Problém bezdomovectví pohledem městské policie aneb Žijí s námi a přesto mimo nás

V každé společnosti žili nebo žijí lidé, kteří z různých objektivních či subjektivních důvodů nemají dovednosti či prostředky k tomu, aby si své bydlení zajistili nebo sami udrželi.

Je to asi pochopitelné, protože na vzniku bezdomovectví se podílí faktory, které jsou výsledkem společenského klimatu v přímé úměře s materiálními, vztahovými či osobnostními předpoklady každého jedince. A právě tito naši spoluobčané, mnozí i bez trvalého vztahu a bydliště, v našem městě posedávají na různých místech, cestují MHD a žijí podle svých sociálních norem, návyků a možností, přičemž se nezdráhají navštívit jakýkoliv soukromý prostor, který je delší dobu neobydlený.

Využívají dopravní prostředky, částečně obývají opuštěné stavby i lavičky, pobývají v parcích, vestibulech a společných prostorech nemovitostí. Místo jejich „pobytu“ se mění dle toho, jak jsou snesitelní pro občany. Tam, kde se občané bouří a jsou pohoršeni z důvodu jejich přítomnosti, tam nastoupí zákonná represe stran městské policie. A tak dochází k nežádoucímu, leč logickému přesunutí dotčených osob do jiné lokality s „novým příběhem“ stejnými „herci“ a s jinými časem opět nespokojenými „diváky“. Například ve Zlíně od Hotelu Baltaci k centru na náměstí Míru, z náměstí Míru do parku Komenského, z parku Komenského k autobusovému nádraží atd., cyklicky se opakující koloběh.

Smutnými zvyky jsou požívání a často nadužívání návykových látek jako je alkohol a drogy v různé formě, což vede k obavám veřejnosti. V důsledku toho dochází k rušení nočního klidu, úmyslnému i neúmyslnému znečišťování prostředí a veřejných míst výkaly a zbytky, vzbuzování veřejného pohoršení, obtěžování občanů a žebrání. Toto bývají základní průvodní jevy na místech, kde se zdržují.

Rizikovost nemocnosti bezdomovců a přenos chorob a infekcí, jakož i jejich šíření dál, je zřejmé a děje se tak například v prostředcích hromadné dopravy či na místech s vysokou koncentrací obyvatel.

Bezdomovectví je celospolečenský, velice závažný problém způsobený především příjmovou chudobou, ale to samo o sobě není protiprávní. Strážníci MP při své činnosti postupují v souladu se zákonem č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů.

V ustanovení § 1 odst. 2, zák. č. 553/1991 Sb., o obecní policii, je uvedeno, že obecní policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce a plní další úkoly, pokud tak stanoví tento nebo zvláštní zákon. Tento zákon dále hovoří v § 7, že je strážník povinen v pracovní době provést zákrok nebo úkon, nebo učinit jiné opatření, je-li páchán trestný čin nebo přestupek, anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání.

A zde narážíme na jeden z problémů, který se v přímém výkonu služby běžně vyskytuje. V rámci legislativy není možné veškeré jednání ze strany osob bez přístřeší postihnout. Ve většině případů se jedná o chování, které může být široké veřejnosti nepříjemné (například špinavé, roztrhané či zapáchající oblečení), ale toto nepřekračuje hranici protiprávního jednání, které by bylo možné postihnout.

V případech, kdy by docházelo k protiprávnímu jednání ze strany těchto osob, je strážník povinen zakročit. Může se jednat například o skutečnosti narušující veřejný pořádek dle § 5 zák. č. 251/2016 Sb. o některých přestupcích – neuposlechnou výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci, poruší noční klid, vzbudí veřejné pohoršení, znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení.

Dále potom v případech přestupků dle § 7 proti občanskému soužití (např. jinému ublíží na zdraví, úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, nebo jiným hrubým jednáním), případně přestupků dle § 8 proti majetku (úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zničením či poškozením věci z takového majetku, úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek apod.).

V takových případech je strážník oprávněn vyzvat osobu k prokázání totožnosti dle § 12 zákona o obecní policii, požadovat vysvětlení § 11 zákona o obecní policii, oprávněn tuto osobu dle § 13 předvést na policii ČR, přesvědčit se, zda osoba u sebe nemá zbraň dle § 14 zákona o obecní policii. Případně až využití oprávnění v souladu se zákonem pro použití donucovacích prostředků atd.

V situacích, kdy se nachází osoba pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, je strážník dle § 20 zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, tuto osobu oprávněn vyzvat k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření, s tím, že může následovat až případné umístění v protialkoholní záchytné stanici.

Zde lze využít § 17b zákona o obecní policii, podle něhož je strážník oprávněn zabezpečovat dopravu mimo jiné i do protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice podle jiného právního předpisu, kterým se rozumí zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách a to za předpokladu souhlasného stanoviska lékaře.

Samotný zanedbaný vzhled, leckdy doprovázený zápachem, ještě nenaplňuje znaky protiprávního jednání a není důvodem k postihu. Pouhá přítomnost těchto osob tedy není nezákonná a v souladu se současnou právní úpravou nelze tyto osoby z místa jejich výskytu vykázat, pokud se nedopouštějí nezákonné činnosti.

Z důvodů nemajetnosti a nedohledatelnosti skutečného místa pobytu osob bez domova je však, za stávajících právních podmínek, aplikace práva téměř neúčinná a sankce dle zákona o přestupcích v podobě udělených pokut v podstatě nevymahatelné nebo vymahatelné velmi obtížně.

Uložené pokuty se naprosto míjejí účinkem a žádný jiný postih strážník ani správní orgán obce k dispozici nemá.

V minulosti byl jednou z účinných sankcí zákaz pobytu pro osoby dopouštějících se přestupku proti veřejnému pořádku, občanskému soužití nebo majetku. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, umožňující aplikaci tohoto trestu, byl zrušen a s právní účinností od 1. 7. 2017 nahrazen zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který již tento druh správního trestu za přestupek nezná.

Kolegium ředitelů městských policií statutárních měst a hl. města Prahy upozornilo na bezpečnostní skutečnosti, kdy současný přestupkový zákon nepostihuje tyto osoby, upozornili poslance Parlamentu ČR, Odbor bezpečnostní politiky na MVČR i Předsednictvo Svazu měst a obcí v ČR.

Není problém tyto osoby krátkodobě vykázat například z parku, pokud porušují zákon. Problém je dlouhodobá udržitelnost čistého města bez projevů vandalismu či osob bez přístřeší. Kdyby existovalo řešení jenom na straně městských policií, tak jsme dávno tento sociální problém vyřešili.

Milan Kladníček, ředitel městské policie Zlín