Rozhovor: Jen některé obce umí finančně plánovat velké investice

Současná nejistá doba s vysokou inflací může nahánět strach starostům a výrazně ovlivnit jejich náhled na hospodaření obce. Luděk Tesař je ekonom se specializací na veřejné rozpočty a veřejnou správu a je mj. spoluautorem zákona o rozpočtovém určení daní. Hospodařením obcí se profesionálně zabývá, proto jsme jej požádali o rozhovor.

Jak se dle Vašich zkušeností za uplynulých 10 let změnila kvalita hospodaření obcí a měst?

Posledních 10 let bylo pro obce finančně velice šťastných. Příjmy obcí výrazně posílily, několikrát se změnil se změnilo tzv. rozpočtové určení daní. Prakticky se zdvojnásobila finanční kondice a je to v mnohých obcích vidět, ten posun. Opravuje se majetek, zlepšuje se vzhled obcí, infrastruktura atd. Velice se osvědčilo přesouvat dotace přímo do daňových příjmů obcí. Novinkou bylo a osvědčilo se to, že obce inkasují příjmy na každého žáka v MŠ a ZŠ přímo v systému rozdělení daní. Obce už nemusí tolik prosit o dotace a posílily zejména malé obce. Dnes je standardem, že z běžných příjmů po úhradě běžných výdajů (provozních) obci zbývá na investice a opravy řádově 8 až 10 tis. Kč na obyvatele. Nejlepší hospodáři z řad obcí nemají téměř žádné finance na účtech a „otáčejí finance“, tj. využívají finance je opravám a investicím do infrastruktury k bydlení a podnikání a zlepšují podmínky pro život svých obyvatel.

Jakých nejčastějších chyb se města a obce dopouštějí ve strategii svého hospodaření?

Na téma chyb obcí a měst ve strategii hospodaření by se dala napsat kniha.  Mnohé z těch chyb jsou vyloženě zažité zlozvyky často až z komunismu. Stagnace a úpadek je totiž většinou vždy v hlavě. Základní chybou je, když se obec pokouší převzít státní politiku finančních lží a tvrdí lidem, že některá služba je zdarma nebo levná. Lidé si zaslouží finanční pravdu, aby nedocházelo k deficitům, dluhům na provoz a stagnaci infrastruktury. Lži státu už zadlužily každého občana republika na více než 300 tis. Kč včetně dětí, ale koho trápí finanční krvácení umírajícího zvířete státních financí, že? Čtyři roky si každá vláda ještě rýpne do silně krvácejících ran státních financí, a pokud to podobně dělá samospráva se svým rozpočtem, aplikuje bankrotářskou politiku, např. vybírá za odpady méně než 1200 Kč za rok, když náklady jsou 2000 Kč nebo lže lidem, že nájem v obecním bytě může fungovat, když bude pod 100 Kč, přesto, že rentabilita na pouhou úhradu nákladů včetně odpisů začíná na 120 Kč za m². Další častou chybou je fixace na dotace. Mnohé obce se vůbec nedrží finanční reality a koukají jen na dotační tituly, i když nemusí a neuvědomují si úskalí dotací a nevýhody. Zkrátka je tu „vidina dárku zdarma“, nekup to, i když to bude zatraceně drahé. Je jedno, co lidé potřebují – záleží, jaké dotace moudří úředníci v Praze nebo Bruselu vypíší. Některé obce neaplikují vůbec finanční realitu, drží poplatky nesociální povahy mimo náklady. Velká část obcí neumí finančně plánovat velké investice v delším časovém úseku, soustředí se na to, jak finance ochránit před inflací, což je nesmyl. Hodně obcí má zbytečně složité zastaralé rozpočty na položky a paragrafy. Chyby se dějí i při financování v úvěrech špatným nastavením parametrů úvěrů. Ta hlavní chyba současné doby ve strategii hospodaření je hromadit peníze na účtech obcí. Obec není domácnost, aby se chystala na nějaké špatné časy. Obec neonemocní, nepřijde o práci a když nic nedělá, bohatne, ale na úkor svých obyvatel, kterým chybí potřebná infrastruktura. Odpověď na otázku, proč to děláte takto špatně je: „tak jsme to dělali vždycky!“

Řada měst a obcí je v plánování rozpočtových příjmů velice konzervativní a nejčastěji odhadují skutečnost minulého roku. Máte tipy, jak zlepšit vypovídací hodnotu rozpočtových výhledů obcí?

