Komentář: Je správné, že se Mlsna nehodlá v personální oblasti řídit články z tisku

Autory článku s názvem „Nový šéf ÚOHS slibuje obnovu důvěry. Ve funkci nechá svou zástupkyni podezřelou z korupce“ evidentně velmi rozladilo, že místopředsedkyně antimonopolního úřadu pro oblast veřejných zakázek Eva Kubišová zůstává i nadále na svém postu. V komentáři, který vyšel před několika dny na Aktuálně.cz, si Adéla Jelínková a Lukáš Valášek stěžují, že „když nastupoval nový předseda antimonopolního úřadu Petr Mlsna, sliboval, že obnoví kredibilitu instituce, která rozhoduje o tocích stovek miliard.“

Autoři konstatují, že předchůdce nynějšího předsedy Petr Rafaj rezignoval po sérii korupčních kauz. Nyní se ukazuje, že si Mlsna ponechal zástupkyni, kterou policie podezřívá z manipulací při rozhodování, jež se měly dít na Rafajův popud, a prý toto podezření policie dokládá odposlechy. V článku se dále uvádí, že Mlsna si chce počkat na konec prověřování. Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) již téměř tři roky pátrá po tom, zda nejvyšší vedení antimonopolního úřadu nemanipulovalo rozhodováním. ÚOHS je klíčovou institucí, která dohlíží na veřejné zakázky i na to, zda firmy nezvyšují ceny tajnými dohodami. Dlouholetý předseda ÚOHS Petr Rafaj podle pisatelů textu čelil podezřením, že společně s „dvojkou“ hnutí ANO Jaroslavem Faltýnkem manipuloval miliardový tendr na mýto. Ve funkci nakonec skončil loni v prosinci potom, co Aktuálně.cz a Hospodářské noviny údajně rozkryly další pochybnosti o jeho majetku. Jelínková s Valáškem jsou znechuceni tím, že Rafaj „dodnes ale nekalosti odmítá, rezignoval prý proto, aby neposkytoval záminku pro útoky proti úřadu“.  S evidentní nevolí zároveň zmiňují, že Petr Rafaj nebyl dodnes policií z ničeho obviněn. Pokud bývalý předseda nebyl několik let z ničeho obviněn, není mi pak jasné, o jakých korupčních kauzách kolegové novináři z Aktuálně.cz hovoří. Mají snad více informací než orgány činné v trestním řízení?

Na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jsem pracoval v letech 1999 až 2013 na pozici ředitele tiskového odboru, a ačkoliv nejsem právník, něco jsem za tuto dobu z rozhodovací činnosti ÚOHS pochopil či pochytil. Ještě před nástupem na ÚOHS jsem se jako novinář činností této významné instituce dost zabýval, a to hned od okamžiku vzniku úřadu v roce 1991. V minulosti jsem se také účastnil řady odborných konferencí věnovaných problematuice antitrustu, veřejných zakázek, veřejné podpoře i významné tržní síle a pracovně jsem rovněž navštívil evropské soutěžní úřady, které mají renomé i dlouholetou praxi v dané oblasti. Člověku zasvěcenému do chodu antimonopolního úřadu je především jasné, že na rozhodovacím procesu se podílí více lidí a jediná osoba, byť vvysoce postavená, má značně omezený prostor k manipulaci. Navíc veškerá rozhodnutí, a to nejen českého ÚOHS, jsou soudně přezkoumatelná.

Mezi politiky a top manažery se určitě nejsou i takoví, kteří si hledají cesty k ovlivňování. To však ještě neznamená, že jejich hlasy jsou nezbytně vyslyšeny. Pokud ano, je třeba takové jednání nad veškerou pochybnost dokázat. Kredibilita institucí a jejich představitelů ovšem funguje oboustranně. Na jednu stranu není možno bez důkazů kohokoliv osočovat, na druhou, jste-li na špičce instituce, je třeba postupovat velmi opatrně a transparentně. Jak se před nedávnem vyjádřil nový předseda ÚOHS Petr Mlsna, není šťastné dávat záminky setkáváním s kýmkoli mimo půdu úřadu. Jakkoli může takové setkání být nevinné a konat se na veřejném místě, může zbytečně vyvolávat různé pochybnosti.

Je určitě velmi dobře, že v čele Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže poprvé od doby jeho vzniku před třiceti lety působí respektovaný právník, i když samozřejmě všichni předchozí předsedové, absolventi technických univerzit, měli k ruce vícečlenný kolektiv kvalitních právníků a také ekonomů. Již nyní můžeme konstatovat, že ke cti nynějšího šéfa soutěžního úřadu Petra Mlsny patří to, že se nehodlá ve své práci řídit novinovými články a uvážlivě počká, zda policie Evu Kubišovou z něčeho obviní. Doktorka Kubišová patří totiž nepochybně k největším odborníkům v oblasti veřejných zakázek v České republice a její případný odchod by pro český antimonopolní úřad znamenal citelnou ztrátu. To je ale těžké vysvětlovat lidem, kteří o práci soutěžního úřadu nemají dostatečné ponětí a snaží se za každou cenu vykřesat senzační příběhy z nepotvrzených domněnek a neveřejných, případně nepodložených zjištění.  Na ÚOHS  nepůsobím již téměř osm let, ale práci této prestižní instituce dále velmi pozorně sleduji. Přesto anebo právě proto se některým laickým názorům kolegů-žurnalistů nestačím divit. 

Autor: Kristián Chalupa