Lesnatost Česka je i přes novou výsadbu pod evropským průměrem

Téměř polovinu (182 milionů hektarů) plochy Evropské unie pokrývá lesní porost. Nejvíce v severských zemích, nejméně naopak ve Velké Británii. Česko je stromy pokryté z 34,7 % (2,7 milionu hektarů). Za evropským průměrem tak zaostává o 11 procentních bodů, vyplývá z analýzy projektu Evropa v datech. Až polovinu českých lesů tvoří smrky, ty jsou ale náchylnější k nemocem i napadení kůrovcem. Efektivní obranou je druhově pestrá výsadba, které se věnují nadace, veřejné instituce, firmy, ale i přímo EU. Ta na rozšiřování lesů, remízků, potoků či městské zeleně v rámci Zelené dohody pro Evropu vyčleňuje nejméně 20 miliard eur ročně.

Evropskou unii pokrývá 182 milionů hektarů lesních porostů, tedy 46 % evropské plochy. Nejvíce se na tom podílí Švédsko, Finsko, Španělsko, Francie a Polsko se dvěma třetinami všech evropských lesů. A zatímco v severských zemích dosahuje lesnatost k 70 %, v Irsku se zase pohybuje okolo 11 %. „V Česku stromy rostou na více než 2,7 milionu hektarů, tedy na zhruba 34,7 procentech našeho území. V ‚zelenosti‘ tak zaostáváme za průměrem Evropy o jedenáct procentních bodů,“ uvádí Tomáš Odstrčil z projektu Evropa v datech.

Evropské lesy se rozrůstají

Zatímco ve světě narůstá problém deforestace, v Evropě se lesní porosty stále rozrůstají. Za dvacet let od roku 1990 se Evropa zazelenala o 11 milionů hektarů nových lesů díky přirozené obnově i cílenému zalesňování. Podílí se na tom i přímo EU, která jen mezi lety 2015 a 2020 za tímto účelem vynaložila zhruba 8,2 miliardy eur. Za tuto sumu by bylo možné vybudovat celou současnou českou dálniční síť. Přirozenou součástí hospodaření s lesy je však i kácení, a to jak plánované, tak i tzv. kalamitní. Stromy totiž často čelí hrozbám, mezi které patří živočichové, nemoci a přírodní živly. Alespoň jednou z těchto hrozeb je postiženo přibližně 6 % světových lesů.

České lesy potřebují rozmanitost

Stromy také ohrožuje nízká druhová rozmanitost, tedy monokulturní lesy. V Evropě hrozí až 58 % endemických stromů (vyskytujících se na jednom místě) vyhynutí, kriticky ohrožených jich je 15 % (66 druhů). V Česku je navíc problémem lýkožrout smrkový neboli kůrovec, který je zároveň příčinou obrovského nárůstu kalamitní těžby. Kůrovci se daří právě kvůli jednotvárné skladbě lesů, v níž dominuje smrk ztepilý tvořící až 50 % veškerého lesního porostu. O výsadbu nových stromů se proto snaží neziskové organizace i soukromé firmy. Patří mezi ně například iniciativa Sázíme budoucnost vedená Nadací Partnerství. Ta si dala za cíl vysadit v Česku 10 milionů stromů a více než polovinu už má splněnou.

Výsadbě se věnují i průmyslové firmy, které vytvářejí novou krajinu v místech poničených lidskou činností. Například na Mostecku za touto iniciativou stojí skupina Sev.en Energy, která do nové výsadby zahrnuje duby, lípy, olše, javory, jasany, topoly, jeřáby, borovice a modříny. „Takto dobře založený smíšený les dokáže udržet v krajině vláhu, což je pro Mostecko velmi důležité,“ říká Tomáš Šolar, ředitel společnosti Rekultivace, která do skupiny spadá. Stromy smíšeného lesa si poradí i se škůdci, jako je právě kůrovec. Do krajiny se díky rekultivaci vrátí i původní, dnes už velmi vzácný druh jeřábu oskeruše. Uhelná společnost na území loni celkově zasadila přes 252 tisíc stromových sazenic.

Nebezpečí rozlehlých polí si uvědomuje i Evropská unie, která remízky, polní cesty a stromové aleje zařadila do své Zelené dohody pro Evropu. „Na rozšiřování lesů, budování remízků na polích, udržování potoků a řek nebo výsadbu zeleně ve městech proto vyčleňuje nejméně 20 miliard eur ročně. Do roku 2030 si EU dala za cíl vysadit tři miliardy nových stromů,“ doplňuje Tomáš Odstrčil z projektu Evropa v datech.

Omezení širých lánů polí

Výsadba remízků a větrolamů je důležitá i pro zlepšení celkového rázu krajiny. Zemědělská půda zabírá 171 milionů hektarů (40 %) celkové plochy EU. V Česku máme dokonce po Slovensku druhý největší podíl polí s rozlohou nad 100 hektarů. Drobní živočichové na nich těžko hledají úkryt a širé lány také špatně zadržují vodu. „Intenzivní zemědělství na velkých plochách obdělávané půdy, dominance ekonomicky výhodných plodin a absence přírodních prvků v polní krajině zásadním způsobem negativně ovlivňuje biodiverzitu. To je viditelné zejména na klesajících populacích ptáků nebo nápadném úbytku hmyzu,“ vysvětluje ekolog David Hořák z Univerzity Karlovy. Ministerstvo zemědělství proto od letoška zavádí omezení rozlohy monokulturních polí na maximálně 30 hektarů.

(red)