Domů Aktuálně Havárie v Jap...

Havárie v Japonsku povede k přehodnocení rizik

S předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ČR Danou Drábovou jsme si povídali o bezpečnosti jaderných elektráren i plánech Evropské komise testovat jaderné reaktory.

Státní úřad pro jadernou bezpečnost je ústřední správní úřad. V hierarchii státní správy je na úrovni ministerstva, i když nemá v čele ministra ale předsedu. Nepodléhá žádnému ministerstvu a veškerou činnost řídí vláda jako kolektivní orgán. Do vlády má přístup přes koordinátora, kterým je předseda vlády.

Jaké jsou hlavní priority Státního úřadu pro jadernou bezpečnost?

Priorita je kontinuálně stále stejná, a to zajistit, aby jaderná energie a ionizující záření na území České republiky bylo využíváno ku prospěchu lidí a nikoliv k tomu, aby působilo nějaké nezdůvodněné riziko. Naším úkolem je tedy regulace rizik. Co se týče konkrétních priorit, musíme zajistit a garantovat adekvátní dohled nad provozovanými jadernými zařízeními, připravit se na možné licencování nových jaderných bloků a zajistit dohled nad ostatními zdroji ionizujícího záření. Tyto priority jsou dlouhodobě neměnné.

Existují různé žebříčky, které hodnotí bezpečnost jaderných elektráren. Patří naše elektrárny k těm bezpečnějším na světě?

To je zapeklitá otázka, protože jaderná bezpečnost nemá žebříček. Skládá se z mnoha různých prvků a aspektů, proto se opravdu těžko říká, jestli je tahle elektrárna bezpečnější než jiná. Bezpečnost spočívá v dobrém projektu, který má dostatečné bezpečnostní rezervy a v tom, že je elektrárna kvalitně postavená, provozovaná, udržovaná, má kvalitní lidi s patřičnými znalostmi a odpovědností k tomu, co dělají. Bloky, které jsou na světě v provozu (pozn. dnes jich je přibližně 440), jsou z hlediska bezpečnosti srovnatelné. Kdybychom je však začali technicky rozebírat, pak samozřejmě u každého z projektů najdeme silné stránky i slabiny. Samozřejmě jsou snahy vytvářet různé žebříčky, ale ty nepochází od státních dozorů nad jadernou bezpečností. Jedná se spíše o organizace provozovatelů, které mají tendenci porovnávat provozně bezpečnostní indikátory. Často se říká, že Dukovany jsou někde v prvních 20 procentech nejlépe provozovaných elektráren na světě. Zde si ovšem musíme uvědomit, že žebříček má spíše motivační účinek, aby se elektrárny, které se nacházejí třeba v polovině nebo i za polovinou, snažily dostat do prvních 20 procent. Takže i když je úroveň u všech elektráren vysoká, vždycky budeme mít nakonec někoho, kdo bude v těchto ukazatelích na konci. To však ještě neznamená, že je tato elektrárna méně bezpečná než jiná.

V souvislosti s havárií v Japonsku se mluví o nutnosti provést zátěžové testy. Co si můžeme pod tímto „testováním“ představit?

Co si představuje Evropská komise pod zátěžovými testy, dodnes nevím. Vím, co by nastalo i bez této evropské akce. U rizikových odvětví, kam patří i jaderná energetika, je bezpečnost neustále hodnocena a přehodnocována. Existují zavedené postupy, říká se tomu zpětná vazba z událostí, které nastanou. Postupy zjednodušeně říkají – nastane-li událost, ze které je možné se poučit, je třeba ji pečlivě analyzovat a poučení z ní využít k tomu, aby bezpečnost mohla být dále rozumným způsobem zvyšována. Tohle doprovází jadernou energetiku od jejího zrodu. Přímo v jaderné energetice naštěstí nebylo těchto událostí tak mnoho, ale ze všech plynulo poučení – havárie v Three Mile Islandu ve Spojených státech v roce 1979, havárie v Černobylu, teď to bude i Fukušima. Od chvíle, kdy se ukázala havárie ve Fukušimě jako vážná, bylo jisté, že vstoupí velmi výrazně do systému zpětné vazby a zvyšování bezpečnosti. Výraz „zátěžové testy“ považuji za nevhodný. Provozované elektrárny se netestují. Jsou to průmyslové podniky, které nejsou pokusnými králíky. Test nebude prováděn v tom smyslu, v jakém jej chápeme. Na elektrárnu nepustíme záplavovou vlnu, nezpůsobíme v ní požár, abychom viděli, co všechno vydrží. Tohle všechno se dělá velmi propracovaným systémem analýz, které budou prováděny i na Fukušimě. Provozovatelé elektráren se budou muset znovu zaměřit na to, jestli předpoklady, které vstoupily do bezpečnostních analýz v okamžiku výstavby, byly dostatečné, a zda se také s odpuštěním na něco nezapomnělo. Mezi odborníky se používá termín přehodnocení bezpečnosti ve světle událostí. Ale přiznávám, že zátěžové testy znějí lépe.

