Investice obcí dosáhly 158 miliard korun. Reálný objem staveb se však za patnáct let nezměnil
České obce a města v loňském roce poslaly do investic rekordních 158,5 miliardy korun, což je téměř dvojnásobek oproti roku 2010. Skutečný rozsah vybudované infrastruktury se však prakticky nezměnil. Důvodem je masivní zdražení stavebních prací, které pohltilo většinu rozpočtového růstu. Radnicím se navíc nedaří vyčleněné peníze utrácet – na bankovních účtech jim leží bezprecedentních 408 miliard korun. Vyplývá to z rozsáhlé analýzy poradenské skupiny Moore Czech Republic, která zpracovala data Ministerstva financí za všech 6 254 tuzemských obcí.
Podle studie se sice nominální objem obecních investic v přepočtu na obyvatele vyšplhal na 14,5 tisíce korun, reálný efekt je však podstatně střízlivější. Zatímco spotřebitelské ceny v Česku od roku 2010 vzrostly o dvě třetiny, stavební práce, jež představují tři čtvrtiny všech obecních investičních výdajů, podražily jen od roku 2015 o polovinu.
Rekordní číslo sice působí v titulcích působivě, ale obce za něj nepostaví o mnoho víc než před patnácti lety, upozorňuje partner poradenské skupiny Moore Czech Republic Radovan Hauk. Reálně se podle něj staví přibližně ve stejném objemu jako v roce 2010, avšak za násobně vyšší ceny. Růst posledních tří let navíc táhly především vyšší daňové příjmy, nikoli rozpouštění dřívějších rezerv, takže prostředky na obecních účtech nadále bobtnají.
Zadrhnuté plány a miliardy na účtech
Klíčovým problémem samospráv přestává být nedostatek peněz a stává se jím neschopnost projekty dotáhnout do konce. V loňském roce si samosprávy v rozpočtech naplánovaly investice za 231 miliard korun, nakonec ale dokázaly utratit pouhých 68 procent z této sumy. Před patnácti lety přitom plnění investičních plánů dosahovalo 86 procent.
Na účtech obcí se tak nahromadilo 408 miliard korun, což při současném tempu představuje zásobu na zhruba dva a půl roku investic. Realizaci brzdí zdlouhavé povolovací procesy, častá odvolání při veřejných zakázkách, omezené kapacity stavebních firem a nedostatek kvalifikovaných úředníků, kteří by byli schopni náročné tendry administrovat.
Investiční past pro malé vesnice
Statistický průměr navíc zakrývá hluboké strukturální rozdíly napříč republikou. Tři čtvrtiny českých obcí mají méně než tisíc obyvatel. Běžná vesnice s několika sty obyvateli sice disponuje zhruba deseti miliony korun na účtu a ročními příjmy v podobné výši, modernizace čistírny odpadních vod, vodovodu nebo stavba nové školky však dnes vyžadují desítky až stovky milionů.
Vlastní úspory malým radnicím nestačí a prostor pro úvěry omezuje zákon o rozpočtové odpovědnosti, podle něhož celkový dluh nesmí překročit 60 procent průměru ročních příjmů. Záchranou často nebývají ani dotační tituly. Získání dotace vyžaduje finanční spoluúčast, na kterou malé obce nedosáhnou, a samotná administrativa žádostí dalece přesahuje personální možnosti úřadů s jedním či dvěma zaměstnanci. K tomu přistupuje riziko budoucího prodražení stavby či hrozba vracení dotace kvůli formálním chybám.
Školy na vzestupu, silnice chátrají
Změnila se rovněž věcná struktura investic. Největší podíl dlouhodobě míří do bydlení, veřejného osvětlení a komunálních služeb. Výrazný skok však zaznamenalo školství. V reakci na demografický vývoj a silné ročníky narozené po roce 2008 musely samosprávy masivně rozšiřovat kapacity mateřských a základních škol, do nichž dnes směřuje dvojnásobek prostředků než v roce 2010.
Opačný trend postihl dopravu. Do místních komunikací dnes obce v nominálním vyjádření posílají méně peněz než před patnácti lety. V kombinaci s vysokou inflací ve stavebnictví to znamená, že se ročně opraví podstatně méně kilometrů vozovek a skrytý vnitřní dluh na obecních cestách dál narůstá.
Rovněž se rozevírají nůžky mezi regiony. Nejvyšší investice v přepočtu na obyvatele vykazují Praha, Vysočina a Jihočeský kraj, zatímco strukturálně postižené oblasti jako Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj zaostávají. Podle Hauka rozpočtové určení daní, extrémní roztříštěnost sídelní struktury a opatrné financování drží slabší regiony dole, což do budoucna nevyhnutelně otevře debatu o změně financování venkova i o politicky citlivém slučování nejmenších obcí.
(red)

