Rafaj: Přezkumu zakázky na mýtný systém se věnoval tým specialistů

Po velkém nátlaku ze strany předsedy vlády Andreje Babiše a vicepremiéra Jana Hamáčka opouští k 1. prosinci svou funkci předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Rafaj. Do ukončení řádného mandátu mu zbývalo něco přes půl roku. Během loňské policejní razie zabavili policisté v jeho bytě větší částku peněz. Peníze byly podle policie umístěny na různých místech, což Rafaj odmítá. Přes razantní policejní zásah za účasti desítek policistů z března loňského roku nebyl v této kauze dosud nikdo obviněn. Moravské hospodářství požádalo odstupujícího předsedu Petra Rafaje o odpověď na několik aktuálních otázek

Od července roku 2009 jste vedl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Co byl podle vašeho názoru největší úspěch této instituce v době vašeho předsednictví?

Úřad jsem vedl déle než 11 let, což je třetina celé jeho dosavadní existence, a na rozdíl od toho, co nyní píší média, je pravda, že v řadě věcí jsme si vedli velice dobře. Především se mi podařilo úřad personálně výrazně posílit a zajistit mu odpovídající rozpočet, aby zaměstnanci mohli pracovat v důstojném prostředí a měli vhodné podmínky pro udržování a posilování jejich kvalifikace. Úřad má velmi široce vymezené poslání. Dohlíží na fungování trhů v souladu s pravidly hospodářské soutěže, na zadávání veřejných zakázek, významnou tržní sílu i veřejnou podporu. Myslím si, že velice dobrou práci jsme odvedli v legislativní činnosti, kde se snažíme přenášet praktické zkušenosti z konkrétních případů prostřednictvím novelizací do příslušných zákonů, aby byly tyto právní předpisy více funkční a použitelné a ÚOHS mohl lépe plnit svou úlohu. Musím zmínit zejména nový zákon o zadávání veřejných zakázek, na němž jsme pracovali společně s Ministerstvem pro místní rozvoj. Je pravdou, že za mého předsednictví se posunulo těžiště činnosti úřadu z hospodářské soutěže více na veřejné zakázky, ale bylo to způsobeno do značné míry především společenskou poptávkou a okolnostmi. O veřejné zakázky začal být větší zájem, než tomu bylo za mých předchůdců. Museli jsme čelit výraznému náporu případů a po určitou dobu jsme bojovali s lhůtami, ale přibližně v roce 2015 jsme situaci stabilizovali a rozhodujeme zcela ve lhůtách, v prvním stupni přibližně v 35 dnech a ve druhém trvá řízení kolem 55 dnů. Jsme přitom velice úspěšní, protože správní soudy zruší celkově maximálně dvě procenta našich rozhodnutí, tedy 98 procent rozhodnutí není vůbec zpochybněno nebo soudním přezkumem projde.

Jak se antimonopolnímu úřadu daří v oblasti hospodářské soutěže?

Samozřejmě, že ani v hospodářské soutěži jsme nezaháleli, jen se soustředíme na jiné typy případů, než bylo zvykem dříve. Mým cílem bylo odhalovat především případy kartelů ve veřejných zakázkách, takzvaný bid rigging. Tento typ zakázaných dohod má značně negativní dopady na veřejné rozpočty, ale jde o menší případy, které prostě nejsou tak mediálně atraktivní. Přitom jsme v této oblasti skutečně úspěšní – v roce 2019 byl úřad oceněn mezinárodní agenturou Policy and Regulatory Report jako druhý nejúspěšnější v Evropě v odhalování bid riggingu. Úřad odhalil za období 2016–2019 jen o pět případů kartelů ve veřejných zakázkách méně než francouzský úřad, jenž má nesrovnatelně větší prostředky.

Co naopak považujete za méně úspěšné?

Mrzí mne především to, že se nám nepodařilo obhájit před soudy rozhodnutí týkající se stavebního kartelu, za který jsme 12 firmám uložili pokuty přes 1,6 miliardy korun. Při inspekcích v těchto firmách jsme získali důkazy, které jednoznačně prokazovaly, že ke kartelu došlo u více než deseti veřejných zakázek. Bohužel soud posléze řekl, že jsme tyto důkazy získali nezákonně. Inspekce proběhly v roce 2012, přičemž soud to posuzoval až o 6 let později, a to na základě standardů, které jsme v době inspekcí nemohli předvídat. Kartel byl jasně prokázán, ale soud tyto důkazy nepřipustil.

Největší agendu ÚOHS tvoří veřejné zakázky. Které z rozhodnutí úřadu v této oblasti patřilo podle vás k nejsložitějším či nejnáročnějším?

Zadávání veřejných zakázek není rozhodně jednoduchá záležitost. V řadě případů se posuzuje vysoce odborná problematika, které skutečně rozumí pouze specialisté na veřejné zakázky, a řadě lidí může připadat nesrozumitelná. Proto nemůžu říct, že správní řízení týkající se velké zakázky by pro nás bylo vždy náročnější než řízení o zakázce menší. Opak může být pravdou, protože i u zakázky za pár milionů korun můžeme řešit otázku, která je z odborného hlediska nesmírně náročná. Připomenout ale musím situaci, kdy jsme obdrželi hromadný podnět na více než 250 tisíc různých pochybení zadavatelů. To pro nás byla skutečně krize, protože hrozilo, že naši zaměstnanci budou zcela zahlceni a nebudou schopni vést správní řízení. Nakonec jsme situaci zvládli. Zákonodárci se následně pokusili opakování obdobné situace zamezit, ale zavedený poplatek za podnět, který hromadné podněty účinně eliminoval, byl nakonec v loňském roce zrušen Ústavním soudem.

Velmi diskutovaným případem byl tendr na mýtný systém. Můžete toto rozhodnutí ÚOHS znovu stručně přiblížit?

