AktuálněEKONOMIKA

Zelená vlna v energetice. Které evropské státy se řadí mezi premianty?

Minulý rok byl pro Evropskou unii přelomový z pohledu boje proti klimatické změně, neboť se v členských zemích poprvé podařilo vyrobit více elektřiny z obnovitelných zdrojů než z fosilních paliv. Cesta k plánované uhlíkové neutralitě, stanovené na rok 2050, je však ještě dlouhá a státy sedmadvacítky se na ni vydávají z různých startovacích pozic. V některých jsou již dnes obnovitelné zdroje nepostradatelnou součástí energetického mixu, jinde je jejich rozvoj teprve v začátcích. Kdo jsou evropští „zelení“ premianti a jak si v tomto ohledu vede Česká republika a Slovensko?

Podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie (OZE) v Evropské unii od roku 2010 výrazně stoupá. V loňském roce z nich pocházelo cekem 38 % vyprodukované energie. „Státy EU, které v největší míře využívají OZE na výrobu elektřiny, včetně hydroenergie, jsou Německo (251 TWh), Itálie (117 TWh) a Španělko (108 TWh). Pokud bychom brali v potaz všechny evropské státy, dostaly by se na čelné příčky i země jako Norsko (150 TWh), Velká Británie (135 TWh) a Turecko (128 TWh),“ popisuje František Janíček ze Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

Podle Janíčka je však množství vyrobené elektřiny značně podmíněno velikostí a lidnatostí země, a proto je důležité sledovat, u kterých států dosahují OZE největšího podílu na konečné spotřebě elektrické energie. „V takovém případě se do popředí v rámci Evropy dostávají země jako Norsko či Island. U obou se jedná o téměř stoprocentní podíl,“ doplňuje odborník na energetiku. V rámci EU se v tomto ohledu nejlépe daří Švédsku, Finsku, Dánsku, Estonsku, Lotyšsku, Rakousku a Portugalsku. Na opačném pólu se nacházejí státy Beneluxu a Malta. Jen s malým náskokem před nimi figuruje Česká republika a Slovensko.

Celkově se podle výzkumné zprávy institutů Ember a Agora Energiewende v minulém roce podařilo navýšit podíl vyrobené energie z OZE v Evropské unii o více než 3 procentní body. Prakticky výhradně se na tom podílely investice do solární a větrné energie. Ve využívání těchto dvou „zelených“ zdrojů je evropským lídrem Dánsko, které z nich pokryje až 61 % své roční spotřeby. Drtivá většina jeho elektřiny pochází z větrných elektráren, jež jsou pro tuto zemi příznačné. Nejstarší zde stála již v roce 1891 a byla vůbec první svého druhu v Evropě. Značnou část své spotřeby nasycuje pomocí větru a slunce i Irsko (35 %), Německo (33 %) či Španělsko (29 %).

Česko a Slovensko ve využívání OZE zaostávají

Oproti zmiňovanému Dánsku je v České republice a na Slovensku energie ze solárních a větrných elektráren v celkové hrubé spotřebě zastoupena minimálně. V obou případech šlo minulý rok o méně než 5 %, což je v tomto ohledu nejméně ze všech zemí EU. Kupříkladu fotovoltaické elektrárny se na tuzemské hrubé výrobě podílejí přibližně z 2,7 %. Podle ředitelky Solární asociace Veroniky Šilhové přitom v Česku podmínky k tomu, aby se tato procenta mohla začít brzy zvyšovat, existují. „Fotovoltaika má na to být spolu s větrnou energií pevnou součástí energetického mixu Česka. Technický potenciál máme obrovský, ekonomický zájem je také velký. Zatím ale rozvoj brzdil stát. Obecně řečeno si v tomto ohledu skoro všude v Evropské unii vedou lépe než u nás. V Polsku nebo Maďarsku se instaluje desetkrát až dvacetkrát více než v Česku,“ říká.

Větrné elektrárny přispívají do energetického mixu České republiky ještě menší měrou než ty solární. V minulém roce se podílely na celkové tuzemské produkci pouze necelým 1 %. I z jejich potenciálu by přitom podle názoru některých odborníků mělo Česko těžit víc. „Ve větrné energetice má Česko podobné podmínky jako jižní Německo a Rakousko. V obou zemích se přitom větrná energie využívá násobně více než v Česku,“ nastiňuje Martin Mikeska, mluvčí Komory obnovitelných zdrojů energie.

K efektivnějšímu zapojení OZE pomohou chytré sítě

Aby byly Česká republika, Slovensko, ale i další země sedmadvacítky schopné naplnit kritéria evropské klimatické dohody, budou muset v následujícím desetiletí výrazně zvýšit podíl elektřiny vyrobené pomocí OZE. Důležitým předpokladem pro efektivní začlenění obnovitelných zdrojů je ovšem přebudování současných distribučních soustav, které v mnoha zemích odpovídají nárokům 20. století, avšak pro to 21. již nedostačují.

„Dnešní sítě již nesplňují nároky moderní energetiky a představují překážku pro výraznější zapojení ‚zelených‘ zdrojů. Proto je nezbytné přebudovat je na takzvané Smart Grids. Tyto automatizované inteligentní sítě umožní v reálném čase slaďovat nabídku elektřiny s aktuální poptávkou, předvídat možné výpadky a učiní celou síť mnohem stabilnější. To jsou nezbytné vlastnosti pro využívání obnovitelných zdrojů, jako je sluneční či větrná energie, u nichž je výroba složitě předvídatelná,“ vysvětluje Miroslav Kopt, vedoucí útvaru Strategických projektů EG.D.

V rámci Česka a Slovenska je prvním takovým projektem ACON, který prostřednictvím inteligentních distribučních soustav spojí distribuční území EG.D a Západoslovenské distribučné (ZSD). „Smart Grids přinášejí možnost zapojit do sítě velké množství různých decentralizovaných zdrojů. Nebavíme se přitom jen o velkých solárních a větrných elektrárnách, ale i o stovkách a tisících aktivních spotřebitelů. Rozvoj inteligentních sítí umožní i širší možnosti v oblasti komunitního sdílení – ať již v rámci měst či obcí, nebo menších celků. Budou moci vznikat lokální energetická centra, v nichž bude například běžnou praxí výhodný prodej přebytků mezi sousedy,“ uzavírá Stanislava Sádovská, projektový manažer ZSD pro implementaci projektu ACON.

V rámci někdejšího Československa aktuálně vznikají i další dva Smart Grids projekty. Ve slovensko-maďarské spolupráci se jedná o Danube InGrid, v česko-německé pak o projekt Gabreta. Přeshraniční projekty inteligentních distribučních soustav v posledních letech podporuje Evropská unie, v rámci sedmadvacítky se tak dá najít i řada dalších projektů. Z hlediska rozsahu i financování je však ACON s dotací 92 milionů eur doposud největší.

(red)