Revize směrnice o čištění městských odpadních vod

Kontroverzní revize směrnice o čištění městských odpadních vod, kterou Komise předložila na podzim loňského roku, je v podstatě na počátku legislativního procesu. V případě přijetí přinese nové povinnosti pro subjekty, které doposud působnosti evropské směrnice nepodléhaly – především menší města. Další novinkou je zakotvení odpovědnosti výrobců za mikroskopické znečišťující látky a implementace nástrojů pro dosažení energetické neutrality čistění odpadních vod.

Důvody zásadní revize

Původní směrnice o čištění městských odpadních vod je v platnosti již více než 30 let. V reakci na environmentální cíle stanovené v Zelené dohodě pro Evropu a v návaznosti na vyhodnocení směrnice (program REFIT) zveřejněné v roce 2019 tak Evropská komise přikročila k revizi.

„Pokud není odpadní voda z měst řádně odváděna a čištěna, stává se jedním z hlavních zdrojů znečištění vod. V současnosti platná směrnice o čištění městských odpadních vod byla přijata před více než 30 lety. Od té doby se však kvalita vody v evropských řekách, jezerech a mořích výrazně zlepšila, protože s pomocí finančních prostředků EU zřizují země Unie stokové soustavy a čistírny odpadních vod. Díky tomu je v celé EU soulad se směrnicí vysoký – v současné době je odváděno 98 % odpadních vod a 92 % z nich je uspokojivě vyčištěno,“ uvedla k tomu Evropská komise.

Evropské země mají do roku 2050 naplnit cíl dosáhnout nulového znečištění životního prostředí. Za tímto účelem navrhuje Komise řadu opatření, která mají být postupně uplatňována až do roku 2040.

Posílena má být veřejná kontrola opatření přijatých jednotlivými členskými státy. Informace o sběru a čištění odpadních vody mají být zpřístupněny online, jednou ročně pak občané dostávat v rámci vyúčtování informace související s dodržováním směrnicových norem.

Rozšíření povinností pro menší města  

V současnosti dopadá povinnost zajistit odkanalizování a čištění odpadních vod podle zákona o vodách na aglomerace s více než 2000 obyvateli (resp. zpracovávající odpadní vody na více než 2000 ekvivalentních obyvatel).

Nový návrh počítá se snížením hranice pro povinnost zajištění centralizovaného odvádění a čištění odpadních vod na 1000 obyvatel, jeden z pozměňovacích návrhů podaných v Evropském parlamentu hovoří dokonce o snížení na 500 obyvatel. Naplnění cíle by měly povinné subjekty dosáhnout do 31. prosince 2030.

Podle dat Českého statistického úřadu k 1. lednu 2023 bylo v ČR municipalit s obyvateli mezi 1000 a 1999, na které by povinnost nově dopadla, bezmála 800. Pokud by došlo ke snížení hranice, nové povinnosti se dotknou více než 1370 obcí. 

Před vypuštěním odpadních vod do životního prostředí budou muset menší obce provést i tzv. sekundární čištění. Pro decentralizované systémy má potom dojít k vypracování nových norem a členské státy dostanou za úkol zajistit účinné inspekce.

Snížení energetické náročnosti a nové limity

Odvětví odpadních vod se musí začlenit do oběhového hospodářství. Jedním z dílčích cílů je energetická neutralita odvětví. Čistírny městských odpadních vod budou muset snížit spotřebu energie a vyrábět energii z obnovitelných zdrojů (zde se nabízí zejména využití energetického potenciálu odpadních kalů jakožto bioplynu). Energetické neutrality mají dosáhnout čistírny odpadních vod nad 10 000 ekvivalentních obyvatel.

Podle hodnocení v rámci programu REFIT došlo mezi lety 1990 až 2014 v celé Evropské unii k poklesu biochemické spotřeby kyslíku ve vyčištěných vodách o 61 %, dusíku o 32 % a fosforu o 44 %. Přepracovaný návrh zavádí s lhůtou do konce roku 2035 přísnější normy pro odstranění dusíku a fosforu v městských čistírnách odpadních vod zpracovávající zátěž od 100 000 ekvivalentních obyvatel výše. Celkový dusík ve vypouštěných odpadních vodách má být snížen na koncentrace 6 mg/l (nebo minimální snížení o 85 %), fosfor by měl být snížen na 0,5 mg/l (nebo minimální snížení o 90 %).

Revidovaná směrnice se též musí popasovat s novými mikropolutanty a mikroplasty. „Mezní hodnoty pro nakládání s některými znečišťujícími látkami jsou vzhledem k technologickému pokroku, k němuž došlo od roku 1991, zastaralé, a objevily se nové znečišťující látky jako jsou mikroplasty nebo mikropolutanty, které mohou být škodlivé pro životní prostředí nebo veřejné zdraví již při velmi nízké koncentraci,“ uvádí Komise v návrhu revidované směrnice.

S tím souvisí i monitoring zdravotních parametrů v odpadních vodách. Pandemie Covid-19 ukázala, že řadu virů lze vystopovat v odpadních vodách, lze tak lépe monitorovat a následně zvládat situace ohrožující veřejné zdraví. Do počátku ledna 2025 tak budou muset členské státy zřídit stálé koordinační struktury mezi orgány odpovědnými za veřejné zdraví a za čištění odpadních vod.

Zakotvení principu znečišťovatel platí

Řada nových mikropolutantů pochází především z léčivých přípravků a přípravků pro osobní hygienu. Farmaceutický a kosmetický průmyslu jsou podle údajů Evropské komise společně odpovědné za 92 % toxických znečišťujících látek v odpadních vodách. Jedním z pilířů revidované směrnice je tak zavedení rozšířené odpovědnosti výrobců a dovozců (tzv. EPR – Extended Producer Responsibility). Jak uvádí Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice, podle zjištění Evropského účetního dvora náklady na znečištění doposud z velké části nesou daňoví poplatníci.

V roce 2021 provedla Evropská komise dvanáctitýdenní veřejnou online konzultaci. „Systém rozšířené odpovědnosti výrobce získal širokou podporu většiny zúčastněných stran, s výjimkou farmaceutického a chemického průmyslu, které obecně s takovým systémem nesouhlasí s tím, že finanční odpovědnost by měla být buď rozdělena mezi všechny subjekty v daném řetězci (od průmyslových podniků po spotřebitele), nebo by ji měly převzít veřejné orgány,“ uvádí Komise.

—

Revidovaná směrnice v odborných kruzích vyvolává řadu otázek, z nichž zásadní je to, jakým způsobem budou povinné subjekty financovat vybudování nových zařízení, renovaci stávajících a implementaci nových postupů kontrol.

Přínosy však mají podle EU převýšit náklady. „Nové předpisy by při řádném provádění měly do roku 2040 přinést několik pozitivních výsledků. Podle očekávání by se v celé EU měly ušetřit téměř 3 miliardy eur ročně, snížit emise skleníkových plynů o 62,5 % ve srovnání s rokem 1990, omezit znečištění vody díky snížení obsahu organické hmoty, dusíku a fosforu v ní o více než 365 000 tun a zmírnit emise mikroplastů o 9 % prostřednictvím lepšího hospodaření s dešťovou vodou,“ uvádí k tomu Evropská komise.

Návrh revidované směrnice předložila Evropská komise v říjnu 2022. K hlasování by mělo podle předběžného plánu legislativních prací dojít do konce letošního roku.

Autor: Veronika Hejná