhy má přeci svou logiku?

To určitě ano a skutečnost, že se naše firmy prosazují na náročných evropských trzích, svědčí o jejich konkurenceschopnosti. Stejně tak ovšem platí, že Evropa dnes není schopna generovat takový růst, který potřebuje naše ekonomika. Nebude tomu ani tak v příštích letech. Je tudíž nasnadě, že se musíme ohlížet po dalších trzích a nových partnerech. Velmi mne těší, že si to české firmy uvědomují.

Vraťme se však k Vaší cestě. Čím je například pro české firmy zajímavý Vietnam?

Vietnam je zemí s celou řadou příležitostí a také výzev. Z minulosti tam zůstala řada rozpracovaných a nadějně vyhlížejících projektů nedotažena. To musíme změnit, zejména vezmeme—li v úvahu, že ve Vietnamu o spolupráci s českými firmami skutečně stojí.

Jak toho hodláte dosáhnout?

Půjde o souběh kroků, které chceme realizovat v partnerství s podnikatelským sektorem. Předně musíme zlepšit tok informací. Firmy potřebují data, jež pro ně mají reálnou hodnotu. Je to také o schopnosti poradit, zejména menším a středním firmám, jak nejlépe vstoupit na vietnamský trh a podnikat na něm. Dále zmíním financování, které je v podmínkách ostré konkurence klíčové. Přirozeně je to také o partnerech, s nimiž české firmy ve Vietnamu spolupracují.

Chcete říci, že naše firmy nemají ve Vietnamu spolehlivé partnery?

Ne, tam má poznámka nesměřovala. O žádném paušalizování nemůže být řeči. Skutečností ovšem zůstává, že když jsem s vietnamskými partnery jednal o některých problémech, s nimiž se naše firmy potýkají, často jsem od nich slyšel doporučení, že by měly věnovat větší pozornost volbě partnerů. S jejich výběrem či ověřením jsou ochotni pomoci, což je nabídka, kterou budeme chtít určitě využít a našim firmám ji zprostředkovat.

Co ještě dalšího uděláte, abyste zvýšili šance na úspěch českých firem v boji o nové zakázky ve Vietnamu?

Abychom zkvalitnili a rozšířili servis pro vývozce, posílíme kapacitu našich lidí v místě. Ještě většímu počtu firem zprostředkujeme prezentaci na výstavách a veletrzích. Nastavíme dostatečný úvěrový a pojišťovací rámec ČEB, resp. EGAP a budeme prosazovat klubovou spolupráci těchto dvou institucí s privátními bankami. Zaměříme se na menší a střední firmy. V mé delegaci jich byla řada a určitě neplatí, že takto vzdálené trhy jsou pouze pro velké hráče. Budeme chtít také vytvořit jakousi jednotnou platformu, na níž by se české firmy podnikající ve Vietnamu potkávaly, vyměňovaly si informace, případně hledaly vzájemné synergie. Ostatně, to je také jeden z poznatků mé cesty. Našim firmám by navíc slušelo větší partnerství. V zemích jako je Vietnam má schopnost se spojovat pod jednou značkou svou hodnotu. Značka České republiky je přitom ve Vietnamu hodně ceněná. Musím také zmínit, že budeme pracovat na tom, aby dostali představitelé vietnamské vlády a podnikatelských struktur možnost přesvědčit se přímo v ČR o potenciálu a schopnostech českých firem. Proto jsem také pozval členy vietnamské vlády na návštěvu naší země a proto je zde také úvaha o vytvoření vzdělávacího programu pro vietnamské firmy u jejich českých partnerů.

Co konkrétního naše firmy během pobytu ve Vietnamu vyjednaly a na jaké obory se zejména zaměřují?

Předně je nutné říci, že podobné cesty jsou primárně o vytváření pozitivního rámce, o hledání nových partnerských vztahů a prosazování českých řešení u projektů, které se chystají. V tomto konkrétním případě jsme vedli jednání o projektech, jež by českým podnikům mohly přinést nové zakázky v objemu zhruba 20 miliard korun, přičemž jde o velmi střídmý odhad. Ty zakázky se koncentrují do oblastí energetiky, těžby surovin, rozvoje infrastruktury, komunálního hospodářství, budování a modernizace zdravotnických zařízení, obranného a bezpečnostního průmyslu.

Přejděme nyní k Thajsku. To je přeci země nám všem dostatečně známá, mimo jiné i z toho, že v ní každoročně tráví dovolenou desetitisíce českých občanů.

