Ocelové srdce se přemění na Hydrogen Valley

Ostrava a její okolí byly zbytkem republiky po dlouhá léta s despektem označovány jako ‚černé‘. Není divu, vždyť prosperita této oblasti byla založená na těžbě uhlí a těžkém průmyslu. Jako ozvěna doznívá toto klišé i v mladé generaci, která region opouští s vizí lepšího životního prostředí a zajímavějších pracovních nabídek. Představitelé kraje nyní přišli s řešením, které by mělo být společným lékem na všechny uvedené problémy. Výrazně by mělo napomoci ke zlepšení kvality ovzduší, a také by mělo podnítit vznik nového progresivního průmyslového odvětví. A co víc, pomoci by k tomu měl právě zdejší průmysl. Ten, který se dosud jevil jako ‚koule u nohy‘, by se měl stát pilířem k vybudování ‚Hydrogen Valley‘.

Ambicemi vedení Moravskoslezského kraje je vytvořit z regionu první ‚vodíkové údolí‘ ve východní Evropě, ve kterém energetiku a dopravu založenou na fosilních palivech nahradí vodíkové technologie. „Primární snahou je,“ říká Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro dopravu a chytrý region, „aby emise z dopravy co nejméně zatěžovaly životní prostředí, zejména ovzduší v regionu. Se zaváděním čistých vodíkových technologií do života se ale neodmyslitelně pojí také vznik nového průmyslového odvětví, zahrnujícího celý řetězec činností – od výroby vodíku, skladování, distribuci až po plnění a koncového spotřebitele. V nich najde práci spousta lidí, což kraji pomůže fungovat i v budoucí ‚době bezuhelné‘, se kterou musíme počítat.“

Proč je vodík současným energetickým hitem? Protože dokáže velmi účinně a bez emisí vyrábět elektrickou energii pro pohon automobilů nebo autobusů. Jenže samotná výroba vodíku je náročná a drahá. Moravskoslezský kraj má však benefit v podobě druhotných surovin, vznikajících při těžbě uhlí. Jsou jimi důlní a koksárenské plyny – odpad, který se dnes většinou jen bezúčelně spaluje, a tak zatěžuje životní prostředí. Pro výrobu nejekologičtějšího paliva budoucnosti ‚vodíku‘ se však tyto suroviny přímo nabízejí. Region by díky tomu mohl začít fungovat na principu cirkulární ekonomiky, využívající regionální odpad z primární výroby a vyrábějící z něj pomocí moderních technologií ekologické produkty.

V Moravskoslezském kraji je hned několik vhodných odpadních zdrojů pro výrobu vodíku. Jako nejvýznamnější se jeví koksárenský plyn, vedlejší produkt z výroby koksu, který má vysoký obsah vodíku (až 55 %). V úvahu přicházejí i karbonský nebo degazační plyn, v současnosti bez užitku vystupující z uhelných šachet, skládkový plyn, vznikající rozkladem organických složek, nebo organický komunální odpad pro výrobu tzv. ‚zeleného‘ vodíku z obnovitelných zdrojů.

Nutná je spolupráce

Z naznačené šíře problematiky je zřejmé, že nejde o úlohu pro jeden subjekt, ale je zapotřebí součinnosti mnoha partnerů. Jako první s krajem podepsalo memorandum o spolupráci při rozvoji vodíkové technologie město Ostrava a výsledkem bude využívání vodíkových pohonů ve veřejné dopravě. Prvních deset autobusů na vodíkový pohon by mělo začít jezdit mezi Ostravou a Havířovem v horizontu dvou let, další budou následovat vzápětí. A přínos? Vodíkový pohon je kompletně bezemisní – jediným produktem spalování vodíku a jeho přeměny na elektrickou energii pro vozidlo je voda.

Kraj jednal i s výrobci osobních automobilů značek Toyota a Hyundai o dodávce automobilů s vodíkovým pohonem pro úřady a příspěvkové organizace kraje. Plány hejtmanství jdou ještě dál, a pokud se podaří homologace, tak by vodíkový pohon měly mít i vlaky. Uvažuje se o dvou až sedmi vodíkových lokomotivách, které by nahradily své dieselové protějšky na neelektrifikovaných tratích na Jesenicku nebo na Beskydském železničním okruhu.

Uvažovat o vodíkové dopravě by bylo nemyslitelné bez odpovídající infrastruktury. Kraj proto počítá s výstavbou plniček, pro první už nechal ostravský Dopravní podnik zpracovat investiční záměr a do dvou let by měla v Ostravě fungovat. Po ní by měly přijít další, a to jak mobilní plnicí stanice pro obslužnost autobusů, tak stacionární stanice s návazností na železnici.

Technologické zázemí v regionu

Budovat vysoce ekologický a do budoucna se rozvíjející vodíkový průmysl umožňují místní technologické a výzkumné kapacity. Na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava vzniká Centrum energetických a environmentálních technologií, které v malém měřítku vyzkouší výrobu a čištění vodíku ze všech druhů plynů, které v Moravskoslezském kraji jsou, včetně výroby „zeleného“ vodíku. Teorii doplní praktickými testy s vyhodnocením rentability jednotlivých variant.

Na zavádění vodíkové mobility budou participovat také zdejší firmy. Nejdále je v tomto ohledu strojírenská společnost Cylinder Holding. Spolu s polským partnerem už pracují na importu vodíku do České republiky a na vývoji technologie jeho dočišťování pro vodíkové automobily. Vyřešeno mají i skladování pro tlaky 350, 500 a 1000 barů a přepravu v mobilních zásobnících.

Několik dalších podniků zase zvažuje přímou výrobu vodíku. Na technologie, které by k tomu umožnily využívat koksárenský plyn, se zaměřily OKK Koksovny, Třinecké železárny i průmyslová skupina MTX Group, majitel ostravské koksovny Svoboda.

Iniciativa Hydrogen Valley je sice vázána na Moravskoslezský kraj, ale v budoucnu se zavádění vodíkových technologií zřejmě nevyhne žádnému regionu. Už dnes o tom hovoří dopravní vizionář, poslanec a člen zastupitelstva města Pardubice Martin Kolovratník. Z Pardubic hodlá udělat ‚vodíkové město‘ a k uskutečnění této vize, stejně jako k realizaci Hydrogen Valley, by měla napomoci tamní fakulta chemicko-technologická.

Nové bruselské podmínky o útlumu uhlí pro energetiku a přistoupení Moravskoslezského kraje k Platformě uhelných regionů zkrátka odstartovaly změnu. Už ne ‚Ocelové srdce‘ nebo ‚Černá Ostrava‘ – region uhelný se transformuje na moderní a ekologický region vodíkový.

Autor: Alena Georgiadisová