Domů Veřejná správa Policisté maj...

Policisté mají náročnou práci, je potřeba ji ale účinně kontrolovat

Policie

Až pět let za mřížemi může strávit pražský policista z pohotovostní motorizované jednotky za to, že loňského srpna po nehodě služebního automobilu s ujíždějícím jedenadvacetiletým motorkářem do ležícího a zraněného mladíka údajně kopl a dvakrát ho udeřil pěstí do obličeje.

Pražské městské státní zastupitelství podalo na tohoto útočníka v uniformě před nedávnem obžalobu, nikoli kvůli možnému pokusu o těžké ublížení na zdraví, ale pro zneužití pravomoci úřední osoby. Podle znaleckého posudku totiž jeho kopanec a rány pěstí žádná další zranění mladíkovi nezpůsobily, i když motorkář Radek Čapek tvrdil, že podlitiny v obličeji měl právě po policistových úderech. I tak si odnesl z nehody s policejním vozem zlomený kotník, zhmožděnou ruku a otřes mozku. Trestní stíhání naopak pravděpodobně nehrozí policistovi v civilu, který před nedávnem v Pardubicích srazil a zaklekl na zemi chodce. Muž přešel křižovatku na červenou a výzvu policisty, aby nikam neodcházel, ignoroval. Dva zcela odlišné případy, ale přesto mají něco společného.

Má se jednat o ojedinělé excesy

K podobným případům občas dochází, ale podle dostupných informací opravdu jen výjimečně. „Obecně lze konstatovat, že se jedná o naprosto ojedinělý případ a v současné době nemám informace o tom, že by generální inspekce v letošním roce prováděla prověřování k obdobnému jednání u příslušníka Policie ČR,“ uvedla k případu s policistou „zakleknutým“ chodcem na přechodu v Pardubicích tisková mluvčí Generální inspekce bezpečnostních sborů Radka Sandorová. Podle jejího vyjádření pracovníci GIBS  celou věc řádně prostudovali a vyhodnotili. Vzhledem ke skutečnosti, že se nejednalo o podezření ze spáchání trestného činu příslušníkem bezpečnostního sboru, byl spisový materiál postoupen příslušnému krajskému ředitelství Policie ČR k dalšímu opatření.

Právníci mají na zmíněný zákrok policisty na přechodu v Pardubicích jasný názor. Například renomovaný advokát Aleš Rozehnal označil zakleknutí chodce, který přecházel na červenou, za mimořádný exces. Trochu odlišně vidí policejní zákroky další uznávaný odborník, psycholog Jiří Brančík z Vojenské nemocnice v Brně. Podle jeho názoru jde spíše o selhání jednotlivce, a to se stává v každé profesi a je především důležité, aby si společnost stanovila, co po policii chce.

„Pokud budu po policii plivat, že střílela na zfetovaného řidiče a přitom zastřelila spolujezdkyni, kterou nebylo vidět, musím se smířit s tím, že příště nechají policisté podezřelého ujet,“ zdůraznil Brančík. Dodal, že neví, jak přesně mají policisté definované pravomoce v jednotlivých případech, často se mu však zdá, že je pro policisty lepší nad něčím takzvaně přimhouřit oko, než se nechat nepříjemně popotahovat tiskem a vyšetřovacími komisemi.

„Je třeba spíše se zamyslet nad systémovými záležitostmi, a do toho spadá i financování policie. Nemohu se ubránit dojmu, že v současnosti se požaduje za málo peněz hodně muziky,“ říká doktor Brančík, který v roce 1998 obdržel britské vyznamenání za kvalitní psychologickou pomoc vojákům SFOR při pádu vrtulníku za války v Bosně.

Činnost policejních psychologů

Práci policejních psychologů zahrnuje především činnosti spojené s personálním výběrem, psychologickou péčí o příslušníky včetně jejich vzdělávání a psychologickou podporou policejních činností včetně krizové intervence vůči obětem trestných činů a dalších mimořádných událostí. Pomoc mohou získat pracovníci Policie ČR, Ministerstva vnitra a od roku 2011 také pracovníci Armády ČR i prostřednictvím Anonymní telefonické linky pomoci v krizi, zřízené v rámci oddělení vedoucího psychologa. V některých případech linku využívají i osoby z řad veřejnosti. Například v roce 2012 využilo služeb linky 971 osob, přičemž 600 klientů žádalo telefonní krizovou intervenci či jinou obdobnou pomoc. Oproti předešlému roku jsme tak zaznamenali téměř dvojnásobný nárůst počtu krizových hovorů. Nově je také poskytováno internetové poradenství, které klienti využili v 107 případech.