To je určitě pravda. Ale kromě toho, že známe Thajsko turisticky, musíme tuto zemi poznat lépe také ekonomicky. Častější kontakty na politické úrovni a cesty podobné té mé, kdy jsem byl ale prvním českým ministrem průmyslu a obchodu, který pracovně navštívil Thajsko po téměř dvaceti letech, tomu mohou velmi výrazně pomoci.

V čem spatřuje příčiny tak dlouhé absence?

Těch důvodů je celá řada. Teď ke ale nutné dívat se směrem kupředu. Má jednání s klíčovými členy thajského kabinetu a také jednání na firemní úrovni jednoznačně potvrdila, že zájem je na obou stranách. Abychom tomuto zájmu dali systémový charakter, posílili jsme smluvní rámec vztahů mezi oběma zeměmi. Nově sjednaná mezivládní dohoda o hospodářské spolupráci, kterou jsem v Bangkoku podepsal spolu s místopředsedou thajské vlády, vstupuje ihned v platnost. To však nestačí. Proces vzájemného ekonomického propojování chceme akcelerovat tím, že už ve druhé polovině letošního roku se v Praze uskuteční zasedání smíšené komise, jež se bude věnovat konkrétním možnostem spolupráce v jednotlivých oblastech. Půjde přitom o zasedání, jemuž budu na obou stranách předsedat ministři.

O jaké oblasti vzájemné spolupráce půjde konkrétně? Thajsko je zemí, v níž působí většina velkých hráčů. Všude je patrná silná přítomnost zejména asijských partnerů.

To je sice pravda. Ale nenechme se mýlit. V konečném důsledku jde vždy o známé klíčové faktory úspěchu v obchodních jednáních — cenu, kvalitu, časové lhůty a konkurenceschopné financování. Jsem přesvědčen, že naše firmy mají na to, aby i v tak náročné soutěži uspěly. Obory, kterých se to dotýká, jsou přitom velmi podobné těm, které jsem zmínil v souvislosti s Vietnamem. Vždyť například v oblasti infrastruktury mají být v následujících několika málo letech rozdány zakázky v hodnotě 70 miliard dolarů. Dalších 12 miliard půjde na protipovodňová opatření umožňující čelit ničivým následkům záplav podobných těm, jež postihly Thajsko v roce 2011. Prostor vidím rovněž pro zvýšení obchodu službami, zejména v sektoru služeb finančních, dopravních a v oblasti cestovního ruchu.

Jak důležitým partnerem je pro Thajsko Česká republika?

Určitě větším nežli si většina z nás a také našich thajských partnerů představuje. Dokládají to statistická čísla, z nichž vyplývá, že každoročně dovážíme zboží původem z Thajska a ve formě vstupů do výroby u nás v hodnotě přesahující 1,3 miliardy dolarů. Většinou se ale jedná o nepřímé dovozy, přes evropské prostředníky. Určitě by stále minimálně za úvahu se na tyto obchodní toky podívat podrobněji s cílem jejich napřímení a zvýšení konkurenceschopnosti českých firem tím, že by měly možnost přímé komunikace se svými dodavateli.

Co tedy pro zvýšení české hospodářské přítomnosti v Thajsku a více vyrovnaný obchod hodláte učinit?

Leccos jsem již zmínil. Konečně zde máme smluvní rámec vztahů odpovídající potenciálu našich ekonomik a oboustrannému zájmu o jejich větší propojení. Jsme připraveni využít novou dohodu a v jejím rámci vytvořený smíšený výbor k identifikaci nových obchodních a investičních příležitostí a pro české firmy a jejich přetavení do úspěšných obchodů. S podnikatelskými reprezentacemi jsme dohodnuti, že obdobně jako ve Vietnamu, tak i v Thajsku posílíme naši personální kapacitu. Budeme hledat cesty, jak zatraktivnit pro letecké dopravce úvahu o navázání přímého leteckého spojení mezi Bangkokem a Prahou. Určitě jako u Vietnamu, tak i v případě Thajska podpoříme, aby byla co nejdříve dokončena jednání EU o volném obchodu s oběma zeměmi.

Poslední zemí na Vaší pracovní cestě byl Myanmar. Jedná se o ekonomiku, která figuruje na seznamu nejméně rozvinutých zemí, která spíše nežli obchod potřebuje zřejmě více pomoc. Opravdu si myslíte, že zde mají české firmy šanci rozvíjet spolupráci na komerční bázi?