Tato doba je úplně jiná, než na kterou byly obce zvyklé. Finance se dynamicky mění prakticky každý kvartál a je třeba častěji aktualizovat výhledy a analyzovat každý rok posun ve financích. Dva roky staré výhledy jsou k ničemu. Plánování poklesu daňových příjmů v době vysoké inflace je chyba. Přehnaná opatrnost obcí paralyzuje rozvoj a nepatří do této doby. Obec má většinou dost velký manévrovací schopnost a měla by se držet reality a neplánovat ekonomické blbosti jako je pokles daňových příjmů v této divoké době. Doba přála odvážným, a hlavně informovaným obcím.

Podle jakých klíčových kritérií starosta pozná, že je hospodaření a zadlužení obce ještě na udržitelné úrovni?

Na tohle je složitější odpověď. Když neunesete nějaké břemeno, zabolí vás tělo a zátěž zkrátka nezvednete. Finance ale nebolí, a to je průšvih, protože na to, že jste v háji, přijdete zpravidla pozdě, když už máte břemeno nad hlavou. Nejlepší je pečlivá finanční analýza v souladu s rčením „dvakrát měř a jednou řež“. Analyzovat je třeba příjmy, výdaje, provozní saldo, trendy – ty jsou nejdůležitější, poté zjistit finanční kondici obce, naplánovat rezervy pro to, kdyby nastal horší než očekávaný vývoj. Mít sérii opatření, co udělá obec, kdyby nešly věci tak, jak mají, a zda musí obec něco udělat pro to, aby nějakou větší investici finančně zvládla. Obec by se nikdy neměla předlužovat. Tahounem dluhů obce jsou dotace. Například obec potřebuje kanalizaci a musí k dotaci přidat obrovský balík vlastních financí, který již může být opravdu na hraně možností. Dluhy jsou v současné době pro obce výhodné a úspory nevýhodné, ale nic by se nemělo přehánět. Starostům doporučuji profesionální finanční poradenství u odborníků na veřejné finance samospráv, a těch není mnoho, spíš je jich málo, a těch skutečně dobrých je spíše hrstička. Ovšem starosta, který se poradí, může dokázat velké věci, i investice, které nedokáží ani mnohem větší města, což je např. případ Svitávky u Brna, což je malá obec, která na základě analýzy dokázala postavit sportovní halu, o které sousední a mnohem větší Boskovice jen sní.

Řada měst a obcí se pouští i do podnikatelských aktivit. Jaká kritéria byste doporučil zohlednit jejich představitelům při rozhodování, jestli tak učinit?

Záleží, o jaké podnikání jde. Nikdy by nemělo docházet k tomu, že obec své podnikání dotuje, a tím likviduje zdravý byznys ve městě. Já odsuzuji např. vaření pro cizí strávníky ve školách, kterým likvidují obce z veřejných peněz restauratéry. Špatné, a dokonce protizákonné, je dotovat běžné obecní byty a tím paralyzovat trh s nemovitostmi a rozdělit lidi na ty vyvolené s levným bydlením v obecních bytech, které je pod náklady, a ostatní obyvatele, kteří bydlí za své. Silně nezdravé jsou i dotované hotely, krámky dotované z vybraných daní atd. Byznys by měl být zkrátka zdravý a oddělený od veřejných financí a dotací. Jinak nejde o podnikání, ale o likvidaci prosperity z veřejných peněz.

Autor: Ladislav Koubek