Podle informací z Policejního prezidia ČR se  v roce 2014 v rámci celé České republiky z celkových 5 852 psychologických vyšetření 4 928 týkalo zjišťování osobnostní způsobilosti. V 545 případech šlo o srovnávací vyšetření (v rámci výběrových řízení) a v 379 se jednalo o takzvané orientační vyšetření, prováděné například za účelem orientačního posouzení charakteristik a schopností pracovníků pro stanovování vzdělávacích cílů a jejich dalšího rozvoje. V roce 2014 byla osobnostní způsobilost nejčastěji (v 94,4 procenta případů) zjišťována z důvodu přijetí uchazeče do služebního poměru. V 5,2 procenta případů byla osobnostní způsobilost zjišťována z důvodu ustanovení příslušníka na služební místo v rámci bezpečnostního sboru, pro které je toto zjišťování stanoveno jako jiný zvláštní požadavek. Ve 39 z těchto 256 případů byla osobnostní způsobilost zjišťována v souvislosti s výběrem uchazečů do zahraničních mírových operací. Počet vyšetření z důvodu přijetí příslušníka jiného bezpečnostního sboru tvořil 0,2 procenta všech případů.

„Počet vyšetření z důvodu ověření osobnostní způsobilosti příslušníka k výkonu služby, což představuje 0,1 procenta případů, opět poklesl, a to z loňských deseti na sedm,“ uvedla tisková mluvčí Policejního prezidia Ivana Nguyenová

Tisková mluvčí jihomoravské policejní správy Petra Vedrová potvrdila, že na jižní Moravě v loňském roce navštívilo policejního psychologa celkem 12 policistů. Na této policejní správě působí v rámci týmu posttraumatické intervenční péče celkem 12 lidí, z toho 6 z nich jsou právě psychologové.

Policie se od listopadu 1989 výrazně změnila

V době „pražského jara“, v roce 1968, byla opět zavedena policejní identifikační čísla. Za krátkou dobu, po nástupu „normalizace“, byla ale tato čísla opět zrušena. Oficiálně z toho důvodu, že policisty viditelné označení na uniformě prý uráželo. K Policii ČR jsou dnes noví zájemci o práci vybírání podle poměrně přísných pravidel, jejichž součástí jsou i psychotesty. Přesto však nelze zabránit excesům způsobených zejména selháním jednotlivců.

Ke zdaleka nejhorším z nich patřil případ brněnských policistů, kteří se měli vyžívat v násilí. Nejvíce se „prezentovali“ když v lednu 2009 jejich brutální zásah nepřežil třiačtyřicetiletý Vietnamec. Hlavní z trojice obžalovaných byl pak odsouzen na deset let do vězení. Změnilo se tedy něco za poslední čtvrtstoletí nebo se i nadále potýkáme s dědictvím komunistické Veřejné bezpečnosti?

V polistopadové historii se výrazné pozornosti českým ochráncům pořádku dostalo především při výročním zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září 2000. O tom, že strážci zákona zásahy proti demonstrantům nezvládali a mnohdy se pak „zhojili“ i na náhodně procházejících turistech a lidech, kteří s vandalismem v ulicích neměli nic společného, informovala nejen tuzemská, ale i zahraniční média. Značnou kritiku ze strany veřejného ochránce práv i nevládních organizací si vyžádal také nezvládnutý zásah na technoparty CzechTek 2005. Od té doby se ale postup policistů v mnohém zlepšil a nic podobného se neopakovalo. Příslušníci policie tak většinou docela slušně zvládli i takové akce, jako byly pochody příznivců krajní pravice některými českými městy.

Práce řadových policistů a jejich nadřízených, kterých má být dnes kolem 38 tisíc, je bezpochyby mimořádně náročná. Přes zmíněné excesy jednotlivců došlo a věřme, že bude i nadále docházet k jejímu zkvalitnění. Je tomu tak i z toho důvodu, že žijeme ve svobodné společnosti, která má možnost práci represivních složek účinně kontrolovat.

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *