Paliativní péče by měla být dostupná každému nemocnému, kdo ji potřebuje

Je pozitivní zprávou, že paliativní péče představuje v našem zdravotnickém systému jeden z oborů, který se poslední dobou rychle rozvíjí. Přesto má stále co dohánět ve srovnání s evropskými zeměmi.

Cílem by mělo být, aby tato péče byla dostupná každému nemocnému, kdo ji potřebuje a přeje si ji. „Tedy v duchu definice WHO každému, kdo je vystaven problémům spojených s život ohrožujícím onemocněním, by měl být reálně k dispozici systém péče usilující o zlepšení kvality života daného nemocného a jeho rodiny formou prevence a zmírňování jeho fyzických, psychosociálních a duchovních problémů,“ uvádí MUDr. Josef Drbal, ředitel Hospice sv. Alžběty.

Poptávka po této péči jednoznačně narůstá. Souvisí to mimo jiné i se skutečností, že se v posledních letech významně zlepšuje osvěta odborné i laické veřejnosti. Rozvíjí se síť poskytovatelů specializované paliativní péče, přenáší se do společnosti pozitivní zkušenosti těch, kteří tuto péči čerpají.

„Nárůst poptávky též souvisí s posunem vědomí o onemocněních, kterých se tato péče týká. Nejsou to již jen konečná stadia zhoubných nádorových onemocnění, i když stále ve spektru diagnóz dominují, ale patří sem např. i neurodegenerativní onemocnění, konečná stadia chronických onemocnění srdečních, plicních, jaterních a ledvinných, nevratná multiorgánová selhávání nebo geriatričtí nemocní se syndromem křehkosti a nemocní s nevratnými poruchami vědomí,“ uvádí Josef Drbal.

Kolik pacientů potřebuje paliativní péči

Kalkulace potřeby paliativní péče v Česku je limitována dostupností relevantních dat. „Jestli člověk potřebuje paliativní péči je rozhodnutí, kterému předchází série rozvah a diskuzí mezi lékaři, pacientem a rodinnými příslušníky. Konkrétní čísla proto není lehké uvést,“ sděluje Radka Kuncová, vedoucí zdravotních služeb Oblastní charity Blansko.

„Vyjdeme-li však z údajů z listu o prohlídce nemocného, pak lze odhadovat, že se jedná o cca 70 – 80 tisíc nemocných ročně, což odpovídá cca 70% všech zemřelých v daném roce. Zohledníme-li trend stárnutí populace, pak daná čísla budou ještě narůstat. Neradostnou realitou je konstatování, že cca 50 % úmrtí probíhá v nemocnicích akutní péče, kde i při sebelepší vůli nejsou vytvořeny takové podmínky, jako je tomu v případě lůžkových či mobilních hospiců,“ rozvádí dále Josef Drbal.

Legislativa pokulhává

Jednoznačným trendem je zajistit potřebné podmínky pro nemocného v jeho domácím prostředí, potřebné služby poskytovat u něho doma. Jedině tam, kde to není z nejrůznějších důvodů možné, je třeba mít pro nemocné k dispozici adekvátní kapacitu pro lůžkovou hospicovou péči. Ale zcela jednoznačná preference nemocných je důstojně zemřít v jejich přirozeném prostředí, a to je doma případně v jejich náhradním zázemí – v rezidenčním sociálním zařízení, kde tráví svůj život řadu let.

Systém specializované paliativní péče tak zahrnuje paliativní týmy zřizované v jednotlivých lůžkových zdravotnických zařízeních, kamenné hospice, mobilní (domácí) hospice, ambulance paliativní medicíny.

Kvalita poskytované péče se podle Josefa Drbala odvíjí zejména od kvality tzv. multidisciplinárních týmů zahrnujících lékaře, zdravotní sestry a další nelékařské zdravotní pracovníky (nutriční pracovníky, farmaceuty, rehabilitační pracovníky, specialisty na léčbu chronických ran apod.), sociální pracovníky, psychology, duchovní a dobrovolníky.

Z hlediska legislativy je však stále co zlepšovat. „V některých státech je paliativní péče ukotvena v zákonech, v České republice chybí v některých krajích i koncepce. Tu lze považovat za jeden ze základních kamenů rozvoje paliativní péče. V oblasti legislativy je stále co nastavovat a čím se zabývat. V současné legislativě chybí systém jednotné a řízené kvality péče. Velkou výzvou je například dětská paliativní péče. Ze zkušenosti pracovníků lze říci, že vzájemné sdílení zkušenosti s ostatními poskytovateli pomáhá. Mít možnost se poradit, otevřeně vyjádřit problémy. Existuje několik platforem, které tuto podporu nabízí,“ říká Radka Kuncová.

Jde o zdravotně-sociální péči

„Většina poskytovatelů lůžkové či domácí hospicové péče jsou nestátní neziskové organizace. S ohledem na stávající způsob jejich financování i přes určité zlepšení jsou významné rozdíly v možnostech krytí osobních nákladů ve srovnání se státními, krajskými a městskými zdravotnickými zařízeními,“ míní Josef Drbal a vidí ještě jeden problém.

„Paliativní hospicová péče vidí nemocného jako komplexní osobnost nejen se stránkou medicínskou, ale i psychologickou, sociální, duchovní a snaží se v rámci péče pokrýt všechny tyto oblasti samozřejmě vždy s respektem na osobní svobodu každého jednotlivce. Tedy reálně jde o zdravotně-sociální péči, která by měla být systémově financována cestou obou rezortů – jak z veřejného zdravotního pojištění, tak z finančních prostředků pro sociální služby. Zatím se nepodařilo po několik volebních období legislativně ukotvit zmíněné zdravotně-sociální zázemí, kdy by byly dány podmínky pro poskytování takové služby včetně jejího financování. Přejme si tedy, ať se podaří oběma rezortům najít pro obě strany přijatelný model zdravotně-sociální služby ve prospěch všech, kteří potřebují souběžně čerpat zdravotní i sociální péči s ohledem na svůj celkový stav.“

(fuk)