Udržitelnost? Klíčovou roli hraje vzdělanost a příklady dobré praxe
I když mnohé tradiční praktiky byly udržitelné, moderní společnost čelí specifickým výzvám, jako je rychle rostoucí hustota populace, globalizace a technologický pokrok, které vyžadují nové přístupy k udržitelnosti, říká v rozhovoru pro Moravské hospodářství prorektor pro strategii a udržitelnost doc. Ing. Martin Klimánek, Ph.D., z Mendelovy univerzity v Brně.
Co je podle Vás udržitelnost v tom pravém slova smyslu?
Udržitelnost je hodně široký pojem, který je vhodné používat v souvislosti s konkrétní oblastí, protože jinak si pod tímto označením představí každý něco jiného. Dříve se používal také pojem trvale udržitelný rozvoj, protože primárně to znamená především schopnost zachovat dlouhodobou stabilitu a prosperitu, aniž by to ohrozilo budoucí generace – vytváření a udržování hospodářských, sociálních a ekologických systémů, které jsou odolné a vyvážené. Pro mne to prakticky znamená snahu minimalizovat negativní dopady na životní prostředí a současně podporovat sociální spravedlnost a ekonomický růst. Udržitelnost tedy nevnímám jen jako ochranu životního prostředí, ale také jako vytváření podmínek pro udržitelný a spravedlivý ekonomický růst, který umožní společnosti naplňovat svoje potřeby, bez toho aniž bychom si zničili svoje životní prostředí. V jednoduchosti lze říct, že zajistíme takové podmínky pro následující generace, aby měli přístup ke stejným zdrojům a příležitostem jako máme my.
doc. Ing. Martin Klimánek, Ph.D.
Pojem „udržitelnost“ je nyní používán velmi často, možná už i zneužíván z hlediska marketingu. V čem vidíte ty nejzásadnější chyby?
Já se nepovažuji za odborníka na marketing, ale pokud jde o nadužívání pojmu „udržitelnost“, objevují se proklamace společností, které nejsou podložené reálným stavem. Při bližším seznámení je to možné zjistit tak, že chybí veřejně dostupná strategie, která zpravidla obsahuje jasně definované závazky k udržitelným praktikám, chybí vazba na certifikace nebo standardy a měřitelné ukazatele v čase. Většina takových negativních praktik se označuje jako tzv. greenwashing, kdy se vytváří falešný dojem o udržitelnosti, který může mít řadu různých podob. Používají se různě zavádějící srovnání nebo klamavá tvrzení vč. manipulace s daty, která mohou zdůrazňovat drobné aktivity na úkor zásadních dopadů na životní prostředí nebo jen kompenzace dopadů namísto jeho přímého snižování, až po skryté obchodní praktiky nebo přesouvání odpovědnosti na spotřebitele či zákazníka.
Můžeme některé potřebné kroky vnímat jako kroky zpátky, resp. nežili náhodou naši předkové udržitelněji?
Ano, některé kroky k udržitelnosti mohou vypadat jako návrat k praktikám našich předků, ale nevnímám je jako kroky zpátky. Mnohé tradiční způsoby života byly přirozeně udržitelné a vyznačovaly se efektivním využíváním zdrojů a minimálním dopadem na životní prostředí. Naši předci obecně vedli jednodušší životy s menším materiálním komfortem, ale často i s menšími environmentálními nároky a vědomým nakládáním s omezenými zdroji. Moderní snahy o udržitelnost často zahrnují znovuobjevení a integraci těchto způsobů života do naší doby. I když mnohé tradiční praktiky byly udržitelné, moderní společnost čelí specifickým výzvám, jako je rychle rostoucí hustota populace, globalizace a technologický pokrok, které vyžadují nové přístupy k udržitelnosti. Ryze tradiční metody tak nelze přímo aplikovat v současném kontextu, snad jen do jisté míry individuálně, ale jejich principy mohou být adaptovány a integrovány do moderních řešení. Z pohledu naší univerzity to mohou být přístupy v udržitelném zemědělství, využívání obnovitelných surovin na bázi dřeva a biomateriálů vůbec, odpadové hospodářství a recyklace a hospodaření s vodou v krajině.