Tak tady musím předně zdůraznit, že má návštěva neměla pouze ekonomický, nýbrž také důležitý politický rozměr. Mou přítomností jsme chtěli potvrdit podporu procesu politických, společenských a ekonomických reforem, k nimž na Myanmaru dochází. Nyní se tato země otevírá vnějšímu světu, který musí být připraven náležitě reagovat. Jsem rád, že v tomto ohledu byla ČR jednou z prvních evropských zemí, jež vypravily do Myanmaru takto početnou delegaci podnikatelů.

To je určitě chvályhodné. Buďme však konkrétnější, pokud jde o to, jak by české firmy mohly být užitečně a zároveň, aby jejich angažovanost v Myanmaru pro ně byla ekonomicky zajímavá?

Půjde o to, abychom byli schopni navázat na to nejlepší z tradice vztahů mezi oběma zeměmi. Mám tím na mysli celky, které české firmy v minulosti do Barmy dodaly. Některé z nich jsou ještě dnes funkční. Určitě to platí o závodech na výrobu traktorů a pneumatik. V úvahu přicházejí dodávky textilních strojů a strojů na zpracování kůže. Myanmar je zemí s významnými zásobami nerostných surovin. Jejich geologický průzkum a následné osvojení prostřednictvím českých technologií je oblastí možné spolupráce. Další potenciál pro české firmy vidím v oblasti energetiky. Země dlouhodobě trpí nedostatkem elektrické energie, potřebuje budovat nové energetické zdroje. Zajímavá je i oblast zemědělsko—průmyslového komplexu.

Kdo však tyto případné projekty zaplatí. Již byla zmínka o aktuální ekonomické situaci v Myanmaru a jeho možnostech financovat nové projekty z vlastních zdrojů?

Vše mají primárně v rukou orgány státní správy Myanmaru. Na nich bude záležet, jaké prostředí vytvoří, aby bylo dostatečně atraktivní pro zahraniční investory. První signály zde jsou. Například nový investiční zákon, který je koncipován způsobem, který může podnikatele zaujmout. V úvahu přichází financování prostřednictvím mezinárodních institucí, s jejichž pomoci jsou projekty v Myanmaru realizovány. Do země vstupují také velké developerské firmy z okolních zemí, jež hodlají využít vhodnou polohu Myanmaru k výstavbě nových průmyslových kapacit. Z jednou z takových firem se měli možnost potkat i naše podniky. Budeme—li uvažovat o dvoustranných projektech zahraniční rozvojové spolupráce, bude role ČEB a EGAP klíčová. Záležet bude ale také na tom, aby si myanmarská ekonomika vydělala sama na sebe. K tomu potřebuje trhy. EU je připravena ten svůj otevřít prostřednictvím opětovného zařazení Myanmaru do systému celních preferencí umožňující bezcelní dovoz myanmarského zboží na jednotný vnitřní trh. ČR tento proces velmi podporovala.

Otázka na závěr. Jak hodnotíme průběh a výsledky cesty?

V této chvíli velmi pozitivně. Opět se ukázalo, jak je prospěšné a důležité, když umíme potáhnout za jeden provaz. Mám tím na mysli orgány státní správy, naše zastupitelské úřady působící v dotčených zemích a zástupce podnikatelské sféry. Ještě spokojenější však budu, když dostanu informaci, že se jednání, která jsme vedli, začínají objevovat v zakázkových knihách našich firem a v číslech o našem vývozu a investicích. Já osobně a mí spolupracovníci uděláme vše pro to, abychom k tomu přispěli.

Kdo Je…

MuDr. Martin Kuba, ministr průmyslu a obchodu

Devětatřicetiletý Martin Kuba pochází z Českých Budějovic, kde i vystudoval střední průmyslovou školu. Poté se rozhodl stát lékařem a na střední zdravotnické škole získal maturitu v oboru zdravotní záchranář. Pokračoval studiem na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Působil jako lékař záchranné služby a anesteziolog v českobudějovické nemocnici. Do ODS vstoupil v roce 2003, o tři roky později byl v Českých Budějovicích zvolen radním a zastupitelem města. Po krajských volbách v roce 2008 se stal také krajských radním a 1. náměstkem jihočeského hejtmana. Po rezignaci Martina Kocourka byl Kuba 16. listopadu jmenován ministrem průmyslu a obchodu.

Ekonomika a byznys, veřejná správa a samospráva? Vše, co se těchto témat týče, a mnohem víc mají naši zkušení redaktoři v malíku!

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *