Obce musí zřídit místa na odložení starého textilu. Většina je v klidu, mají kontejnery

Stále mnoho starého oblečení, bot a dalšího textilu končí v popelnicích a následně na skládkách či ve spalovnách. I proto stát už v roce 2020 zákonem nařídil obcím, aby nejpozději do začátku roku 2025 povinně zřídily místo, kam budou lidé nejen nepotřebné oblečení moci odložit.

Pro některé to může znamenat jisté problémy, většina už ale svým občanům tuto možnost nabízí. „Jsem v první řadě zastáncem cirkularity a podporuji opětovné užívání jakékoliv věci nebo materiálu. Pokud ale věc už dosloužila, měli bychom ji umět efektivně zrecyklovat. V současnosti není separace textilu povinná, v černé popelnici se smísí s ostatním odpadem, a tak se možnost recyklace výrazně snižuje. Až bude mít každá obec vlastní sběrné místo, bude pro občany jednodušší textil separovat,” zdůvodnil lidovecký ministr životního prostředí Petr Hladík.

V Česku podle ministerstva objem textilního odpadu roste hlavně kvůli levné produkci.  Ročně se vyhodí okolo 180 tisíc tun textilu, který pak tvoří 3 – 4 % odpadu v černých popelnicích.

 V současnosti funguje dobrovolný sběr textilu. Provozují ho neziskové organizace i soukromé firmy. Obsah kontejnerů se převeze do třídicího centra, kde je znovu rozdělen a použitelné oblečení putuje například do charitativních obchodů nebo k nízkopříjmovým skupinám obyvatel.

Doposud jsou kontejnery na textil umístěny zhruba na 10 000 místech po celé České republice. I proto si ředitel Asociace recyklace použitého textilu Tomáš Tykva myslí, že nová povinnost nebude mít na většinu obcí zásadní dopad. „Pochopitelně pro těch pár obcí, které se textilem zatím nezabývaly, to přinese administrativu navíc a k tomu i náklady, například na pořízení kontejneru, případně náklady na další svoz a zpracování textilu, neboť pokud je obec hůře dopravně dostupná a mimo hlavní svozové trasy,  nebude pro žádnou firmu ekonomicky únosné textil z takovýchto obcí svážet, a tudíž na to bude obec muset přispívat, nebo to řešit vlastními silami,“ popsal.

Že bude kontejner na textil, případně vyhrazené místo pro jeho shromažďování, považuje za pozitivní. „Tím se také v komunálním odpadu podíl textilu sníží a naopak se zvýší množství textilu, který bude možné dále využít, případně recyklovat,“ poznamenal.

Na to, že je už současná síť kontejnerů na textil hodně hustá, upozornila mluvčí Sdružení místních samospráv České republiky Šárka Kuželová. „Pokud projíždíte obcemi České republiky, téměř v každé kontejner na textil uvidíte. Velkým rozdílem však bude, že zatímco tyto kontejnery jsou obvykle provozované v režimu „výrobkovém“, nová povinnost bude požadovat, aby byly provozovány v režimu „odpadovém“, tedy se všemi povinnostmi z toho plynoucími ze zákona o odpadech. Například vedení evidence, povolení pro osobu či organizaci, která tyto „odpady“ přebírá. Je tak otázkou, jak velké množství provozovatelů stávajících kontejnerů bude ochotno přejít do nového režimu,“ podotkla Kuželová.

Většina měst oslovených Moravským Hospodářstvím nemá s novou povinností problém. „Sběr textilu provádíme již řadu let do devětadvaceti malých a tří velkých kontejnerů na textil a současně dvakrát ročně organizujeme ve spolupráci s Diakonií Broumov „vagón“, kam lidé mohou rovněž odevzdat textil. Dále pak město podporuje zvýhodněným či bezplatným pronájmem prostor neziskové organizace, které se věnují sběru textilu a jeho redistribuci potřebným,“ popsal například mluvčí jihlavské radnice Radovan Daněk.

Také v Brně nevidí velké problémy. „V současné době je sběr textilu prováděn v režimu předcházení vzniku odpadů. V současném  systému  nebudou provedeny žádné významné změny. Má dobrou odezvu od občanů, kteří mohou odložit textil nejenom v každém ze 35 sběrných dvorů, ale i do rozmístěných nádob na textil na veřejných prostranstvích, kterých je 205,“ popsala Radka Loukotová z magistrátního tiskového oddělení.

Pro blízké Šlapanice ovšem nová povinnost určité změny znamená. „Provádíme pouze sběr použitelného textilu do sběrných míst společnosti Textil Eco. Od roku 2025 zavedeme kontejner na starý textil na sběrném dvoře. Začneme jedním kontejnerem na sběrném dvoře, následně vyhodnotíme,“ uvedla vedoucí odboru správy majetku Jana Müllerová.

Na zavedení sběru odpadů představitelé měst shodně kladně hodnotí především snížení množství odpadů ukládaných na skládkách, ale i finanční stránku věci. Svoz provádí soukromník a obce za něj nemusí platit. Někdy dokonce dostanou peníze za umístění kontejneru. „Odklon textilu z komunálního odpadu znamená pro město snížení nákladů na každou tunu vysbíraného textilního odpadu ve výši asi 2000 korun. Roční množství textilu vysbíraného ve městě je asi devadesát tun, což by znamenalo finanční zátěž 180 tisíc korun. Tyto náklady jsou spojené s uložením odpadu na skládku nebo odvozem na energetické využití. Sběrem textilu zároveň odběratelům vzniká materiál pro další využití a výrobu nových produktů,“ popsala mluvčí Žďáru nad Sázavou Blanka Sobolová.

Pro firmy se ovšem o závratně vydělávající byznys nejedná. „Samotný sběr textilu je určitě ztrátová záležitost. Svážíte textil, platíte naftu, pojištění, amortizaci vozu, řidiče… Stejně tak třídění. Na tom se opravdu nedá vydělat. Aby členové naší asociace zajistili alespoň pokrytí těchto nákladů, tak je nutné sesbírané a vytříděné oděvy dále zpeněžit,“ konstatoval ředitel recyklační asociace Tykva.

Prodat v obchodech s použitým textilem se podle něj dá jedno až dvě procenta. „Do těch jdou jen bezvadné a módní kusy, cokoli staršího či poškozeného by jen zabíralo místo a při dnešním trendu rychlé a levné módy by to bylo neprodejné. Velká část nemódních, ale zcela bezvadných, oděvů jde do zemí třetího světa – jsou to převážně skoro nové kusy, které někdo vynesl jednou a pak ležely 5 a více let ve skříni,“ popsal.

 Co už nositelné není, se pak třídí podle materiálu a dále se zpracovává. „Zpracovatelé chtějí textil již předzpracovaný s ořezanými knoflíky a zipy, případně nařezaný na konkrétní rozměr, což zatím nejde dělat jinak, než ručně. To pochopitelně celý proces recyklace prodražuje,“ dodal Tykva.

Připomněl, že z toho, co firmy svezou, je asi desetina nevyužitelného odpadu a za jeho likvidaci platí 1,50 koruny za kilo. „Technologie, které by i tento odpad využily, jsou aktuálně vyvíjeny a jejich širší nasazení se dá očekávat cca do dvou let,“ řekl.

Podle něj je v Evropě přetlak textilu, trh se propadl, příjmy snížily, ale náklady zůstávají stejné. „Takže za těchto podmínek je to spíše o uživení se, rozhodně to není ekonomicky dlouhodobě zajímavé. Většina našich členů řeší, co dál a jsme rádi, že ministerstvo životního prostředí aktivně, i s naší účastí, pracuje na systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) pro textil, neboť ten by přinesl do napjaté ekonomické situace úlevu,“ konstatoval Tykva.

Do systému rozšířené odpovědnosti výrobce má textil zařadit nová evropská směrnice, kterou pak ministerstvo transponuje do českého zákona. Přinést peníze na nakládání s odpady má tím, že na náklady budou přispívat výrobci z ceny prodaného zboží. Dá se přitom čekat, že náklad přenesou na zákazníky prostřednictvím zdražení. „Textil je jeden z odpadových toků, na který nebyl kladen žádný třídící nebo recyklační cíl. Stal se tak přirozeně černým pasažérem odpadového hospodářství,“ upozornil vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí ministerstva David Surý.

Aby lidé textil co nejvíce separovali a tím umožnili jeho co nejefektivnější recyklaci, uvažují ministerští úředníci při přípravě EPR systému o možnosti jej sbírat i na prodejních místech, podobně jako tomu v současnosti je u baterií.

Autor: Petr Jeřábek