Problematika bezdomovectví pohledem ředitele městské policie ve Zlíně
Odpočinková plocha ve středu náměstí Míru se stala útočištěm skupiny lidí bez domova. Posedávají na lavičkách, pokřikují na lidi, žádají je o peníze nebo cigarety. Lidé si stěžují, že nemůžou využívat lavičky.
V každé společnosti žili nebo žijí lidé, kteří z různých objektivních či subjektivních důvodů nemají dovednosti či prostředky k tomu, aby si své bydlení zajistili nebo sami udrželi. A právě tito naši spoluobčané, bez trvalého vztahu a bydliště často i z jiných krajů v našem městě posedávají na různých místech, cestují MHD a žijí podle svých sociálních norem, návyků a možností, přičemž se nezdráhají navštívit jakýkoliv soukromý prostor, který je delší dobu neobydlený.
Využívají prostředky hromadné dopravy, částečně obývají opuštěné stavby, pobývají v parcích, vestibulech a společných prostorech nemovitostí (sklepní kóje, prádelny, sušárny, průchodové chodby mezi jednotlivými domy). Také se snaží ukrývat v prostorech v přízemí pod balkony vně panelových domů nebo pod zvýšenými vchodovými přestupy do objektů, kolektorech, kanálech, betonových skruží, v městské zeleni (keře) a tak dále.
Místo jejich „pobytu“ se mění dle toho, jak jsou akceptovatelní pro občany. Tam, kde se občané bouří a jsou pohoršeni z důvodu jejich přítomnosti, tam nastoupí zákonná represe stran městské policie či Policie ČR. A tak dochází k nežádoucímu, leč logickému přesunutí dotčených osob do jiné lokality s „novým příběhem“ stejnými „herci“ a s jinými časem opět nespokojenými „diváky – občany“. Například ve Zlíně od Hotelu Baltaci k centru na náměstí Míru, z náměstí Míru do parku Komenského, z parku Komenského k autobusovému nádraží, zase náměstí Míru a nakonec je můžeme vidět u obchodního domu Baťa. Je to pořád dokola.
Tedy neposedávají a nezdržují se jenom na náměstí Míru. Skupinky osob bez přístřeší se zdržují na více místech města a většinou tak, aby byli v dosahu korzujících lidí či místa, kde dochází ke kumulaci osob (akce na náměstí a parcích, koncerty, výstavy atd.)
Jaké má situace řešení? Jaké jsou zde pravomoci strážníků?
Bezdomovectví je celospolečenský, velice závažný sociální problém, způsobený především příjmovou chudobou, ale samo o sobě není protiprávní, a tím pádem ani trestné.
Samotný zanedbaný vzhled, leckdy doprovázený zápachem, posedávání na levičce v centru města či účast na kulturní – či společenské akci veřejnosti přístupné ještě nenaplňuje znaky protiprávního jednání a není důvodem k postihu. Pouhá přítomnost těchto osob tedy není nezákonná a v souladu se současnou právní úpravou a nelze tyto osoby z místa jejich výskytu jednoduše vykázat, pokud se nedopouštějí protiprávní činnosti. Současně souhlasím s názorem, že to není pěkný pohled pro nikoho, byť je v souladu se zákonem. A slyším komentáře, ať na náměstí nejsou „smradlaví a opilí bezdomovci“.
Situace bude určitě jiná, pokud začnou zasahovat do práv jiných občanů či nekontrolují své chování po požívání a často nadužívání návykových látek jako je alkohol či drogy v různé formě. Tady konstatuji, že formy jedinců či skupiny se za posledních 10 let výrazně změnily. Už nepotkáváme starší muže zanedbaného zevnějšku, zápachu, znečištěného oděvu, nepřiměřené obuvi, kteří sbírají nedopalky cigaret nebo přehrabují kontejnery či seberou, co najdou a vozí do sběrného dvora. Málokdy byli bez zavazadel, protože u sebe mívali veškerý svůj majetek a snažili se nějakou pracovní činností najít obživu a v relativně střízlivém stavu našli nocleh v tzv. seďárně na Hornomlýnské ulici.
Za poslední 2-3 roky se diametrálně změnila situace v celkovém počtu osob bez přístřeší na Zlínsku a zásadně se změnilo chování těchto osob, které v zásadě nechtějí přijímat pomoc a své bezdomovectví berou jako svůj „životní styl“. Na vlastní oči vidíme, že věková hranice nových bezdomovců bezprecedentně klesla a není výjimkou, že kontrolujeme muže či ženy plné síly ve věku 20-30 let i pro jinou přestupkovou
či trestnou činnost.
Mladí bezdomovci například vnímají krádeže jako nutnost k přežití na ulici. Zpravidla kradou malé množství věcí pouze pro svou potřebu nebo tyto věci prodávají dál, aby si zajistili peníze na alkohol nebo drogy. Osoby bez přístřeší mají tendenci se hájit tvrzením, že společnostem drobná krádež neuškodí. Krádeže berou jako normální součást jejich životního stylu. Často bývá krádež provedena pod vlivem alkoholu nebo drog a stává se pro ně adrenalinovým zážitkem. To je realita tohoto velkého sociálního problému, který je a pokud se nezmění přístup společnosti prostřednictvím změn v zákonech, bude jenom narůstat v tomto ekonomickém diskomfortu, který dopadá už na všechny.
Městská policie je speciální bezpečnostní složkou obce, kdy jejím stěžejním úkolem je dohlížet na veřejný pořádek (vedle dohledu nad dodržováním právních předpisů, také dohled nad dodržováním právních předpisů obce). V tomto kontextu považuji za vhodné dodat, že obecní policie není jedinou složkou, které je na území obce svěřeno plnění úkolů v rámci zajištění veřejného pořádku. Tento úkol je také svěřen Policii České republiky, nicméně se nejedná o její jediný nebo snad primární úkol a tato v žádném případě úlohu obecní policie na území obce nemůže nahradit. Tyto dvě instituce však spolu velmi úzce spolupracují.
Strážníci MP při své činnosti postupují v souladu se zákonem č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Pokud to laicky shrnu, tak strážník koná výhradně tak, jak mu to zákonodárce umožnil či jak mu dovoluje jiná právní norma například obecně závazná vyhláška.
Pro zjednodušení výkladu popíši na praktickém příkladu bez paragrafového znění. Strážník vidí nebo bylo nám oznámeno, že na náměstí je občan, který sedí na lavičce na náměstí a konzumuje pivo a tím porušuje obecně závaznou vyhlášku o zákazu konzumace alkoholu ve dnech, kdy není v platnosti nějaké výjimka například vánoční či jiné trhy, koncerty.
Strážník na místě požaduje vysvětlení k přestupkovému jednání, strážník vyzve osobu k ověření totožnosti osoby podezřelé z přestupkového jednání, strážník může osobu předvést na místní oddělení Policie ČR k dalšímu ověření totožnosti, pokud hodnověrně neověří na místě, strážník se může přesvědčit, zda osoba, kterou předvádí na Policii ČR nemá u sebe zbraň, strážník může v případě spáchání přestupku odejmout alkohol a může udělit, pokud jsou splněny další zákonné podmínky, pokutu.
V situacích, kdy se nachází osoba pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, je strážník dle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, tuto osobu oprávněn vyzvat k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření, s tím, že může následovat až případný převoz a umístění do Protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice v Kroměřížské nemocnici. Což se také děje velmi často. V krajním případě ve Zlíně i několikrát za den.
Dalšími projevy protiprávního jednání jsou rušení nočního klidu, úmyslné i neúmyslné znečišťování prostředí a veřejných míst výkaly a zbytky, vzbuzování veřejného pohoršení, obtěžování občanů a žebrání. Toto bývají základní průvodní jevy na místech, kde se zdržují.
Pokud tedy porušují zákony, tak jaké jsou sankce?
Správní tresty podle zákona o přestupcích v podobě „uložení pokuty – příkazu na místě“ jsou možné, jsou chtěné a jsou jistě v přímé úměře opakovaných přestupků
i spravedlivé. V reálné praxi bohužel z důvodů nemajetnosti a nedohledatelnosti skutečného místa pobytu osob bez domova je však, za stávajících právních podmínek, aplikace práva téměř neúčinná a sankce v podobě udělených pokut v podstatě nevymahatelné nebo vymahatelné velmi obtížně.
A to je zásadní problém v celé republice, uložené pokuty se naprosto míjejí účinkem a žádný jiný postih strážník ani správní orgán obce k dispozici nemá.
Je to naprosto absurdní situace, kdy tito jedinci porušují normy a jsou defacto nepostižitelní „finančně“ za přestupky v oblasti veřejného pořádku. Pokutu nezaplatí, správní orgán bude reagovat, ale vymahatelnost a exekuce se rovná velké nule. V porovnáním se skutečností, pokud nezaplatíte vy například roční poplatek za svoz odpadu, tak vás systém současného práva a majetku do exekuce při nečinnosti
či nespolupráci dostihne poměrně rychle.
Tento bezprecedentní stav trvá několik let a bez změn legislativy nevidím ze stran policie možné řešení. Současně dlouhodobě veřejně tvrdím, že je třeba hledat příčinu problému „bezdomovectví“ nikoliv až následky či nápravu stavu.
V minulosti byl jednou z účinných sankcí zákaz pobytu pro osoby dopouštějících se přestupku proti veřejnému pořádku, občanskému soužití nebo majetku. Zákon
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, umožňující aplikaci tohoto trestu, byl zrušen a s právní účinností od 1. 7. 2017 nahrazen zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti
za přestupky a řízení o nich, který již tento druh správního trestu za přestupek nezná.
Primátor města Zlína Jiří Korec na tento stav písemně reagoval a předložil i návrh změnového zákona, který vypracoval Odbor právní ve Zlíně na danou situaci prostřednictvím poslanců Parlamentu ČR či Svazu měst a obcí ČR.
Kolegium ředitelů městských policií statutárních měst a hl. města Prahy upozornilo na bezpečnostní skutečnosti, kdy současný přestupkový zákon nepostihuje tyto osoby poslance Parlamentu ČR, Odbor bezpečnostní politiky na MVČR i Předsednictvo Svazu měst a obcí v ČR.
Není problém tyto osoby krátkodobě vykázat například z parku, pokud porušují zákon. Problém je dlouhodobá udržitelnost čistého města bez projevů vandalismu či osob bez přístřeší. Kdyby existovalo řešení jenom na straně městských policií, tak jsme dávno tento sociální problém vyřešili.
V neposlední řadě bych chtěl poprosit občany, aby nám nahlašovali jakékoliv protiprávní jednání ve Zlíně těchto nebo jiných osob, kteří nemusí být typickými bezdomovci, ale jsou tuláci či volně migrující občané i jiných národností. Je třeba si uvědomit, že bezpečnostní situace se obecně zhoršuje a Zlín není a nebude výjimkou, i když se snažíme, aby byl stále nejbezpečnějším krajským městem v ČR. V roce 2022 strážníci realizovali svá zákonná oprávnění u nepřizpůsobivých osob v počtu 913, ale jen za první pololetí roku 2023 už 907 případech.
Autor: Ing. Milan Kladníček, MBA, DBA, vrchní policejní rada, ředitel Městské policie Zlín
