Domů Veřejná správa Policie nemůž...

Policie nemůže žádat výpisy hovorů, odposlechů ovšem přibývá

Policie již nemůže jednoduše získat informace o tom s kým, kde a o čem si lidé telefonují. Kvůli narůstajícímu špiclování občanů Ústavní soud letos policistům tuto pravomoc odebral. Odposlouchávat ve větší míře telefonické hovory však začaly jiné bezpečnostní instituce.

Policistům skončil snadný přístup k odposlechům telefonních hovorů. I díky tomu policisté letos oficiálně odposlechli o třetinu méně hovorů než před šesti lety. Policie navíc od začátku října nemůže požadovat informace o tom, kde jste, a s kým si voláte od mobilních operátorů. Žádostí přitom doposud policie podávala rekordně mnoho. „V roce 2009 jsme měli v přepočtu na obyvatele dokonce nejvíc těchto žádostí v Evropské unii,“ uvedl Jan Vobořil ze sdružení Iuridicum Remedium.

Podle údajů ministerstva vnitra chtěla policie vidět v roce 2009 celkem 143 621 výpisů hovorů, tedy stovky žádostí denně. Pravomoc, která měla policii usnadnit odhalení organizace teroristických útoků, policisté užívali příliš často. „Dostávali jsme desetitisíce žádostí ročně,“ potvrdila mluvčí Vodafone Adéla Konopková. Poslanci i ústavní soudci se proto obávali ohrožení základních práv občanů.

Odposlechů přibývá, nežádá o ně však policie

Počet sledovaných však vloni opět začal výrazně narůstat. Přitom se s těchto statistik nedozvíte, zda vás nesleduje například Vojenská policie nebo BIS. V roce 2012 analyzovala policie obsah hovorů 6 200 lidí. Soudci jim povolili 4 700 sledovaček. Většinou se zajímali o mafiány, pašeráky, drogové dealery a vrahy. V porovnání s rokem 2011 se podíl odposlechů navýšil o osm procent. Výrazný je nárůst požadavků na sledování osob a věcí, oproti roku 2011 je to dokonce o 17 procent.

Podle policie to však neznamená, že se sleduje více lidí. Podezřelí z organizovaného zločinu totiž často vlastní více SIM karet, které jsou snadno dostupné. „Především při organizované trestné činnosti pachatel zcela běžně mění SIM kartu a telefonní číslo třeba i několikrát za den. Každé číslo se však započítává jako nově nasazený odposlech,“ řekl policejní mluvčí Pavel Novák.

Kdo všechno má přístup k informacím z odposlechů?

Přestože křivka nasazených odposlechů klesla nejvíce v době, kdy ministerstvo vnitra vedl Ivan Langer, nemusí to ještě znamenat, že by bylo odposloucháváno méně lidí. Odposlechy mohly být nasazeny přes vojenskou policii nebo celní správu. Celníci například v roce 2007, kdy byla statistika zveřejněná poprvé a naposledy, odposlouchávali 1 809 telefonů. Sledovali sotva tisícovku trestných činů. Kriminalisté přitom vyšetřují ročně téměř 170 tisíc trestných činů a odposlechy nasadí pouze na osm stovek z nich. Tedy necelého půl procenta případů.

Množství odposlechů je snadno zneužitelné. Informace z odposlechů jsou někteří policisté ochotní ilegálně prodat soukromým subjektům. „Většina majitelů bezpečnostních agentur jsou bývalí policisté nebo vojáci. Mají známé ještě v policejních funkcích. Pokud nějaká agentura dostane zakázku na odposlech, je pro ni mnohem jednodušší domluvit se s policistou, který ho nechá schválit oficiálně,“ upozornil majitel bezpečnostní agentury Probin Jiří Schmidt.

Kdo může odposlouchávat telefony?

– Policie ČR

– Inspekce Ministerstva vnitra

– Vojenská policie

– Celní správa

– Vězeňská služba ČR

– Bezpečnostní informační služba

– Úřad pro zahraniční styky a informace

– Státní zastupitelství

Žádné komentáře

Napište komentář

Doplňte správně hádanku *