Domů Rozhovory Kuliš: Bysnys...

Kuliš: Bysnysmeny nebaví cesta do Brna a místní nuda

Než jste nastoupil, zažily veletrhy poměrně hektickou dobu spojenou s výměnou vedení firmy. Nakonec jste křeslo generálního ředitele získal vy. Jmenovali vás do funkce jako ředitele „kompromisu“? Musím říct, že bývalý ředitel Jiří Škrla zůstane veletržním guru. Jeho náhlý odchod považuji za nešťastný. Samozřejmě, že cílem německého vlastníka bylo, aby se situace po této události uklidnila. A to se myslím povedlo. Takže vzpoura zaměstnanců je zažehnaná? Určitě. Chápu, že zaměstnanci byli v době nejistoty neklidní. Na jejich nervozitě se podepsala samozřejmě i hospodářská recese. Veletržní byznys se ale nedělá z měsíce na měsíc. Je to dlouhodobá záležitost. To, co nyní zažíváme, není poprvé. Úplně stejné obavy jako nyní byly i po sametové revoluci. Spousta lidí si myslela, že veletrhy končí, že v halách BVV budou sklady brambor. To je ale nesmysl. Vždyť veletrhy jsou jednoznačně provázané s tržním hospodářstvím.

Některé firmy s tak dlouholetou tradicí mají někdy problém s vymýcením socialistického „ducha“. Nebojujete s tím někdy i vy? To ne. Když sem přijedou zástupci zahraničních firem, tak jsou velmi pozitivně překvapení. Veletrhy u nás mají parametry významných evropských výstav. Žádné pozůstatky zde nevidím. Výstaviště prošlo masivní modernizací. Tedy, jediným pozůstatkem je budova, kde mám kancelář. Tady se uzavíraly velké kontrakty na mezivládní úrovni. Nyní obchodují firmy s firmami bez státu.

Od minulého roku řešíte pokles počtu vystavovatelů a ztrátu více než 150 milionů korun. Co jsou ty hlavní důvody? Zájem firem je jedna věc, jejich finanční možnosti jsou věc druhá. Je to naprosto normální vývoj. Pokud říkáme, že veletrhy jsou barometrem hospodářství, tak to v době recese platí dvojnásobně. I když logika je trochu jinde: v době recese je právě důležité dávat více peněz do marketingu a hledat nové odbytové cesty. Jenže to vedení některých firem tak necítí. Navíc ta ztráta, kterou jsme oznámili, bude mnohem menší.

Zamyšlení, jak zlepšit vaši ekonomickou situaci je ale asi na místě… Ano. Nemůžeme čekat, že až bude lépe, budeme dělat věci stejně. Nejde jen o zkvalitnění služeb, ale zkvalitnění celého konceptu. Naše vystavovatele jsme lákali na to, že sem přijde až sto tisíc návštěvníků. Jenže naše zákazníky zajímá spíš to, kdo sem přijde, než kolik lidí přijde.

Mnoho let jste pracoval v zahraničí, kde jste lákal investory, aby přišli do České republiky. Jaký zvuk měl při jednáních pojem „Brno“? To je ten problém. Téměř každý zná Prahu. U Brna vždy padla otázka: „Can you spell it? Co to je?“ Proto si i spousta zahraničních firem myslí, že když pojedou na veletrh do Česka, pojedou automaticky do hlavního města. Nedávno jsem byl pozvaný do Prahy, konala se tam obchodní čínská mise. Když jsem obchodníkům povídal o výstavišti, tak je to velmi zaujalo. Po prezentaci mi řekli: „děkujeme a teď se tam jdeme podívat.“ Musel jsem jim vysvětlit, že je to v Brně, 200 kilometrů odsud. A to pro ně bylo šokující.

Na co tedy vystavovatele a investory nalákat? Brno má dvě výhody: jsou tady velmi dobré univerzity, a tím i kvalitní zaměstnanci. Navíc je to dnes investorsky nejatraktivnější město v Česku. Praha je už pro investory drahá. Provozní náklady jsou tam stejně vysoké jako v Mnichově. Úrovní výstaviště jsou ovšem zahraniční návštěvníci překvapeni. Často to jsou potenciální investoři i pro Brno.

Jenže i ty firmy, které do Brna šly kvůli lidem, nakonec zaměstnance hledají ve východních zemích.. Máte pravdu, ale není to pravidlo. Firmy jako Honeywell, IBM a další cítí, že tady získají kvalitní lidi. Dnes sem bohužel lákají i zaměstnance z Rumunska, Ukrajiny, protože z místních zdrojů je nemohou získat.

Brňáci jsou pro ně už příliš drazí? Sen každé nadnárodní firmy je platit zaměstnancům jeden dolar na hodinu, či lépe den, a neplatit žádné daně (smích). Je pravda, že některé firmy, se kterými jsem jednal, se pro Brno nakonec nerozhodly. Ať už to byl například Sharp či pár amerických firem.

Bylo to jen kvůli „lidským zdrojům“? Achillovou patou Brna je samozřejmě logistika, dopravní dostupnost, mezinárodní dopravní spojení. Vezměte si, že i kvůli veletrhům sem přijíždějí lidé z celého světa. Když se z druhé poloviny zeměkoule dostanou pohodlně za několik hodin do Prahy, pak jsou úplně v šoku z dvouhodinového drkotání po D1. O tom, že ČSA snad hodlá omezovat vnitrostátní lety z Brna do Prahy, ani nemluvím.

Kvůli čemu ještě investoři odmítají utratit své peníze v Brně? Chybí jim zde zábava. Měl jsem případ amerického investora, který chtěl Brno kvůli technickému zázemí. Jenže pak otočil a řekl: „já si zvu šéfy bank z celé Evropy a co já tady s nimi večer budu dělat?“ Někdy odradí pomalované stěny, které znamenají pro cizince kriminalitu a nebezpečí. Výstaviště je pro Brno a Česko dobrou vizitkou. Brno by prostě bez výstaviště bylo typické středoevropské město, kde je náměstí a pár kostelů. Jedna americká novinářka to zase charakterizovala tak, že Brno má všechno, ale nemá potřebné uznání – „recognition“. Pro mnoho zahraničních partnerů je Brno pod jejich rozlišovací schopnosti a my pomáháme umísťovat Brno na jejich „radar screens“, na obrazovky radarů, jak se říká anglicky.

To je jedna věc, na druhou stranu chybí městu také realita. Výroky typu „největší město v České republice“ ještě nezastíní fakt, že zde není pořádné nádraží, dálnice na všechny světové strany a letiště se širokou nabídkou odletů… Přesně tak! Bavíme se o přesunech nádraží, ale měli bychom se bavit o superrychlovlaku Praha-Brno-Bratislava-Vídeň. Dostal jsem sem spoustu lidí ze zahraničí. Korejce či Taiwance…Ti sem přijedou, ale už se nevrátí. Jsou místa, jako třeba Paříž nebo Florencie, kam přijedete a řeknete si: „wow“. Jenže Brno nemá takový sexappeal. Proto na výstaviště nemůžeme dostat skutečně světovou věc. Například jeden zahraniční organizátor putovní světové výstavy odřekl velkou akci kvůli nedostatku kvalitního ubytování a dopravě. Uvědomuji si ale, že to co říkám, jsou úvahy, které nepočítají s faktem, že v Brně a okolí žije necelých půl milionu lidí. Hranice, která by to změnila, je 700 tisíc a více.

Řekl jste, že jedna koruna pro BVV znamená tři koruny pro Brno… Ano. Firmy, které sem jedou vystavovat, dávají výstavišti jednu třetinu veletržního rozpočtu. Zbytek jsou náklady na stravování, ubytování… V jedné naší studii se uvádí, že jeden zaměstnanec veletrhů rovná se šestnáct dalších pracovních míst. V současnosti je to tedy více než šest tisíc pracovních míst, která jsou na naši firmu navázaná.

Jak vám tedy nyní může pomoct město nebo kraj? Máme podporu města i kraje. Jsou si vědomi naší důležitosti pro město a region. Samozřejmě je pro nás velmi důležité vytvářet image Brna doma i v zahraničí. Líbila by se mi například reklama na Brno na CNN á la Poznaň, Praha. Chápu ale, že je to moc drahé. Hodláme společně s městem posílit identitu Brna jako veletržního města. Brno ale nejvíc ze všeho potřebuje bezproblémovou evropskou dostupnost.

V minulém roce nahradila část Invexu konference 3In. Je to nová strategie veletrhů – nechat si pořádat takové akce externí firmou? Myslíte tu akci typu Las Vegas? Řekl bych, že to byl první pokus nového typu konferenční výstavy s dalšími partnery. Spolupráce na takové bázi většinou dopadne tak, že to, co se podaří, si přivlastní spoluorganizátor, a to co nedopadne, hodí na toho druhého. Naší filozofií je pořádat vlastní akce ve vlastním areálu. Samozřejmě se ale nebráníme hostování a pronajímání našich areálů.

Invex je zajímavý také tím, že jej v oblasti státní správy svým způsobem převálcovala odborná konference ISSS. Areál v Hradci Králové přitom nenabízí zdaleka takové zázemí jako BVV. Kde se stala chyba? Ano. To je zvláštní. Někdy jsou akce, které se stanou fenoménem. Podobně jako v polském Bielsku existuje elektrotechnický veletrh, spíše festival, na louce. Giganti jako Siemens si tam rozdělají stan a jsou spokojení.

Které veletrhy vám ještě ubírají zákazníky? Docela mě překvapil úspěch výstaviště v Kielcích. Je to město s 200 tisíci obyvateli v jihovýchodním Polsku. Nikdy jsem tam nebyl, ale hodlám se tam podívat. Výstaviště nemá pořádné parkoviště, návštěvníci musí parkovat někde u supermarketu, není tam pořádné ubytování. Kupodivu se jim tam ale daří dostávat zajímavé návštěvníky. A tím pádem jsou i jejich klienti spokojení.

Zatím na mě působíte jako konzervativní manažer, který chce rozvíjet zavedenou tradici. Přesto – je něco, co chcete revolučně změnit? Veletržní byznys je svým způsobem konzervativní. Roky si kladu otázku jak vytvořit nový byznys model pro veletrhy. Několikrát jsem ji nadnesl, dokonce jako první, na odborných mezinárodních konferencích. Jenže cokoli změníte na filozofii, začne se vytrácet podstata veletrhu. Jsou různé pokusy s blogy, videokonferencemi. To nemá smysl. Je to stejné, jako když se zeptáte šéfa Coca Coly, co s nápojem chystá nového. Veletrh je prostě tržiště. Také nikdo nezpochybňuje úlohu Zelného trhu. Prostě víte, že si tam jdete koupit čerstvou zeleninu. Veletrh je koncentrovaná nabídka a poptávka, ostatní je jen forma.

Dostal jste odpověď na svoji otázku co změnit, aby veletrhy přežily? Některé veletržní správy říkají, že je dobré spojit organizátora veletrhů s odborným vydavatelstvím nebo internetem. Máte stejné databáze, zákazníky. Dělat ovšem zásadní změny není to pravé. Nemluvím o modernizaci obchodního stylu a našich služeb. Vždy je co zlepšovat. Mluvím o změně filozofie. Jsem přesvědčen, že veletrhy zde budou za padesát let, stejně jako ta Coca Cola.

Kdo je Ing. Jiří Kuliš Celoživotní profesní kariéra Kuliše byla dlouhodobě zaměřena na veletržní průmysl, zahraniční obchod, mezinárodní hospodářské vztahy a ekonomickou diplomacii. Po ukončení Vysoké školy ekonomické, obor zahraniční obchod, pracoval v letech 1976 – 1992 na různých manažerských pozicích v podniku BVV. V roce 1992 byl jmenován vedoucím diplomatické mise ČR na Novém Zélandu a následně obchodním radou pro Austrálii a Nový Zéland se zodpovědností za rozvoj bilaterálních obchodních a hospodářských styků. V létě 2000 se stal obchodně-ekonomickým radou ČR v USA se zodpovědností za získávání amerických přímých investic. V letech 2006 – 2009 zajišťoval jako externí konzultant marketing BVV vůči zahraničí. Je ženatý a má dvě dospělé děti. Zajímá se o mezinárodní hospodářské vztahy, cizí jazyky, cestování, fotografování, jazzovou hudbu.

Fakta o BVV

151 milionů korun – účetní ztráta Veletrhů v roce 2009¨ 109 milionů korun – takový byl zisk BVV v roce 2008 2012 – rok kdy vedení očekává zisk 46 % – meziroční propad tržeb. 1,072 miliardy korun – obrat v roce 2009 1,92 miliardy korun – obrat v roce 2008 900 milionů korun – tolik stál nový pavilon P

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *