Zaměstnavatel musí proplatit při zahraniční cestě jen povinná očkování

V dnešní globalizované době je vcelku běžné, že zaměstnanci firem vyjíždějí na delší nebo kratší dobu pracovat do zahraničí. Může se jednat o země odlišné jak kulturně, tak úrovní hygieny či zdravotnictví. Aby se zabránilo šíření nakažlivých chorob, stanovuje si každá země seznam povinných i doporučených očkování.

Karel Zapletal se před několika lety dostal se zaměstnavatelem kvůli svojí pracovní cestě do sporu. Jeho firma ho totiž chtěla vyslat do Thajska. „Když jsem se bavil se svým lékařem, doporučil mi, abych se nechal naočkovat proti žloutence typu A a B a také proti břišnímu tyfu. Pro cestu do Thajska sice žádné očkování povinné není, ale nechtěl jsem riskovat,“ vyprávěl muž.

Jenže jeho zaměstnavatel mu doporučené očkování nechtěl proplatit s tím, že podle zákona by byla jeho povinnost platit zaměstnancům pouze povinná očkování. „Takový přístup se mi nelíbil a řekl jsem, že za těchto podmínek na pracovní cestu nepojedu. Zaměstnavatel by měl problém mě nahradit, tak jsme se nakonec dohodli alespoň na tom, že mi proplatí polovinu ceny za očkování,“ doplnil Zapletal.

Podle právničky Anny Janákové může podle zákoníku práce zaměstnavatel vyslat pracovníka do zahraničí jedině po vzájemné dohodě. „Z hlediska bezpečí a ochrany zdraví při práci můžete odmítnout výkon práce v zahraničí, o níž máte důvodně za to, že by bez příslušného očkování bezprostředně a závažným způsobem mohla ohrozit vaše zdraví, případně život,“ uvedla Janáková. Ve firmách, kde jsou pracovní cesty do exotických zemí časté, doporučuje zaměstnancům zahrnout problematiku očkování do kolektivní smlouvy se zaměstnavatelem.

Právě očkování proti žloutence a tyfu patří mezi nejčastěji doporučovaná očkování i pro běžné turistické cesty. Vyskytují se v rozvojových zemích Asie, Latinské Ameriky nebo Afriky. Cena za balíček očkování proti těmto chorobám začíná obvykle na dvou a půl tisíci korun.

Cizince s delším pobytem očkování také čeká

České firmy nejen vysílají své zaměstnance do ciziny, ale také zvou zahraniční pracovníky sem. Nákaza břišním tyfem jim v České republice sice nejspíš nehrozí, ale přesto za určitých podmínek musí absolvovat povinná očkování, která náš stát vyžaduje. U pracovních pobytů je zásadní uplynutí doby tří měsíců.

Zákon o ochraně veřejného zdraví stanovuje povinnost nechat se naočkovat pro fyzickou osobu, která má na území České republiky trvalý pobyt, cizince, jemuž byl povolen trvalý pobyt, cizince, který je oprávněn k trvalému pobytu na území České republiky a dále cizince, jemuž byl povolen přechodný pobyt na území České republiky na dobu delší než 90 dnů nebo je oprávněn na území České republiky pobývat po dobu delší než 90 dnů. Se získáním trvalého pobytu se cizinci stávají také plátci zdravotního pojištění v České republice. Pro zaměstnance to znamená, že za ně bude pojistné odvádět zaměstnavatel z jejich mzdy.

Povinné očkování se vztahuje i na děti, které s sebou zahraniční pracovníci přivážejí. „Pokud zde dítě pobývá krátkodobě, tedy 3 měsíce a méně, pak pouze doplníme chybějící očkování doporučené jejich očkovacím schématem, eventuálně doočkujeme proti těm onemocněním, proti kterým v dané zemi očkování neprovádějí, například příušnice nebo hemofilus. Pokud zde žijí delší dobu nebo trvale, pak přizpůsobíme očkování našemu očkovacímu kalendáři,“ uvádí manuál pro lékaře, který vytvořili pracovníci České pediatrické společnosti ČLS JEP, I. dětské kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. Bez povinných očkování nemohou děti cizinců navštěvovat mateřské školy ani zotavovací akce.

Autor: Petra Hanzlová