Daň z neočekávaných zisků: Koho se bude týkat a jaká jsou úskalí?

Od počátku příštího roku mají největší české banky, energetické společnosti a rafinérie platit válečnou daň. Opatření bylo sjednáno na úrovni EU a jeho cílem je získat finanční prostředky na kompenzace domácnostem a firmám související s energetickou krizí. Mimořádná daň ve výši 60 % by byla podle českého návrhu odváděna z „mimořádných zisků“ po dobu následujících tří let. Koho se bude týkat a jak se daň spočítá?

Zavedení windfall tax

Na počátku listopadu schválila Poslanecká sněmovna pozměňovací návrh k daňovému balíčku, který do českého právního řádu zavádí na přechodnou dobu tří let daň z neočekávaných zisků.

Podle Ministerstva financí vychází konstrukce daně z nařízení Evropské unie. Členské státy EU dosáhly dohody, podle níž má dojít k zavedení řady opatření, která jednak sníží poptávku po elektřině, ale též zdaní neúměrné zisky společností v odvětví energetiky. Získané finanční prostředky bude následně možné přerozdělit odběratelům energie – domácnostem a firmám. Mimořádné zdanění platí pro energetický a ropný průmysl, je členské státy však mohou aplikovat na další odvětví, typicky bankovnictví. Cestou zdanění mimořádného zisku bank se vydal i český zákonodárce.

„Válka generuje nové výdaje za stovky miliard korun a ty nemůžou jít jen na vrub schodku státního rozpočtu. A vedle toho máme oblasti ekonomiky, jako je energetika, bankovnictví či petrolejářství, které generují vysoké nadměrné zisky ne z důvodu inovací či poskytování kvalitnějších služeb zákazníkům, ale v důsledku externích faktorů,“ připomíná ministr financí Zbyněk Stanjura. „Třeba kvůli rychlému růstu úrokových sazeb nebo cen energií a energetických surovin,“ dodává.

Ministerstvo odhaduje, že výnos z daně do státního rozpočtu v příštím roce dosáhne přibližně 85 miliard korun. Mimořádná daň by měla platit od 1. ledna 2023 a uplatňována bude po dobu tří let. Z důvodu rizika možného rozporu s principem zákazu retroaktivity vláda nakonec ustoupila od myšlenky zavést daň zpětně již od roku 2022.

Nejedná se o klasickou sektorovou daň, která by se dotkla celého odvětví. Dodanění ve výši 60 % formou daňové přirážky na nadměrný zisk bude aplikováno na rozdíl mezi základem daně v letech 2018 až 2021 navýšeným o 20 % (tato srovnávací základna platí pro všechny roky) a základem daně v příslušném roce (2023, 2024, 2025).

Navýšení historického průměru o 20 % však není podle Hospodářské komory dostatečnou indexací. S ohledem na ekonomický vývoj navrhovala indexaci navýšit, například na 50 %.

Poplatníci windfall tax

Odvětví, jichž se bude daň z neočekávaných zisků týkat, jsou výroba, rozvod a obchod s elektřinou, petrolejářství, těžba fosilních paliv a výroba a distribuce ropných a koksárenských produktů, a též bankovnictví. Daňoví poplatníci se dělí do třech kategorií.

Zdanění bank

V bankovním sektoru dojde k oddělení velkých a malých bank, daň dopadne na banky s čistými úrokovými výnosy nad 6 miliard korun v roce 2021, pokud zároveň v rozhodném období podání přiznání dosáhly čistého úrokového výnosu 50 milionů korun.

Dodatečná daňová povinnost by se tak měla týkat jen šesti největších bank na českém trhu – České spořitelny, ČSOB, Komerční banky, Moneta Money Bank, Raiffeisenbank a UniCredit Bank.

Zdanění výrobců a distributorů energií, velkoobchodů s pohonnými hmotami

Zde se příjmy budou posuzovat v rámci celého holdingu. Má-li holding čistý obrat v loňském roce alespoň 2 miliardy korun a v rozhodném období podání přiznání alespoň 50 milionů korun, bude se na mimořádné příjmy aplikovat windfall tax.

Zdanění petrochemie, koksárenství, těžby fosilních paliv

V tomto oboru mají podléhat mimořádné dani firmy, které za rozhodné období podání přiznání dosáhly alespoň 50 milionů korun a zároveň jejich příjmy z činností podléhajících mimořádné dani za předchozí zdaňovací období tvořili alespoň 25 % čistého obratu.

„Vytvořením příjmového testu sledujeme náš záměr zacílit windfall daň skutečně jen na velké firmy a nezvyšovat daňovou zátěž malým a středním podnikům. Posuzováním celých holdingů v oblasti energetiky pak chceme eliminovat nežádoucí efekt přelévání zisků k mateřským společnostem,“ říká Stanjura.

Úskalí mimořádné daně

Vláda připomíná, že výnosy z windfall tax budou využity pro mimořádné výdaje, zejména kompenzace vysokých cen energií pro domácnosti nebo odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje. Nejedná se o příjmy určené k vyrovnávání strukturálního schodku veřejných rozpočtů. Stávající úprava schválená sněmovnou však vyvolává řadu otázek.

Zavedení daňové povinnosti pouze u některých subjektů může být považováno za diskriminační. Zároveň hrozí riziko, že poplatníci windfall tax promítnou náklady do ceny svých produktů a v konečném důsledku rozdíly zaplatí spotřebitel. „V případě využití sektorového přístupu je nutné identifikovat cílové sektory prostřednictvím určitých základních kritérií, jako například zda v souvislosti s externím šokem došlo k významnému nárůstu zisku ve srovnání s minulostí, je nízká pravděpodobnost přesunu daňového břemene na konečného spotřebitele, anebo není ze strany státu poptávka po automatickém růstu investiční aktivity sektoru, jakkoli windfall tax může i stimulovat investiční aktivitu,“ uvádí pracovní skupina pro veřejné finance NERV v materiálu k zavedení windfall tax v České republice. Příkladem odvětví nevhodného ke zdanění jsou podle NERV například telekomunikace, kde lze předpokládat, že náklad zaplatí ve finále zákazníci.

Daň bude hrazena zálohově, obdobně jako je tomu u běžné daně z příjmů právnických osob, podnikatelé tedy musí s výdaji dopředu počítat. Většina investičních projektů má však delší časový horizont. „Při rozhodování o jejich efektivitě je proto potřebná co nejvyšší možná míra jistoty, v jaké zemi budeme žít a podnikat za deset či patnáct let,“ připomíná prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý.

Podle evropského nařízení má stanovení minimální sazby daně zajistit, aby byl solidární příspěvek spravedlivý a přiměřený. „Členské státy by měly mít nadále možnost, aby pro svůj solidární příspěvek použily sazbu vyšší než 33 %,“ stojí v nařízení. To by mělo členským státům umožňovat určit sazbu, kterou považují v návaznosti na svůj právní systém za přiměřenou. Česká vláda zvolila sazbu 60 %. Hospodářská komora již v minulosti apelovala na snížení daňové sazby mimořádné daně tak, aby stát poplatníkovi ze zisku neodčerpával více peněz, nežli mu zůstane.

Problém může spočívat i v tom, že do srovnávacího období jsou zahrnuty i roky 2020 a 2021, v nichž poplatníci pociťovali dopady covidu. Srovnávací základna tedy nemusí být zcela vhodná, vychází však z evropské legislativy.

Autor: Veronika Hejná