Co tedy přinese přehodnocení bezpečnosti?

Poučení z Three Mile Islandu či Černobylu se sbírala několik let. U obou musíme přiznat, že úplně všechno nevíme dodnes. Na jakékoliv závěry je ještě příliš brzy. V případě Fukušimy máme zatím základní obrysy hlavních událostí a víme, na co je třeba se podívat. Úplně předběžné závěry prvního kola hodnocení nám říkají, není důvod ke spěchu, protože naše elektrárny na události, které ve Fukušimě nastaly, pamatují. Zmíněnými událostmi teď nemyslím extrémní zemětřesení a tsunami, ale ztrátu elektrického napájení a současně ztrátu chlazení. Události ve Fukušimě nevyvolávají nutnost rychlých opatření. Na důkladnou analýzu budou zapotřebí měsíce až roky. Cílem nebude říci, že elektrárny jsou dost bezpečné – ty jsou dost bezpečné již dnes, jinak by nemohly být v provozu – ale odpovědět na otázku, zda můžeme udělat něco rozumného, aby byly ještě odolnější a bezpečnější. Což je velký rozdíl.

Jak ovlivnila havárie v Japonsku pohled na hodnocení bezpečnosti jaderných elektráren provozovaných v České republice?

Už čtrnáct dní po havárii ve Fukušimě jsme se začali dívat na to, jakým způsobem jsou zajištěny záložní zdroje elektrického napájení. Bavili jsme se například o tom, jestli by nešel přidat další zdroj, který by byl úplně nezávislý. Dívali jsme se i na způsob zajištění chlazení reaktorů. Opět tím nemyslím, že by se tam objevily nějaké nedostatky, ale otázkou bylo, zda se nedá ještě zvýšit zásoba vody pro případ dlouhodobého extrémního sucha. To jsou otázky, které si elektrárny kladou. Další skupina otázek souvisí s tím, že jsme se poprvé setkali s havárií, která zasáhla více bloků najednou. Tím pádem je logické podívat se na to, jak plány odezvy na vážnou havárii počítají s postižením více než jednoho bloku. Nové zamyšlení si zaslouží i možnost postižení celého okolí elektrárny. Plány odezvy zatím počítaly jen do určité míry s tím, že může být okolí v troskách. Infrastruktura, která by měla podporovat odezvu na vážnou havárii, nemusí být k dispozici – to je typické poučení z Japonska. Může nastat tak extrémní přírodní událost, kdy všechny plány na to, jakým způsobem se vyrovnat s vážnou havárií na jaderné elektrárně, mohou být zpochybněny tím, že prostředky, o kterých si myslíme, že budou k dispozici, vůbec k dispozici být nemusí. To je hodně velké poučení z Japonska. Jedna z věcí, kterou se budeme určitě hodně zabývat je, co všechno může elektrárna mít, aby vydržela jako nějaký ostrov bez výrazné podpory okolí.

Důvodem havárie ve Fukušimě bylo zemětřesení a následná vlna tsunami. Jak silnému zemětřesení musí české elektrárny odolat?

Už při výběru lokality pro výstavbu obou jaderných elektráren byla možnost výskytu zemětřesení omezujícím faktorem. Když se hodnotí lokalita, stanovuje se zemětřesení, které má pravděpodobnost výskytu jednou za deset tisíc let. Na takové zemětřesení musí být vystrojená. Obě naše elektrárny jsou vystrojeny na zemětřesení o síle zhruba 5 až 5,5 stupně Richterovy škály. Česká republika je v sejsmicky velmi klidné oblasti. Největší zemětřesení, která se vyskytovala, jsou někde okolo 3 až 3,3 stupňů.

První blok jaderné elektrárny Dukovany se již blíží k plánované hranici životnosti. Co bude následovat po překročení plánované životnosti?

V roce 2015 půjde první blok jaderné elektrárny Dukovany už za původně předpokládanou projektovou životnost. V České republice mají jaderné bloky povolení k provozu vždy na deset let. Na konci tohoto období musí předložit analýzy, které ukazují, že úroveň bezpečnosti odpovídá dobré světové praxi. Pokud vyhovuje, může dostat povolení na dalších deset let. ČEZ předpokládá, že jaderná elektrárna Dukovany by mohla podle současného stavu nevyměnitelných komponentů (reaktorové nádoby) odsloužit něco mezi padesáti a šedesáti lety. Jak to bude doopravdy, bude záležet na tom, jak se bude dařit provozovateli prokazovat v jednotlivých desetiletých obdobích, že elektrárna má parametry bezpečnosti, které jsou akceptovatelné. Ale předpoklad je, že Dukovany by se s námi měly rozloučit někdy mezi lety 2035 a 2045.

Plánuje se výstavba dalšího bloku jaderné elektrárny?

Ano, připravujeme se na to. Někdy v letech 2013 až 2014 ČEZ požádá o povolení o umístnění dvou bloků na jaderné elektrárně Temelín.

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *