AktuálněEKONOMIKA

Experti představili nové způsoby získávání biometanu

Biometan je obnovitelný plyn získávaný z bioplynu a představuje klíčovou složku budoucího energetického mixu, který má potenciál výrazně přispět k dekarbonizaci energetiky a snížení závislosti na fosilních palivech. Jde o plyn v kvalitě zemního plynu, který může být využíván nejen k výrobě tepla a elektřiny, ale také v dopravě nebo průmyslu. Česká republika se v této oblasti již nyní aktivně angažuje, přičemž produkce biometanu zde může do roku 2030 pokrýt až 10 % spotřeby zemního plynu.

Evropská unie si stanovila ambiciózní cíle v oblasti biometanu – do roku 2030 plánuje vyrábět 35 miliard m³ tohoto obnovitelného plynu, což by mělo pokrýt více než 10 % jeho současné spotřeby. A diskutuje se navýšení na 44 mld. m³. Do roku 2050 by tento objem mohl stoupnout až na 165 miliard m³. Česko je na výrobu biometanu výborně technicky a infrastrukturně připraveno. Podpora však není nastavena dostatečně motivačně, v ČR je zatím 10 biometanových stanic, 9 z nich dodává biometan do sítě.

„Česká republika má výbornou startovací pozici, máme hustou plynárenskou síť a velký počet bioplynových stanic, které se dají na biometan přestavět. V ČR působí také řada firem, které se věnují plynárenství, anebo se specializují přímo na čištění biometanu. K dnešnímu dni máme v ČR 10 biometanových zařízení. Celkový roční výkon těchto zařízení by mohl tvořit okolo 17,7 mil. Nm³ (0,017 mld. Nm³) biometanu, problémem je nefunkční podpora a nedostatečné tržní mechanismy, a proto se výroba ocitá na méně než 50 % instalované kapacity,“ říká Ing. Jan Habart, Ph.D, předseda sdružení CZ Biom a dodává: „Evropští lídři ve výrobě biometanu, jako jsou Německo, Velká Británie, Francie, Dánsko a Švédsko, míří na evropský cíl zvýšit produkci biometanu až na 44 miliard m³ do roku 2030 již dnes.“

Ing. Adam Moravec, vedoucí bioplynové sekce CZ Biom k tomu doplňuje: „Česká republika pracuje na rozvoji biometanu a modernizaci systému jeho podpory. Poslanecká sněmovna nyní projednává zavedení aukcí, které jsou efektivním nástrojem využívaným v “biometanově” vyspělých státech. Aukce by měly zajistit konkureceschopnost a transparentnost na trhu s obnovitelnými zdroji energie,“ a dále k tomu vysvětluje: „Přechod na novou formu podpory má svá úskalí v podobě prodlevy výstavby projektů. Také nám chybí aktivační nařízení vlády pro rozvoj OZE a tím pádem i vypsání podpory pro nové projekty v posledním roce stávajícího systému podpory.“

Odborníci se aktuálně věnují také technologickým pokrokům v oblasti biometanu a zeleného vodíku, a to včetně couplingu – technologie propojení sektoru plynárenství a elektro-energetiky prostřednictvím metanizace vodíku. Tento proces umožní využít přebytečnou elektřinu k výrobě vodíku, který bude následně přeměněn na biometan. Biometan pak bude vtláčen do plynárenské sítě, jež disponuje velkou akumulační schopností a umožňuje dlouhodobé, sezónní ukládání energie. Tato technologie má potenciál významně přispět ke stabilitě elektrizační soustavy a efektivnímu využití obnovitelných zdrojů energie.

Prof. Ing. Jana Zábranská, CSc., členka sboru VŠCHT, která pracuje na projektu biometanizace bioplynu na biometan uvádí: „Biometanizace bioplynu na biometan, na rozdíl od membránové separace nebo vypírky oxidu uhličitého (CO2), neodstraňuje, ale převádí oxid uhličitý také na metan s pomocí zeleného vodíku. Při biometanizaci syngasu se na biometan převádí i oxid uhelnatý (CO). Tento proces se na Ústavu technologie vody a prostředí řeší již od roku 2015 a nově vyvíjený bioreaktor umožní provoz biometanizace za vyšších tlaků, což zvyšuje jeho účinnost a urychlí jeho zavedení do provozních podmínek bioplynových stanic.“

„Výzkum prof. Zábranské přináší zajímavou možnost využití přebytečné elektřiny. Bioplynové stanice však přináší také možnost špičkové výroby elektřiny v době nedostatku elektřiny v síti. Potenciál této flexibilní výroby je více než 700 MW, tedy zhruba jako přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně,“ doplňuje Adam Moravec. Biometan může navíc výrazně přispět k dekarbonizaci dopravy tzv. pokročilými biopalivy.

(fuk)