Domů Veřejná správa Jednací řízen...

Jednací řízení bez uveřejnění je za určitých podmínek legální způsob zadání

Jednací řízení bez uveřejnění
Podle statistiky týkající se zadávání veřejných zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění, kterou před nedávnem vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj, se v České republice skutečně zadává dosti vysoký počet veřejných zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění. Konkrétně jde o 20 procent všech zakázek.

„Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve svých rozhodnutích vždy zdůrazňoval, že jednací řízení bez uveřejnění (JŘBU) je možno využívat pouze výjimečně a za splnění všech podmínek, které jsou stanoveny zákonem o veřejných zakázkách,“ uvedl předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petr Rafaj. Dodal, že nesplnění těchto podmínek Úřad vždy tvrdě sankcionuje, přesto se neoprávněné využití jednacího řízení bez uveřejnění řadí k nejčastěji prošetřovaným deliktům. Úřad nemá k dispozici statistické údaje, na jejichž základě by mohl vyhodnotit vliv jednotlivých vlád na zadávání v JŘBU. Nelze také říci, že by JŘBU bylo typické pro určitý druh zakázek, nicméně prostřednictvím tohoto řízení jsou velice často zadávány dodatky ke smlouvám nebo vícepráce.

„K případné korupci se nemůžeme vyjadřovat, neboť jejímu vyšetřování se věnují orgány činné v trestním řízení, antimonopolní úřad sleduje pouze postup zadavatele z hlediska zákona o veřejných zakázkách,“ zdůraznil předseda ÚOHS Rafaj

Kdy využít JŘBU?

Důvody, pro které je možné zakázku zadat v jednacím řízení bez uveřejnění, stanoví § 23 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Patří mezi ně například časová tíseň, existence jediného možného dodavatele, strategický charakter dané zakázky.

„I když Nejvyšší kontrolní úřad v minulosti kritizoval nadužívání institutu JŘBU některými organizačními složkami státu, jedná se o legální způsob zadání veřejné zakázky a není tedy možné dělat rovnítko mezi zakázkou zadanou v JŘBU a zkorumpovanou zakázkou,“ řekla mluvčí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Olga Málková. Srovnání se zahraničím je podle jejího vyjádření velmi problematické, protože systémy veřejného zadávaní se v jednotlivých zemích velmi liší. Jen příprava kvalitní metodiky, podle které by takové srovnání mohlo být zpracováno, by zabralo minimálně několik týdnů.

Německý recept proti korupci a přemrštěným cenám ve stavebnictví

Nejvyšší kontrolní úřad a Bundesrechnungshof (BRH, nejvyšší kontrolní instituce Německa) společně vypracovaly zprávu o zadávání veřejných zakázek v obou zemích. Soustředily se na zakázky ve stavebnictví a nemalý důraz kladly na prevenci korupce. „Proč se u nás staví kilometr dálnice o čtvrtinu dráž než v Německu? Snažili jsme se popsat, co dělají Němci jinak při rozdělování veřejných prostředků na velké stavební projekty, proč se jim daří tlačit ceny dolů a jak předcházejí v rámci zadávání veřejných zakázek korupci,“ vysvětlil z českého úhlu pohledu cíle společné zprávy prezident NKÚ Miloslav Kala.

Při zadávání veřejných zakázek jsou v Německu upřednostňována otevřená řízení. Například v roce 2011 zadali 80 procent spolkových zakázek na pozemní a dopravní stavby v otevřeném řízení, zatímco v České republice bylo otevřené řízení použito u 65 procent zakázek na dodávky, služby i stavební práce. Přitom BRH na vzorku 16 tisíc zakázek vyhodnotil, že nabídkové ceny u omezených řízení a v jednacích řízeních jsou o 6 až 10 procent vyšší, než ve veřejných řízeních. „Práce na společné zprávě byla příležitostí i poučením pro obě strany. Měli jsme možnost porovnat jednak různé způsoby zadávání veřejných zakázek, tak i různé způsoby legislativní úpravy dané problematiky,“ vysvětlil Andreas Rahm, vrchní ředitel kontrolní sekce V, člen BRH.

Dalším markantním rozdílem je německý důraz na dělení zakázek na menší celky. Do soutěže tak může vstoupit více uchazečů – šanci dostanou i menší a střední firmy. Větší konkurence pak přirozeně snižuje nabídkové ceny uchazečů. Dokazuje to zjištění kontrolorů NKÚ, kteří analyzovali tři velké silniční stavby v rámci výstavby silničního okruhu kolem Prahy. Spočítali, že kdyby se práce zadávaly po částech, tedy po jednotlivých objektech, v otevřených řízeních, mohlo se ušetřit minimálně 790 milionů korun z celkové ceny 15 a půl miliardy korun.

Společná zpráva popisuje i další rozdíly, které mohou vést ke zvyšování cen pozemních a dopravních staveb v České republice. V Německu mají například zadavatelé zakázek k dispozici rozpočtové i nákladové databáze, které jim umožňují přesnější stanovení ceny, v České republice žádné centrální databáze neexistují (pro dopravní stavby zpracovalo české Ministerstvo dopravy cenové normativy, které však zatím nejsou účinným nástrojem). Zatímco v Německu se porovnává nabídka s předpokládanými jednotkovými cenami, v Česku se hodnotí jen celková cena. Čeští zadavatelé mají také problémy se správným nastavením kritérií, podle kterých pak hodnotí, kdo zakázku dostane. Problematické jsou v Česku například i přemrštěné požadavky na předchozí zkušenosti dodavatelů. Příkladem může být případ, kdy zadavatel v otevřeném řízení na výstavbu dálnice požadoval, aby případný uchazeč měl za posledních pět let na kontě tři dokončené silniční stavby, každou za minimálně 700 milionů korun. V České republice je přitom jen 9 firem, které dokážou takové požadavky naplnit. Takto nastavené parametry pak mimo jiné vedou k tomu, že v letech 2008 až 2009 dvě třetiny finančního objemu zakázek na pozemní komunikace, tedy zakázky v hodnotě 62,5 miliardy korun, získalo pouze pět firem. A u 46 zakázek za 13,2 miliard korun byli jen dva nebo dokonce jeden uchazeč.

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *