Bezdomovectví bylo, je a bude. Klíčová je prevence před ztrátou bydlení

Současná společnost je však podle Mgr. Adolfa Poláka, vrchního ministerského rady z odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra, k problematice vnímavější. „Možná i kvůli covidové a energetické krizi či válce na Ukrajině si lidé začínají uvědomovat, že bezdomovectví může potkat kohokoliv,“ říká v rozhovoru pro Moravské hospodářství.

Co říká bezdomovectví o naší společnosti?

V naší společnosti stále přetrvává dojem, že bezdomovectví se objevilo po sametové revoluci a lidé si za něj mohou sami, a že je to jejich dobrovolná volba. To je velký mýtus, který se odborníci neustále snaží vyvracet. Kromě squatterů jsem se za celou svou kariéru nepotkal (a ani sociální kurátoři, se kterými jsem v kontaktu) s jediným bezdomovcem, který měl bydlení, rodinné zázemí, zaměstnání či podnikání a toto vše dobrovolně opustil a stal se bezdomovcem.

I přes tyto mýty musím ale hned dodat, že současná společnost začíná být vnímavější. Možná i kvůli covidové a energetické krizi či válce na Ukrajině si lidé začínají uvědomovat, že bezdomovectví může potkat kohokoliv a na ulici se mohou ocitnout ze dne na den jak osamělí senioři, tak samoživitelé či celé rodiny s dětmi.

Jaké jsou aktuální statistiky? Kolik lidí je v Česku bez domova?

Přesná čísla nejsou, vše tvoří odborné odhady. V současné době je v EU bez domova přibližně 700 tisíc lidí, což představuje přibližně 70% nárůst za posledních 10 let.

V Evropě tvoří bezdomovci cca 2 % populace, v ČR cca 0,5-1 %, tj. 50-100 os., z toho cca 15-25 % žen, tzn. až 25 tis. osob.

V rámci Sčítání lidu, domů a bytů v r. 2011 bylo spočítáno cca 11,5 tis. bezdomovců. Nicméně více bych se soustředil ještě na údaje v kategorii „jinde“, protože v r. 2021 už bylo spočteno jen cca 4000 bezdomovců, ale místo „jinde“ skoro 229 tis. osob mimo byty a zařízení, což je docela alarmující číslo.

Kdo se nejčastěji ocitá na ulici?

Na ulici se může ocitnout kdokoliv, velmi snadno a často i velmi rychle, člověk bez vzdělání stejně jako vysokoškolák, mimochodem už v 1. sčítání bezdomovců v Praze činily osoby s VŠ vzděláním cca 2 % tehdy sečtených bezdomovců (cca 200 os.).

Příčin bezdomovectví je mnoho, často se jedná o jejich souběh. Lze je různě kategorizovat, nejčastěji na objektivní a subjektivní, individuální a strukturální či ekonomicko/politické a osobnostně/sociální. Do těchto kategorií si pak můžeme dosazovat jednotlivé příčiny:

• chudoba a zadlužení/exekuce, ztráta bydlení,
• duševní onemocnění, vč. závislostí ale i vážný úraz a invalidita,
• rodinné konflikty, rozvod či rozpad vztahů (vč. úmrtí partnera či člena rodiny),
• osamělost a izolace vč. nedostatku sociálních sítí/vazeb,
• nezaměstnanost a nedostatek pracovních příležitostí,
• fyzické znevýhodnění, psychická traumata,
• ukončení institucionální péče (DD a pěstounská péče, ústavní péče apod., vč dlouhodobého výkonu trestu = VTOS apod.).

Z pohledu strukturálního či ekonomicko/politického je možné zmínit např. válku, změnu režimu, změna vlastníka či krach firmy, zrušení nájmu, ale i živelní pohromu, transformace sociální či zdravotní ústavní péče apod. V zahraničí je častou příčinou bezdomovectví migrace, zejména ta nelegální.

Ve většině případů pak k bezdomovectví přispěje ne jedna z vyjmenovaných příčin, ale jejich kombinace, souběh či návaznost v krátkém časovém horizontu, kdy jedinec není schopen bez pomoci situaci vyřešit (např.: úraz => invalidita => ztráta zaměstnání => zadlužení => exekuce a ztráta bydlení; u starších osob pak zejména úmrtí partnera => snížení příjmů => zadlužení => úzkosti/deprese/duševní onemocnění => ztráta bydlení; u mladých, zejména opouštějících ústavní výchovu je pak hlavní příčinou nedostatek dostupného bydlení, nezaměstnanost, vznik závislostí, zadlužení atd.

Obecně se mluví o tom, že ve 40-65 % bezdomovectví je jednou z příčin vážná duševní porucha či onemocnění. Ve vyspělých zemích je podíl bezdomovců s duševní poruchou cca 80-95 %.

Jak problematiku bezdomovectví řešit? Která preventivní opatření mohou skutečně fungovat?

Na řešení bezdomovectví neexistují jednoduchá řešení a v „tržním hospodářství“ už vůbec ne. Bezdomovství není vymezeno jednou jedinou správnou definicí a neexistuje ani žádné konkrétní vyčíslení, které by bylo přesným vyjádřením skutečnosti, která opatření jsou úspěšná více. A s ohledem na rostoucí počty bezdomovců v Evropě tento problém žádný evropský stát dosud nevyřešil.

Prevence je nejúčinnější, zejména pak prevence před ztrátou bydlení. Pokud člověk má domov, zázemí a podporu, je nanejvýš pravděpodobné, že se mu podaří vše ostatní zvládnout. Pokud o domov a zázemí přijde a nemá dostatečnou podporu, jedná se prakticky jistě o zjevného bezdomovce. V takovém případě je pak řešení situace mnohem složitější a podpora musí být dlouhodobější, komplexnější.

Ztrátu zaměstnání a příjmů, vysoké úhrady za nájem a energie lze zavčas řešit pomocí dávek sociálního systému, stejně tak následky úrazu a invaliditu a s ní spojené snížení či ztrátu příjmů. Samozřejmě za předpokladu včasného podchycení, kdy se předejde exekucím a v případě bezdomovectví zejména exekucí vystěhováním.

Pokud už ke ztrátě bydlení dojde, je potřeba mít k dispozici síť sociálních služeb, od nízkoprahových až po pobytové, vč. chráněného bydlení a zaměstnání. Jako jediný možný postup pro zabránění vzniku bezdomovectví je důležitá včasná a rychlá sociální intervence. Z tohoto pohledu pak vyvstává důležitost vzniku a podpory sociálního bydlení a provázanost sociálních služeb na bydlení.

(fuk)