Úřad si byl dobře vědom významu této zakázky a jejímu přezkumu se proto věnoval tým odborníků a specialistů na problematiku veřejných zakázek, který má dlouholeté zkušenosti. Případ byl velice složitý, především z procesní stránky. V květnu 2018 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým jsme zakázku na mýtný systém zrušili, protože, zjednodušeně řečeno, nebylo možno ověřit, jestli všichni uchazeči dostali od zadavatele stejné informace. Zadavatel se proti tomu odvolal a rozkladová komise se jednoznačně vyjádřila pro zrušení prvostupňového rozhodnutí, což jsem respektoval. Rozkladová komise poukázala na skutečnost, že stěžovatel neprokázal, zda mu byla postupem zadavatele způsobena újma. V září 2018 se rozhodovalo znovu, a to v souladu s těmito závěry. Úřad tedy návrhy zčásti zamítl, neboť nezjistil porušení zákona, a zčásti správní řízení zastavil, protože navrhovatel neuvedl, v čem utrpěl újmu. Zadavatel se hned po obdržení našeho rozhodnutí vzdal práva na podání rozkladu a obratem uzavřel smlouvu. Správní soudy se nemohly dlouho shodnout v otázce, jestli platilo nebo zaniklo předběžné opatření, které bylo v tomto případě nařízené a zadavateli zabraňovalo smlouvu podepsat. Nakonec však Nejvyšší správní soud dal za pravdu našemu výkladu, že krokem zadavatele předběžné opatření skutečně zaniklo. Z tohoto důvodu jsme zamítli i návrh na zákaz plnění smlouvy, což poté Nejvyšší správní soud také potvrdil.

Občas se v některých masmédiích objeví kritika délky správních řízení. Je český antimonopolní úřad opravdu v délce správních řízení v rámci zemí EU nějak výjimečný?

Délka správních řízení v oblasti veřejných zakázek je pro mne stěžejní téma. Jak už jsem říkal, přiznávám, že dříve jsme s lhůtami dosti bojovali, ale od roku 2015 jsme především prostřednictvím organizačních změn a personální politiky dokázali délku řízení výrazně snížit a pohybujeme se především na prvním stupni v průměru výrazně pod zákonem stanovenými lhůtami. Zatímco na oborné úrovni jsme se za tento pokrok dočkali určitého uznání, široká veřejnost a především někteří politici se tváří, jakoby žádný progres neexistoval. Přitom z hlediska délky řízení dobře vycházíme i v mezinárodním srovnání, samozřejmě co se týče států, jejichž systém přezkumu veřejných zakázek lze srovnávat s naším. Samozřejmě pokud sečteme první i druhý stupeň, pak řízení od počátku až do právní moci rozhodnutí trvá čtyři až pět měsíců. Může se to zdát jako poměrně dlouhá doba, ale jestliže chceme zakázky přezkoumávat, pak se musíme smířit s tím, že si to vždy vyžádá nějaký čas a zadávací řízení se tím pozdrží. V současném systému dvojinstančního rozhodování jsme skutečně na nejkratších možných termínech. Aby bylo dosaženo rychlejšího přezkumu, muselo by dojít k zásadním legislativním změnám, o něž v současné době někteří usilují.

Zájmu masmédií neunikla vaše schůzka v hotelu Voroněž s druhým mužem vládnoucího hnutí ANO Jaroslavem Faltýnkem. O čem jste spolu jednali?

Během setkání s tehdejším místopředsedou hnutí ANO Jaroslavem Faltýnkem jsme v obecné rovině debatovali o problematice veřejných zakázek a samozřejmě jsme mluvili také o tendru na mýtný systém v naší republice. Celá tato schůzka trvala přibližně půl hodiny. Již si to ale přesně nevybavuji.

V minulosti jste byl řadu let poslancem za ČSSD. Na vašem „odstřelení“ z funkce předsedy ÚOHS se společně s premiérem Babišem aktivně podílel váš bývalý spolustraník Jan Hamáček. Zahořkl jste vůči němu?

To nemohu říct, že bych nějak zahořkl. Určitě ne. Nevraživost Jana Hamáčka vůči mé osobě je způsobena jedině tím, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nerozhodl podle jeho přání ve věci veřejné zakázky na automobily pro policii České republiky. Zmíněné výběrové řízení bylo přitom zřetelně napsáno pro jednu konkrétní firmu. Nikdo jiný pak policistům tyto automobily dodat nemohl. Prvnímu místopředsedovi vlády a ministrovi vnitra prostě vadí, že jsme nesplnili jeho přání. Vadí mu, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodl nezávisle.

Pane předsedo, prestižní server Hlídací pes o vás nedávno napsal, že máte hroší kůži. Jak to vnímáte vy – je tomu skutečně tak, máte hroší kůži?

Myslím, že jsem tuto glosu zaregistroval. Musím konstatovat, že je z mého pohledu docela vtipná. Prostě takový černý humor. Každý, kdo mne alespoň trochu blíže zná, dobře ví, že hroší kůži nemám. Kdo ale zároveň pozorně sleduje dění v České republice, tak si jistě uvědomuje, kdo z vysoce postavených lidí hroší kůži opravdu má.

Medailonek

Petr Rafaj pochází z Valašského Meziříčí, podobně jako jeho předchůdce Martin Pecina vystudoval v Ostravě Vysokou školu báňskou. Působil jako místostarosta na radnici ve Frýdku-Místku a ve volbách v roce 2002 byl poprvé zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD, kde byl mj. členem rozpočtového výboru. Působil také jako místopředseda poslaneckého klubu sociálních demokratů. Petr Rafaj byl předkladatelem zákona o významné tržní síle.

Autor: Kristián Chalupa