První výročí, které se ale určitě slavit nebude

Před rokem byl svět ještě normální, děti chodily do školy, podnikatelé provozovali své živnosti, a kdo na to měl, ten mohl cestovat, kam se mu ráčilo. Před rokem si nikdo neuměl představit, že by tomu mohlo být jinak. Že by si někdo dovolil sáhnout na neotřesitelné jistoty, jakými byly třeba vzdělání nebo svoboda podnikání. Leč stalo se…

Za tím, že celý svět je vzhůru nohama, může mininepřítel s velikostí udávanou v miliardtinách (10-9)  metru. Oč menší jsou jeho rozměry, o to hrozivější je jeho schopnost se šířit a napadat plicní buňky. Mluvíme o koronaviru SARS CoV-2, který vyvolává onemocnění Covid-19.

Kvůli překotnosti dění v uplynulém roce si už možná ani nepamatujete, jak to začalo. Na přelomu roku jsme jen sledovali děsivé zprávy z Číny a v duchu si mnuli ruce, že potíže jsou daleko a nás se netýkají. Lyžaři si ještě bezstarostně užívali své obvyklé zimní dovolené v Italských Alpách a pravděpodobně právě odtud se k nám nákaza dostala. První 3 případy byly potvrzeny 1. března 2020 a epidemiologové začali bít na poplach. Stát zareagoval a v zavedeném nouzovém stavu začal dělat razantní kroky. Od 10. března byly zavřeny školy, od 14. března restaurace a od 16. března dokonce i hranice. Na celou zemi padl strach.

Neznámý a neviditelný nepřítel v lidské fantazii narostl do obludných rozměrů. Jenže objektivních informací tehdy bylo málo i mezi odborníky, natož aby jimi šlo upokojit veřejnost. Mediální masáž se tak omezila na trvalý proud hrozivých zpráv o počtech nakažených, které nikomu klidu nepřidaly. Lidé vyděšení a uzamčení doma se vrhli na šití roušek. Pro sebe, pro rodinu, pro potřebné, pro kohokoliv. Právě silnou vlnu solidarity, která se loňského jara vzedmula, je možno považovat za první pozitivní přínos onemocnění covid-19.

Na úrovni samospráv se také nejprve projevil běžný strach každého jednotlivce, ale po počátečním šoku se instituce v upraveném režimu vrátily ke svým povinnostem. Dokonce obvykle nebylo ani nutné zásadně korigovat investiční plány, protože zakázky většinou byly připravené a finanční krytí zajištěno. Limitujícím pro investice se tak stal lidský faktor, tentokrát na straně realizačních firem. V první vlně měly nečekané problémy s karanténami zahraničních pracovníků, později do firem zasáhlo i samotné onemocnění. V souhrnu ale výraznější propad v plánovaných investicích nenastal.

Co se naopak během loňska změnilo podstatně, bylo stravování populace. Velkou část roku nebylo možno využívat restaurace či fast foody, takže lidé během lockdownu začali více vařit doma a taky o jídle přemýšlet. Díky tomu jedli kvalitněji, což dokládají statistiky na aplikaci Kalorické tabulky, která má více než 4 milióny uživatelů.

Trendu zdravého stravování nahrál koronavirus i tím, jak zahýbal s cenami potravin. Přál zejména vegetariánům. Podle podrobných dat Českého statistického úřadu o cenách potravin zlevnila zelenina meziročně o 7 %. Například cena okurek nebo brokolice byla nižší o celou čtvrtinu než před rokem. Kvůli omezenému prodeji oblíbených hranolek vznikl přebytek brambor, takže i tuto komoditu nakupovali lidé výrazně levněji. Méně platili také za maso a některé další potraviny.

Sečteno a podtrženo stály v prosinci potraviny jako celek prakticky totéž, co o rok dříve.

Zdravému životnímu stylu naopak vůbec nepomohlo uzavření všech sportovišť a zrušení veškerých sportovních aktivit. Pozitivní reakcí byla opět solidarita, která se zhmotnila například do celonárodní kampaně Silnější pro život, motivující veřejnost k posilování imunity. Lidé sedli na kola, začali běhat, boom zažívá otužování a ten, kdo si na nic z toho netroufl, aspoň vyrazil do přírody. Navíc, když se v lednu objevil sníh, ožil po mnoha letech každý kopeček dětmi na saních a pravověrní lyžaři tak jako kdysi stoupali na svahy po svých. Donuceni okolnostmi jsme opustili komerční styl a začali si život užívat v jeho přirozenější podobě. I tohle lze pandemii přičíst k dobru.

Všechno by bylo v pořádku, kdyby nápor pohybu chtivých nebyl tak masivní. Hory začaly praskat ve švech, takže nejatraktivnější turistické cíle dokonce musely počty návštěvníků regulovat. Ruku v ruce s tím samozřejmě vzrostlo zatížení krajiny hlukem, odpadky či parkujícími auty. To vše bohužel bez jakéhokoliv přínosu pro dané lokality, protože restaurace a místní atrakce byly zavřené.

Problém odpadu se netýkal jen turistických cílů, nárůst jeho objemu je jedním z charakteristických rysů loňského roku. Na jaře se před domy hromadil komunální odpad, jak se z nedostatku jiné činnosti všichni vrhli na vylepšování svých domovů. Později, s přesunem nákupů na e-shopy, zase narostlo množství vyhazovaných obalů. Mnohé obce tak dnes stojí před obligátní otázkou „Kam s ním?“.

V čem naopak loni starostí ubylo, byla nižší kriminalita. S omezením pohybu a přesunem práce na home office klesly také emise a počet dopravních nehod.

Jenže všechna zmiňovaná pozitiva byla draze vykoupena. Cenou nejvyšší byly lidské životy. Nárůst počtu mrtvých v loňském roce je srovnatelný jen s koncem války v roce 1945. Dopady pandemie  na celou společnost byly opravdu drastické, i nebýt fatálních konců. Je asi zbytečné připomínat ekonomické ztráty celého státu, o nich jste denně bohatě informováni z jiných zdrojů. Také dopady na jednotlivce dobře znáte z vlastní zkušenosti i okolí. Není totiž nikdo, komu by se důsledky pandemie vyhnuly.

Podnikatelé ze dne na den přišli o zdroj obživy, rodiny se musely naučit zvládat distanční výuku, mnohdy za cenu ztráty zaměstnání, a vůbec nejhůř je na tom vyčerpaný zdravotní personál v přetížených nemocnicích. Nezapomeňme ani na neviditelný, ale pro společnost stejně zhoubný, problém sociální izolace.

Co bude dál? I pokud se vládě podaří uspokojivě vyřešit otázku očkování, sehnat potřebné vakcíny a strašák nové nemoci se rozplyne, důsledky nás budou provázet ještě dlouho. Možná se jich ani už nikdy nezbavíme. Rok 2020 totiž změnil nejen každého z nás, celé Česko, ale i celý svět. Všichni jsme si uvědomili jedno – co jsme dosud považovali za standardní, standardní vůbec nemusí být. Ale taky, že nic není jen černé nebo bílé a že i blbá doba má světlé stránky.

Autor: Alena Georgiadisová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.