Jak města řeší svoje pohledávky?

Desítky milionů korun. To je výše pohledávek, kterou má průměrné okresní město vůči neplatičům poplatků, pokut nebo nájemného. U krajských měst jsou to i stovky milionů. Pokud chtějí primátoři a starostové být řádnými hospodáři, nemohou zapomínat na vymáhání pohledávek.

Místní poplatky jsou pro chod měst nezbytné. Financuje se z nich například úklid, osvětlení nebo údržba veřejných prostranství. Jenže ne všichni občané své závazky vůči městům plní. „Největší objem (14,2 mil. Kč) se týkal poplatku za komunální odpad, kde poplatek nemělo uhrazeno 6 320 dlužníků, tj. 13,4 % z celkového počtu poplatníků,“ představuje situaci ve městě primátor Přerova Petr Vrána. V Ostravě je suma řádově vyšší: Pohledávky z nezaplacení poplatku za komunální odpad činí bezmála 175 milionů a pohledávky na pokutách za silniční přestupky (rychlost, jízda na červenou atd.) dalších 138 milionů. Většina dlužníků patří do skupiny sociálně slabších občanů, kteří mají často problémy se splácením i jiných závazků. Někteří dlužníci jsou však notoricky neplatiči, kteří své závazky vůči městům dlouhodobě ignorují.

K vymožení peněz vede řada různých cest

Města využívají k vymáhání pohledávek širokou škálu nástrojů. Základním krokem je obvykle zaslání upomínky, popřípadě i neformální, například telefonická komunikace. Pokud dlužník ani na ni nereaguje, přistupují města k vymáhání prostřednictvím daňové exekuce. Ta může spočívat ve srážkách ze mzdy, přikázání pohledávky z účtu nebo v jiných formách exekuce.

„Vymáhání daňových nedoplatků je věnována značná pozornost a snahou je využít maximálně možnou zákonnou lhůtu pro vymáhání,“ potvrzuje primátor Přerova. V případě, že daňová exekuce není úspěšná, mohou města předat pohledávky soudním exekutorům. Ti mají k dispozici ještě širší paletu nástrojů, včetně možnosti prodeje dlužníkova majetku. Některá města také využívají možnost přihlašování pohledávek do insolvenčních řízení.

Lukáš Jančálek, vedoucí odboru financí a rozpočtu Magistrátu města Ostravy, popisuje konkrétní postupy ve svém městě: „E-mailové výzvy k úhradě, vlastní vyměření nedoplatků platebními výměry, výzvy před započetím exekučního řízení, daňová exekuce, insolvenční řízení, přihlašování pohledávek do dědického řízení, využití vlastních terénních exekučních pracovníků, využití služeb soudních exekutorů.“

100 procent vymoženo nikdy nebude. Lze se k nim ale přiblížit.

Problematika vymáhání pohledávek po neplatičích poplatků vyžaduje dlouhodobý a systematický přístup. I přes veškerou snahu se však nepodaří vymoci všechny pohledávky. Někteří dlužníci jsou totiž dlouhodobě nezaměstnaní, nemají žádný majetek a jejich příjmy jsou tak nízké, že neumožňují uhradit dluhy.

„Pohledávky narůstají tzv. notorickým neplatičům (výjimkou nejsou celé rodiny), kteří neplatí místní poplatky, blokové pokuty i pokuty za přestupky, a to opakovaně. K největším neplatičům patří především sociálně slabí občané. Pokud bych měl uvést na příkladu: v případě, že dlužník neuhradí místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství za pět let, může v souhrnu dlužit 4 200 Kč,“ řekl Moravskému hospodářství starosta Třebíče Pavel Pacal.

Naštěstí se uvedený případ netýká příliš velkého množství lidí. Dobrým příkladem je přístup města Brna k poplatkům za odpady, kde se o povinnosti hradit snaží mimo jiné informovat i cizince. „Platební morálka poplatníků v Brně je dobrá. Pokud se stane, že někdo zapomene zaplatit, tak ho na tuto skutečnost upozorníme. Pokud nedojde k nápravě, jsou upozornění opakována a v krajních případech je poplatek vymáhán. Kolegové z oddělení správy poplatku jsou nadto připraveni občanům pomoci, pokud se dostanou do složité nebo nejednoduché situace. Za celou dobu, kdy je poplatek vybírán, tedy od roku 2002, evidujeme pouze 2,5 % pohledávek z celkově vybrané částky. Podstatná část dlužníků spadá do skupiny osob s nezabavitelnými příjmy.“

Brněnský příklad ukazuje, že města by se měla zaměřit nejen na vymáhání, ale především na prevenci. Je nutné, aby občané byli dobře informováni o svých povinnostech a aby měli možnost se na městský úřad obrátit s žádostí o pomoc v případě, že se dostanou do finančních potíží. Radnice si uvědomují, že důležitější, než vymáhání pohledávek je jejich prevence. Proto se snaží občany o svých povinnostech informovat prostřednictvím různých kanálů, jako jsou webové stránky, městské zpravodaje nebo sociální sítě. Některá města také nabízejí možnost splátkového kalendáře pro dlužníky, kteří se ocitli v tíživé finanční situaci.

„Již od začátku roku uveřejňuje správce poplatku obecné informace o všech místních poplatcích (sazba, úlevy a osvobození, splatnost) na svých webových stránkách. V době splatnosti poplatku jsou tyto informace taktéž zveřejněny v městském zpravodaji (Magazín Zlín). V tuto dobu je také všem poplatníkům se zaregistrovanou e-mailovou adresou posílán e-mail s podklady k platbě,“ potvrzuje Jana Holcová, vedoucí ekonomického odboru zlínského magistrátu. Podobný postup používají v nedalekém Valašském Meziříčí. Tam přišli ještě na jednu důležitou věc. „Významný počet dlužníků klesl u skupiny občanů užívajících byty ve vlastnictví města, u kterých je podmínkou, že nesmí mít žádný dluh vůči městu,“ uvádí Zdeněk Studeník z valašskomeziříčské radnice.

Když se dlužník jen směje

Studeník zároveň upozorňuje na některé legislativní nedostatky, které vymáhání dluhů komplikují. „Zásadní výhradu máme k nepostižitelnosti tzv. nezabavitelných částek na více bankovních účtech u jednoho dlužníka, tzn. pokud má dlužník zřízených u bank více účtů, nelze tyto nezabavitelné částky pro účel vymáhání sloučit.  Polemizovat lze s určitými ustanoveními insolvenčního zákona, který jde postupně svými novelami až k enormní vstřícnosti směrem k dlužníkům pro splnění podmínek oddlužení, jako je zkrácení doby insolvenčního řízení, dále stačí mnohdy projevení vůle, co bude moci věřitelům vůbec splácet,“ upozorňuje Studeník na situace, kdy se podaří vymoci pouze zlomek dlužných částek.

Autor: Ladislav Koubek