Do jaké míry souvisí tento přístup s vyspělostí daného státu, je možné jej někdy sjednotit celosvětově?
Přístup k udržitelnosti úzce souvisí s vyspělostí daného státu, přičemž různé faktory, jako jsou ekonomická úroveň, úroveň vzdělávání, technologická infrastruktura a politické a sociální struktury, hrají důležitou roli. Ekonomické, sociální a technologické výhody vyspělých států jim umožňují lépe implementovat udržitelné praktiky a podporovat environmentálně odpovědné chování na všech úrovních společnosti. Do toho vstupuje celá řada dalších faktorů, jako je nerovnoměrné rozložení zdrojů, dopady globální klimatické změny a mnoho dalších. Už z této podstaty podle mne není možné, aby tento přístup byl sjednocený celosvětově, nicméně lze nalézt obdobné aspekty a celosvětové iniciativy, ke kterým se jednotlivé státy připojují. Patrně nejznámější iniciativou je 17 cílů udržitelného rozvoje (SDG), kterou přijaly všechny členské státy OSN v roce 2015 v rámci Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj a která platí pro všechny země, ať už rozvinuté nebo rozvojové. Bohužel řadu těchto cílů se nedaří celosvětově realizovat a nebudou v roce 2030 naplněny. Také MENDELU se přihlásila k vybraným cílům SDG a jejich naplňování sledujeme jednak v každoročních zprávách o udržitelnosti univerzity a jednak v rámci mezinárodních žebříčků s důrazem na udržitelnost jako jsou například UI GreenMetric WUR nebo THE Impact Rankings.
A jak dosáhnout toho, aby se udržitelnost dostala „pod kůži“ široké veřejnosti a jako takovou jsme ji vzali za svou? Jaké kroky/projekty podnikáte na MENDELU?
Podle mne hraje klíčovou roli vzdělávání a příklady dobré praxe. Stejně jako se v útlém věku naučíte základní dovednosti potřebné pro život, měly by principy udržitelnosti být součástí našeho odpovědného chování. Jakkoliv se to někomu může zdát omezující, řada drobností v šetření energiemi, které naučí rodiče své děti, může v důsledku v celé společnosti ušetřit obrovské množství vody, tepla nebo elektřiny. Čím později se toto chování budete učit, tím méně se vám dostane „pod kůži“. Příkladů lze zmínit mnoho – typicky je to právě voda, jejíž spotřeba zejména ve městech stále roste – pokud zkrátíte sprchování o 1 minutu, ušetříte až 300 litrů vody měsíčně, nehledě na úsporu za její ohřev. Nebo si jen sami pro sebe položte otázku, podle čeho si vybíráte oblečení? A jak často je nakupujete? Podle různých průzkumů až 40 % lidí nakupuje oblečení jen pro radost a využívají jen třetinu oblečení ve svém šatníku. A už jste někdy využili re-use centra nebo tzv. swap? Role univerzit je často klíčová v této oblasti, neboť jsou nositeli oborových specializací ve vzdělávání, výzkumu, inovacích nebo transferu technologií. Prostřednictvím vzdělávání a spoluvytvářením uvědomělosti o odpovědném a udržitelném chování hodláme jít na MENDELU příkladem. To už není jen o těch návycích, které pomáháme také předávat dětem v naší Univerzitní mateřské škole Hrášek, ale o celém komplexu činností, kde výsledky uvidí často až naši následovníci. Aktuálně mohu zmínit například založení Food Waste Institutu, který má sídlo na MENDELU a řeší otázky spojené s plýtváním potravinami. Celá řada projektů je spojena s našimi školními podniky, které máme dva a orientují se typicky na zemědělství a lesnictví. Na obou naleznete modelové ukázky hospodaření v reálném provozu podniku, které slouží jak pro výukové, tak pro poloprovozní a experimentální účely. Jedním z takových projektů je například podpora agrolesnictví jako jednoho z nejvýznamnějších adaptačních a mitigačních opatření na globální klimatickou změnu. Mnoho dalších aktivit naší univerzity můžete nalézt na našich stránkách Udržitelná MENDELU.
Autor: Kamila Fuchsová
